Po zápasu v Plzni jsem byl centimetry od konce kariéry, přiznává stoper Slavie

Máte sedmibodový náskok v čele tabulky. Myslíte si, že by to mohla být sezona, ve které získáte se Slavií váš první ligový titul?

"Ano, máme náskok sedmi bodů a určitě věřím, že nastal náš čas. A pevně věřím v Boha. Vím, že určitě zvítězíme a v této sezoně vyhrajeme ligu. Jsem si tím jistý."

V Česku nyní působíte třetí sezonu. Zlepšil jste se tady?

"Ano. Moje druhá sezona ve Slavii byla krásná. I liga se posouvá kupředu a je čím dál lepší. Mezi českými týmy máme větší konkurenci."

Jak důležitá byla spolupráce s trenérem Jindřichem Trpišovským? Měl vliv na vaši hru?

"Má velmi dobrý cit pro hru. Ví, kdy střídat a kdy ne. Je to dobrý trenér a pomáhá mně, hráčům i ostatním v týmu. Opravdu se hodně vynasnažil o to, abych se stal lepším hráčem."

Jak jste se vypořádal se zářijovým zraněním hlavy v zápase s Plzní, po němž jste musel na operaci zlomeného jařmového oblouku?

"Byl to pro mě asi nejtěžší moment. Nikdo to ve skutečnosti nevidí tak, jak se to stalo. Všichni si mysleli, že budu v pořádku, ale já jsem si zlomil kost v obličeji a nebylo to pro mě jednoduché, protože jsem nikdy předtím takové zranění neměl. Když jsem byl v nemocnici, doktor mi řekl, že kdyby se kost trochu zvedla, byl by to pro mě konec kariéry. Byla to velmi děsivá představa, přestat dělat to, co milujete. Byla to pro mě boží milost. Nebýt Boha, mohl jsem přijít o kariéru. Nemít možnost jíst nebo dělat to, co chcete, je opravdu těžké."

A jak jste se psychicky vyrovnal s nešťastnými událostmi v derby se Spartou?

"Víte, derby je úplně jiný zápas. Ve fotbale to tak někdy chodí. Ne vždycky jste psychicky silní, není to o tom, že byste se báli, ale v takových utkáních víte, že tu malou šanci, kterou soupeř dostane, určitě využije. A v takových zápasech potřebujete stoprocentní koncentraci. Takže co se týče derby, beru ho prostě jako každý jiný zápas, jen jdu hrát. Co se stane, to se stane."

Jak vnímáte konkurenci na pozici středního obránce ve Slavii?

"Ve středu obrany není nikdo, kdo by si konkuroval. Fotbal je fotbal, člověk nemůže odehrát všechny zápasy a já jsem hrál, než jsem se zranil. A když jsem se vrátil, byl jsem během rekonvalescence k dispozici týmu. Na ostatní jsem nemyslel. Myslím, že nejdůležitější je, abychom vyhrávali, to byl můj cíl. Nevidím tam žádnou konkurenci, vidím jen fotbalisty, kteří se snaží vydat ze sebe to nejlepší svým jedinečným způsobem."

Já a Olatunji? Zdravíme se...

Pojďme o pár let zpět. Co vás vlastně přesvědčilo k tomu, abyste přestoupil z Lilleströmu do Slavie?

"Pocit, že klub, který si mě vyhlédl, má velké plány pro rozvoj mé kariéry. Nejde jen o to jít do klubu, protože je velký nebo hraje určitou ligu. Jde spíš o to, abych věděl, jak s vámi mohou pracovat, abyste se stal lepším hráčem. A ze všech týmů, které měly zájem, je Slavia ten, jenž byl natolik otevřený, že jsem se v něm cítil jako doma, a proto jsem si ji vybral."

Měl jste i jiné nabídky? Proč právě česká liga?

"Česká liga je dobrá soutěž, zvlášť pro rozvoj. Je vidět, že vyprodukovala spoustu skvělých hráčů působících v zahraničí. Vychovává dobré brankáře. Jako hráč víte, že musíte růst, neodehrajete jen dobré sezony a následně odejdete do většího klubu. Můžete se setkat s potížemi, které potřebujete překonat. Je tu spousta hráčů, kteří v klubu působí odmala, prošli klubovou akademií a dostali se do prvního týmu, takže je to pro ně mnohem jednodušší. My z Afriky jsme jiní, musíme přemýšlet a být chytří při rozhodování."

Jak se vám hrálo v Norsku?

"Vybral jsem si ho, protože je to dobré místo pro rozvoj mladých kluků z Afriky, kteří sní o tom, že budou hrát profesionální fotbal v Evropě. Je to místo, kde se dobře soustředí, je tam velký klid. Prostě jen hrajete fotbal. Mně hraní v Norsku opravdu pomohlo, potkal jsem tam dobré lidi. Je to dobré místo pro začátek vaší fotbalové cesty v Evropě."

Jsou přestupy do skandinávských zemí dobrou cestou pro africké hráče, kteří přicházejí do Evropy?

"Přestupy do Skandinávie jsou dobrou možností, ale u afrických hráčů je to všechno o mentalitě, protože ne každý hráč je psychicky silný. Když opouštíte domov, musíte vědět, že ho opouštíte proto, abyste rodinu doma pomohl uživit. Takže je to o psychice, ne o Skandinávii. A ano, je to opravdu dobré místo pro začátek, pokud máte sebevědomí a touhu růst a věříte tomu."

A co nigerijská reprezentace? Byl jste v kontaktu s jejími zástupci?

"O reprezentaci sní každé nigerijské dítě. Každý fotbalista chce hrát za svou zemi, nosit její dres a být na ni hrdý. Se zástupci federace jsem byl v kontaktu. Naposledy jsem s nimi komunikoval, když mi zemřel táta, ale co se mě týče, prostě čekám na správný čas. A až přijde, vím jistě, že v týmu budu. Nikam nespěchám, prostě věřím v to, co dokážu, a musím čekat. Jsou tam další hráči. Vždycky přijde váš čas, pokud budete dál tvrdě pracovat a zlepšovat svou hru."

Přátelíte se s krajanem Victorem Olatunjim, který také žije v Praze, ovšem hraje za konkurenční Spartu?

"Nejsem úplně člověk, který vyhledává kontakt s lidmi. Nechodím moc ven, ale samozřejmě jsme v pohodě. Je to dobrý hráč a nemám s ním problém. Mimo fotbal spolu ovšem nikam nechodíme, takže nebudu říkat, že jsme kamarádi. Ano, je to Nigerijec, zdravíme se, a to je všechno."

Vzory? Puyol a Terry

Doma v Nigérii jste chtěl být vždycky obráncem?

"Vlastně jsem nezačínal jako obránce, nýbrž jako křídlo. Myslím, že se jeden hráč zranil a trenér potřeboval někoho, kdo by na tomto postu hrál. Tak jsem se musel přesunout na pravého obránce a zjistil jsem, že mi to tam jde."

Ke kterým hráčům jste jako mladý hráč vzhlížel?

"Jedním z nich byl Carles Puyol, to byl skvělý obránce. Miluju způsob, jakým bránil. A John Terry, další špičkový obránce. Mám ho rád, protože jsem viděl jeho odhodlání, myšlení, které měl, a myslím, že mě to jako mladého hráče opravdu inspirovalo."

Máte za sebou několik skvělých zkušeností z evropských soutěží. Jak vás posunuly zápasy proti týmům jako AS Řím nebo AC Milán?

"Utkání v evropských pohárech mi opravdu pomohla rozvíjet mou hru. Díky tomu jsem viděl, že fotbal je něco, co když milujete a dáváte do toho energii, můžete dosáhnout čehokoli. Takže nastupovat proti takto skvělým hráčům a vidět je naživo, mi hodně pomohlo si uvědomit, jak dobrý mohu být. A že budoucnost může být zářivá, že se teprve začínám prosazovat."

Hlídal jste útočníky kalibru Oliviera Girouda, Romelua Lukakua a Omara Marmoushe... Jaká to pro vás byla zkušenost?

"Pro mě skvělá věc! Lukaku je velmi silný útočník, Olivier Giroud má obrovské zkušenosti, Marmoush také. Vůbec jsem nebyl ve stresu. Poté, co jsem hrál proti Lukakuovi, už nemám strach proti žádnému útočníkovi." (usmívá se)

Je vaší ambicí Premier League?

"Premier League je skvělá liga, ale já nejsem hráč, který by si vybíral. Já prostě miluju fotbal. Ať už je to Premier League nebo jiná soutěž, až přijde ten správný čas, vím jistě, že se rozhodnu správně pro sebe i pro svou rodinu."

V minulosti jste měl možnost odejít ze Slavie, kterou jste nevyužil. Co vás přimělo zůstat?

"Měl jsem hodně příležitostí odejít ze Slavie, ale hluboko uvnitř jsem cítil, že není ten správný čas. Pracuju se svým instinktem a vidím, co je pro mě dobré a co ne. Nikam nespěchám, chtěl bych prostě hrát a užívat si fotbal, a až pro mě přijde ta správná nabídka, vycítím to a půjdu. Tomu věřím."