Luhový má pravdu: S Ježkem či Brücknerem by se Češi těšili na MS v Kataru. Grygera s Rosickým nemají co radit

Ale má pravdu,  v současném reprezentačním výběru působí řada dobrých hráčů, většinou s cennými zahraničními zkušenostmi, které ovšem Jaroslav Šilhavý na rozdíl od nich nemá. Vždy, když československý či český tým dosáhl (většinou nečekaného) úspěchu na mezinárodním poli, vedla jej velká trenérská osobnost, která se dokázala prosadit i v zahraničí. Ať už to byl Vytlačil, Ježek, Havránek, Vengloš, Uhrin starší nebo Brückner. 

„Víte, já to umělé nafukování schopností Jardy Šilhavého nebo Adolfa Šádka přirovnávám k holkám s push-upkama. Vypadá to krásně, když se ale holka svlékne, už je vidět realita. Pořád opakuji, že nejslabším článkem národního týmu je samotný trenér Jarda Šilhavý. A to současné oslavování Adolfa Šádka? Oslavuje se tu majitel klubu, který podle informací Deníku Sport byl ještě v únoru kolem 200 milionů korun v dluhu, a přesto dostal v klidu licenci na další ročník... Tyto věci se pak nabalují,“ prohlásil mj. Milan Luhový v interview pro efotbal.cz

Čs. internacionál tvrdí, že výkony české reprezentace odpovídají tomu, kdo ji vede. „Přitom v národním týmu jsou dobří fotbalisté. Pod lepším koučem by jejich hra vypadala úplně jinak. Kvalita českých trenérů je však na slabém průměru. S tím, že sem tam vyskočí někdo výborný, jako třeba právě Brückner nebo teď Trpišovský. Ale jedná se o výjimky,“ dodal Luhový. 

I v tom má Luhový pravdu. Jak bylo řečeno, vždy, když československý či český reprezentační tým něco velkého dokázal, vedl jej vynikající trenér.

Vezměme si to postupně: 

Rudolf Vytlačil – trenér ČSSR: 2. místo na MS 1962, 2. místo na OH 1964, 3. místo na ME 1960. Vedl Rapid Vídeň i Levski Sofia, s nimiž získal rakouský i bulharský titul. V roce 1966 postoupil s národním týmem Bulharska poprvé v historii na MS v Anglii (hrálo na něm tehdy jen 16 týmů).

Václav Ježek – trenér ČSSR (nejlepší český trenér 20. století): 1. místo na ME 1976. Úspěšně vedl Feyenoord Rotterdam i ADO den Haag.

František Havránek – trenér ČSSR: 1. místo na OH 1980. Působil úspěšně i v Ruchu Chorzów, EPA Larnaca, AEL Limassol.  

Jozef Vengloš – trenér ČSSR a ČSFR: 1. místo na ME 1976 (jako asistent), 1. místo na ME do 23 let 1972, 3. místo na ME 1980, čtvrtfinále MS 1990. Vedl mj. výběry světa i Evropy, Sporting Lisabon, Aston Villu, Fenerbahce Istanbul, Celtic Glasgow.  

Dušan Uhrin starší – trenér Česka: 2. místo na ME 1996, 3. místo na Poháru FIFA 1997, 3. místo se Spartou v nultém ročníku Ligy mistrů 1992.  Vedl mj. AIK Stockholm, Maccabi Haifa, APOEL Nikósie, Dinamo Tbilisi.

Karel Brückner – trenér Česka: 3. místo na ME 2004, zakladatel týmu mistrů Evropy do 21 let 2002. Vedl i národní tým Rakouska.

Všichni tito výborní trenéři reprezentačních celků měli několik společných věcí: dovedli z odepisovaných celků, v podstatě outsiderů, vymáčknout maximum a udělat z nich skvělý vítězný tým, dosáhli svého trenérského zenitu právě v době, když vedli národní mužstvo, a dokázali se pak prosadit i v zahraničí. 

Jsem přesvědčen o tom, že Česko s Ježkem či Brücknerem na lavičce by dnes nadále působilo v elitní skupině Ligy národů a hlavně by se těšilo na MS 2022 v Kataru.  

Je rozdíl mezi José Mourinhem v letech 2002 až 2007 a José Mourinhem v roce 2022. Také Karel Jarolím, který přišel k národnímu celku o deset let později, než měl, slavil se Slavií největší úspěch své kariéry v letech 2007 až 2009.

A Jaroslav Šilhavý?  Titul s Libercem v roce 2012 a se Slavií v roce 2017, možná ještě postup na ME v roce 2019. Ale pak už to šlo dolů -  i čtvrtfinále odloženého loňského EURO bylo hlavně dílem jediného vyloženě vydařeného osmifinálového utkání s Nizozemskem (2:0). Jinak, přiznejme si, že  v duelech se Skotskem, Chorvatskem, Anglií a Dánskem to také žádné „Nagano“ nebylo. Držely to hlavně individuální výkony střelce Schicka a brankáře Vaclíka.

V posledních letech to vypadá, jako by byl český národní tým vyhrazen pro starší kouče za celoživotní zásluhy nebo dokonce pro jakési dožití před důchodem.

Stanislav Levý, další z mála otevřených a odvážných kritiků v českém fotbale, rovněž bývalý internacionál a také trenér úspěšný i v zahraničí (Polsko, Albánie) minulý týden v rozhovoru pro deník Sport mj. kritizoval, proč nedošlo k žádné odborné analýze výkonů týmu Jaroslava Šilhavého. Proč po vyřazení z elitní skupiny Ligy národů mlčí sportovní ředitel FAČR Zdeněk Psotka, proč mlčí sportovní rada FAČR vedená Vladimírem Šmicerem?     

Zdeněk Psotka donedávna působil ve Viktorii Plzeň u Adolfa Šádka, je to v podstatě jeho člověk na Strahově. A poslední zápas Ligy národů ve Švýcarsku (1:2) dohrával český národní tým ve druhé půli tým s pěti Plzeňany v sestavě: Staňkem, Jemelkou, Havlem, Kalvachem a Vlkanovou.  To těžko bude Šádek kritizovat. 

A sportovní rada? Vladimír Šmicer se v poslední době drží raději stranou, Ondřej Lípa spíše bojoval ze zájmy F-evoluce. O Zdeňku Psotkovi už byla řeč. Antonín Barák starší by musel kritizovat zářijové výkony svého syna Antonína Baráka mladšího. A vrcholní funkcionáři Zlína a Sparty Zdeněk Grygera a Tomáš Rosický? Ti mají veliké starosti se svými kluby. Grygerův Zlín je v lize na sestupové pozici předposlední a Rosického Sparta, která chtěla hrát o titul, ztrácí na první Plzeň po deseti ligových kolech šest bodů a to  má o zápas více než Západočeši (takže je to manko spíše devítibodové).

Tahle „rada“ by tedy spíš sama potřebovala nějakou radu. 

„Skutečnost, že reprezentačního kouče navrhují v komisi lidé, kteří ani nemají trenérské vzdělání, je podle mě jednou z největších absurdit českého fotbalu. Tohle nedokážu pochopit,“ konstatoval v rozhovoru pro efotbal.cz Milan Luhový.

Přitom experti by tu byli, o Stanislavu Levém už byla řeč. K dispozici jsou třeba i Jaroslav Hřebík, Verner Lička, Ivan Kopecký, Zdeněk Sivek, Zdeněk Ščasný. Ivan Hašek, Martin Hašek ad.