Až si přestaneme plést Čechy s Českem a Olayinku s Olijankou, kritizujme Brity za Kedela a za Salvii

Kolega Čermák vyčítá britským médiím, klubům i fotbalistům, že nemohou přijít Kúdelovi na jméno (říkají mu Kedel či Kundela), že komolí jméno i Slavii (označují ji jako Salvia, což je italsky šalvěj), že dokonce Slavii zaměňují za Spartu. Tvrdí, že: „Neúcta, přezíravost a ignoranství se projevují i jinak, než když kdosi utrousí hloupou xenofobní poznámku“, ptá se: „Co se za poslední desítky let změnilo na tom, jak si mnozí Britové (ne)všímají dění východně od německých hranic¨?“ a vyvozuje z toho závěr: „I v tomhle zaměňování názvů dvou českých rivalů a komolení jmen, lze spatřovat urážku.“ 

Ano, ostatně i proto jsem v pondělí citoval velkého znalce britského prostředí i fotbalu Jiřího Hoška ze Seznamu Zprávy, který mimo jiné napsal: „Tón, v němž referují o zápase skotská média a samotní Rangers, mi připadá neadekvátní. Je tam bohužel cítit antivýchodoevropský narativ.“

Jenže neměli bychom přesně v tomhle začít u sebe? Neděláme to samé, jen si ten Východ posunujeme o několik set kilometrů dál? Ano, přiznávám, sám to dělávám, třeba i proto, že jsem se v srpnu a září roku 1968 coby devítiletý kluk musel v Praze-Malešicích několik týdnů dívat z okna na okupantské sovětské tanky. I proto se mi líbilo, když můj první šéf v Československém sportu Ladislav Ježek citoval moudro své babičky: „Z východu je i ten vítr blbej.“

A jak se v Česku my chováme k těžce pracujícím Ukrajincům? Neoznačujme snad všechny bývalé národy Sovětského svazu za „ty Rusáky“? A to dokonce i Litevce, Lotyše či Estonce, kteří mají k Rusům mnohem dále než my, Slované. 

Ostatně není to tak dávno, co v Edenu Litevcům (z nařízení člena výkonného výboru FAČR a předsedy Středočeského krajského fotbalového svazu Miroslava Liby) zahráli lotyšskou hymnu a co byl k zápasu vydán bulletin věnující se výhradně lotyšským fotbalistům. To vše před zraky litevského velvyslance.

Umějí vůbec místní mladší novináři přepsat ukrajinská a ruská jména do češtiny a správně je vyslovit, nepřepisují jen otrocky anglické či francouzské zkomoleniny z jejich pasů?  O japonských, korejských či čínských jménech ani nemluvě. 

Tahá mě za uši, když minimálně jednou za týden slyším v televizi, že „nějaký hráč Bayernu našel v šanci „Levandowskiho“, jak by to byl nějak Fin nebo Ital. Přitom slovanská jména mají zcela jasně dané skloňování. 

Když si při zpravodajství z Ligy mistrů komentátor splete Bulhary s Rumuny, jen tiše úpím. 

A my snad v Česku nekomolíme Afričanům jména? Jak dlouho nám trvalo, než jsme zjistili, že sparťanský útočník se správně jmenuje Wilfried Bony a nikoli Bony Wilfried?  A kolik lidí říká slávistovi Olayinkovi pořád dokola Olijanka? Věděl bych i o jednom televizním expertovi.

A co třeba taková kyperská liga? Nepleteme si náhodou všechny ty tamní Omonie,  Olympiakosy, Apollony, AELy, APOELy a AEKy?

O místní neúctě k Vietnamcům, o které by mohl vyprávět i brankář Slovanu Liberec Filip Nguyen, se ani nechci rozepisovat. Těm tady s oblibou tyká každý český Pepík, který jinak neumí vyslovit ani pět cizích slov. 

Ale hlavně, pokud káráme Brity, že nic nevědí o Česku (či Československu), že komolí česká jména a názvy klubů, podívejme se nejprve na sebe. Občas čtu v novinách o tom, jak federální výběr ledních hokejistů slavně vyhrál mistrovství světa v letech 1947 a 1949 a jak se federální výběr fotbalistů probojoval až do finále MS 1934 a 1962. Houby s octem na kyselo.  Federální opravdu není synonymem slova československý. Československá federace existovala pouze v letech 1969 až 1992, tedy jen třiadvacet let.

Jsou ale i horší věci. Kolik Čechů neumí správně pověsit svou vlastní vlajku nebo prapor a plete si postavení červené a bílé barvy? A kolik lidí, včetně řady novinářů a osobností (premiéra, hovořícího naposledy o Bergamu v Čechách,  nevyjímaje) nedovede ani správně určit název státu, v němž žijeme? Skutečně to není v Čechách, jak se často dozvídám (to jen jen část státu, ovšem bez Moravy a Slezska), ale v Česku (anglicky Czechia, německy Tschechien, rusky Čechija atd.). 

Až budeme vědět, jak se jmenuje náš stát, můžeme kritizovat ty velké za to, že si pletou Slavii se Spartou (či Česko s bývalým Československem). Do té doby bych se držel raději zpátky.