Odchod z čistého nebe? Hráči mě s brekem přemlouvali, ať zůstanu, říká Skuhravý. Práce v Podbrezové přestala dávat smysl

První otázka se vyloženě nabízí. Co stojí za koncem v Podbrezové? 

„O důvodu se nechci zmiňovat. Důvody, které konec zapříčinily, nebylo jednoduché přijmout, ale vyplynul z toho jasný výsledek. Proto se z toho stal nestandardní krok, který nebyl jednoduchý a je mi jasné, že není jednoduchý ani pro klub.“

Klub o vás přesto hovoří v superlativech, loučil se s vámi se slovy, že jste nejúspěšnější trenér v historii. Jak se vám to poslouchá?

„Ve fotbale jsem zažil všechno, nedělám ho proto, aby mě někdo chválil. Od malička jsem týmový hráč, takže se tak i chovám. Důležitější než pochvala je pro mě to, aby všichni kolem klubu byli ztotožněni a byli na stejné stránce se mnou a s tím, co s týmem dělám. Tak to bylo vždycky, teď se to trochu změnilo. Přál bych si, aby klub byl i nadále úspěšný, prožil jsem tam krásné roky. Jsem Podbrezové vděčný za příležitost.“

Kdy jste měl jasno o tom, že to takhle dopadne?

„Jasno o tom, že naše společná cesta nemůže pokračovat, bylo v pátek, tedy den před tím, než jsem konec oznámil. Měl jsem naprosto jasno.“

ŠOK V PODBREZOVÉ! TRENÉR ROMAN SKUHRAVÝ NEČEKANĚ SKONČIL, PŘÁTELÁK MUSEL VÉST ASISTENT

Je půlka července, ligové soutěže klepou na dveře. Vy jste bez práce, všechny kluby mají trenérské křeslo obsazeno. Teď žijete v nejistotě, ale je to důkaz toho, jak skálopevně rozhodnutý jste při rozhodnutí byl?

„Je to přesně tak. Nejsem člověk, který by se z tlaku nebo příkoří zhroutil, ale najednou přišel pocit, že to dál nemá smysl. Nechal jsem tam výpovědní lhůtu, kolegy, které jsem si přivedl, hráče, kteří mě s brekem prosili, ať si to rozmyslím. Rozhodnutí bolelo, ale musel jsem. Následků jsem si plně vědom.“

Vyznívá to, že nešlo o impulzivní rozhodnutí, ale že se ve vás něco kumulovalo. Je to správný dojem?

„Je to tak. O svých krocích přemýšlím dopředu. To, že jsem se loni rozhodl pokračovat, bylo proto, že jsem chtěl naplňovat plány a přání klubu. To znamenalo sportovní úspěch a výchova hráčů. Druhá stránka předčila tu první, exodus hráčů z klubu je totiž enormní.“

V klubu jste strávil přes tři roky. Když se ohlédnete do minulosti na to, k čemu jste přišel, a porovnáte to s tím, od čeho odcházíte, co vidíte?

„Když jsem přišel, dostal jsem jasný úkol. Bylo mi dáno, jak klub chce, aby se hrálo, kam se klub chce dostat a co chce plnit. To se nám dařilo. Je těžké vysvětlovat lidem, co Podbrezovou neznají, jaké problémy tu byly, ale i jak dobré podmínky jsme měli. Práce byla náročná, ale skvělá a odměňovala. Díky našemu procesu a práci se z hráčů, co přicházeli, stali borci, co se posouvali do větších klubů. To předčilo očekávání. Je škoda, že to nešlo ruku v ruce se sportovními cíli. Takhle jsme pracovali tři roky, ale k většímu úspěchu chyběla stabilita.“

SKONČIL STRAKA V MICHALOVCÍCH? PO SENZAČNÍ ZÁCHRANĚ TÝM ZAHÁJIL PŘÍPRAVU BEZ ČESKÉHO TRENÉRA

Cítil jste třeba, že pokud byste zůstal, byla by to zase jen „další sezona“? Jinými slovy řečeno, že by to prostě bylo zase to samé, bez posunu.

„Před touto sezonou jsem přemýšlel, co dál. Jsem trenér, co chce věci dotáhnout do konce. Odešlo nám osm důležitých hráčů, ale i tak jsme tři týdny dřeli na tom, abychom nový tým dali dohromady. Díky všem kolem byl progres za tu dobu enormní. Byl jsem odhodlaný oddat se týmu ještě v další sezoně, ale najednou to přestalo dávat smysl.“

Tým jste v historické sezoně dostal na čtvrté místo. Je to strop Podbrezové?

„Na Slovensku je hegemon Slovan Bratislava. Ale paradoxně jsme v minulé sezoně byli jediný klub, který je dokázal dvakrát porazit. Takže strop to není. Ale když každý půlrok prodáte čtyři důležité hráče, trvá pak, než se nový tým sehraje a dá dohromady. A opět narážím na to, že pokud bychom chtěli být sportovně úspěšní, tak je nutné tomu dát stopku a stabilizovat tým. Ale opakuji, při příchodu do klubu jsem s tím byl ztotožněný.“

Rozkol mezi výchovou hráčů a sportovním úspěchem je z vašich slov zřetelný.

„Je to pro mě přesně ta otázka, kterou v sobě řeším. V každém klubu, kde jsem byl – bez ohledu na sportovní úspěch –, se najednou stala věc, že o hráče byl zájem. Možná je to tím, že můj herní projev je trochu jiný, než na co je naše prostředí zvyklé. Já v sobě mám ale zaryto to, že chci být první a nejlepší. Jsem přesvědčený o tom, že hrát mají ti, co jsou nejlepší.“

EXSPARŤAN KABONGO O SOBĚ DAL VĚDĚT POD SKUHRAVÝM I U "LVÍČAT" A UŽ JE V PLZNI, KTERÁ V NĚM VIDÍ OBŘÍ POTENCIÁL

Takže byste rád angažmá, kde dostanete za úkol co nejvyšší umístění bez ohledu na cokoliv? 

„Přesně takovou práci bych chtěl. Že bude jasný záměr, ať už to bude jakákoliv výzva. Na prvním místě by měl být sportovní úspěch.“ 

Bojíte se třeba trochu, že by vás týmy mohly mít zaškatulkovaného jen jako trenéra pro mladé? A že jste tomu teď dal svým odchodem brzdu?

„Tohle mě vůbec netrápí. Poslední, co chci, je přemýšlet, v jaké škatulce jsem. Vím, co umím. Vím, co bych si přál. Jsme přesvědčený o tom, že když dokážete konkurovat s mladými hráči bez zkušeností těm nejlepším na Slovensku, zákonitě to musí jít s lepšími hráči daleko rychleji a efektivněji nahoru. A to je teď můj jediný cíl. Dostat na rok hráče, kteří ví, co chtějí. Do takového prostředí bych šel i zadarmo.“

Víte, co bude dál?

„To je na tom nejbolestivější. Nepotřebuji vypínat, jsem na vrcholu sil, totálně nastartovaný. Ale je mi jasné, že moje rozhodnutí nepřišlo v úplně vhodnou dobu. Nemám kontakty, agenty, uvidím, co čas přinese. Bude to pro mě takové zrcadlo. Uvidím, jak mě kluby a jiní majitelé vnímají. Vlastně se celkem těším na to, jak to celé dopadne.“

Zdroj: FK Železiarne Podbrezová