Začal mi chybět smysluplný fotbal, tvrdí Csaplár. Chci vybudovat něco velkého, první lize by se v Lípě nikdo nebránil

V České Lípě jste už zhruba tři týdny. Jaký dojem z téhle mise máte? „Na první dobrou pozitivní. Do této chvíle to naplňuje moje očekávání. Co jsme si řekli, to zatím funguje.“

Mnoho lidí překvapilo, že jste na tuhle štaci kývnul. Co vás na ní tak oslovilo?„Jak jednou milujete fotbal, milujete ho bez ohledu na funkci. Když jsem kdysi skončil v první lize, šel jsem klidně trénovat do 1. B třídy, abychom z ní vykopali postup výš. A co mě nalákalo zrovna do České Lípy? Byl to souhrn několika věcí. Už na podzim jsem říkal, že skončila nějaká má životní etapa, že bych se rád do fotbalu vrátil. A že je mi úplně jedno, jestli to bude první liga nebo třeba krajský přebor, jestli půjdu dělat trenéra nebo něco úplně jiného. Moje jediné kritérium bylo, aby to byla smysluplná nabídka. Abych dostal prostor klub budovat podle toho, jak by se budovat měl.“

Arsenal ale bojoval o záchranu v ČFL. Znamená to, že by teď chtěl jít výrazně nahoru? „Podívejte, jeden z klíčových prvků je harmonie mezi hardwarem a softwarem. Klub Česká Lípa se spolu s městem rozhodl zainvestovat do stadionu. Měl bys se postavit nový s umělým osvětlením, odpovídajícím zázemím, součástí by měla být i atletická dráha. Už se nechci účastnit projektů, kdy máte jen ten software, tedy že nakoupíte deset hráčů s cílem vykopat postup, ale jinak nemáte stadion, nemáte mládež, nemáte vlastně vůbec nic. Jen ten postup, abyste byl slavný. Takový postup mě ale nezajímá. Nepřipadá mi smysluplný.“

Tomu rozumím. Bude ale Česká Lípa výrazně posilovat? „Nevím, co si představujete pod pojmem výrazně posilovat. Ať už k nám přijde kdokoliv, musí v první řadě splňovat poměr cena - výkon. Csaplár totiž opravdu není ten, kdo někam přijde a nadiktuje si seznam těch, kdo musí přijít. Tohle jsem nedělal fakt nikdy a dělat ani nebudu. Než přikročíte k jakékoliv investici, musí jí předcházet minimálně sedm osm kroků, pokud chcete dělat fotbal seriózně. Věřím, že nějaký přestup samozřejmě uděláme, ale je to až krok číslo deset.“

Vidíte na konci projektu v České Lípě postup třeba až do první ligy? „Já myslím, že by se mu tady nikdo nebránil. Nemůžete totiž něco budovat a zároveň furt zůstávat na stejném místě, musí z toho být komplex několika výstupů. Ať už vyšší soutěž, lepší ekonomika, zajímavější hráči, celkově větší společenská prestiž, tím myslím vyšší zájem fanoušků i mecenášů. Kdyby tam byl pouze jeden výstup v podobě postupu do ligy, na co by to bylo, pokud by to nikoho nezajímalo, pokud by na nás nikdo nechodil? Takových projektů je v Česku přehršel, ale to mě nezajímá. Já chci, aby se klub zvedal komplexně po všech stránkách. Zkrátka aby se v něm fotbal dělal způsobem, jakým se dělá ve vyspělé Evropě.“

Něco takového bude ale v České Lípě vyžadovat spoustu času. Nebo ne? „Takhle se na to nedívám. A už vůbec se s těmi lidmi nebavím o horizontu pěti nebo deseti let. Naopak trvám na to, že ta změna musí být vidět hned od prvního dne! Řeknu to jinak. Největší choroba českého fotbalu je v tom, že se všechno měří jen na základě toho, jestli jste zrovna vyhrál, jestli jste vepředu v tabulce. Pokud jo, tak je všechno dobrý. Když ne, stojí všechno za houby. Tohle tady musím poslouchat už dvacet let, přitom každému říkám, že přesně tohle je cesta do pekel, které jsme my svědkem každý rok. Ve světě to takhle nefunguje. Fotbal je o portfóliu několika bodů, které musí fungovat ruku v ruce, jen tak se může jakýkoliv klub posouvat smysluplně dál. Respektive dělat dílčí úspěchy a na ty postupně nabalovat další.“

ČFL je ale poloprofesionální soutěž, podle toho jsou v ní hráči i placeni. Mířím tím k otázce, zda jim chuť se měnit vydrží.„To je otázka pro ně, ne pro mě. Zatím mi ale přijde, že na to chtějí slyšet, dokonce s tím oni sami přišli. Je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem do České Lípy šel.“

Tenhle pocit jsem měl ale ve Zlíně taky…„Neměl.“

foto: © Profimedia.cz

Vážně ne? „Vy dobře víte, jak to ve Zlíně bylo. I když šlo o jedno z nejlépe naplánovaných angažmá v mém životě, o mé vizi jsem tehdy několikrát mluvil přímo s majitelem, realita byla potom bohužel úplně jiná.“

Proč by to ale mělo v České Lípě dopadnout lépe? Zvlášť když nároky na hráče tam musí být logicky jiné než na ty z první ligy…„Samozřejmě že nároky na hráče Realu Madrid budou jiné než na ty naše, ale musíte se na to dívat z pohledu komplexnosti. Jsou navíc nějaké fotbalové zásady, které platí pro velkokluby i kluby mnohem menší. To klíčové slovo je harmonie, vyváženost. Člověk si musí hlídat, aby směrem k hráčům někde něco nepřepálil, zároveň aby v nějakých věcech nebyl tolerantní až moc, ale s tím jsem do toho šel. Počítám s tím.“

Nebude vám chybět velký fotbal?„Byl jsem pět let v lese. A vrátil jsem se z něj, protože mi začal chybět smysluplný fotbal. Ne takový, na jaký jsme tady bohužel zvyklí, jaký se tu dělá dnes a denně. Vrátil jsem se kvůli něčemu trochu jinému.“

foto: © Arsenal Česká Lípa

Jaký je tedy hlavní cíl, který by Česká Lípa měla pod vaším vedením mít? „Cílem je vybudovat smysluplný klub. Klub, jehož hlavní úloha je společenská i sociální, samozřejmě i ta sportovní. Položená na zdravých ekonomických základech. Tedy přesně to, co by mělo být posláním jakéhokoliv klubu. Na západě nám to všichni ukazují, k nám to ale zatím bohužel ještě nedorazilo.

Když to hodně zjednoduším, vybudovat z amatérské značky tu profesionální? „Podívejte, v českých podmínkách mě tahle otázka vždycky trochu rozesměje. Druhá česká liga je totiž profesionální soutěž, profesionálního na ní ale není vůbec nic. Česká Lípa musí hlavně fungovat na zdravých základech. Pracovat co nejefektivněji ve všech směrech, které jsem zmínil. Není to přece o tom, jak to nazvete, ale o vašem přístupu k práci. Ať už děláte jakýkoliv job, měl byste se přece snažit ho dělat jako profesionál. Je jedno, jestli jste v Premier League, české lize nebo v amatérské soutěži, vždycky byste se měl snažit chovat jako profík. Rok a čtvrt jsem se teď třeba věnoval projektu, jenž se jmenoval Renesance příbramské fotbalové školy a profesionální přístup jsem vyžadoval i od kluků, co hrají krajský přebor. Samozřejmě v omezených možnostech s ohledem na to, že ti kluci musí ještě chodit do práce. Když jde ale hráč na hřiště, musí se tam nějak chovat, ať hraje jakoukoliv soutěž. Ať už jde o trénink či zápas, budu vyžadovat stoprocentní nasazení po hráči první ligy i po tom z první A třídy, protože každý z nich by přece měl chtít ze sebe vymačkat to nejlepší. Proto sport děláme nebo bychom ho proto chtít dělat alespoň měli. V tomhle mezi těmi soutěžemi nevidím rozdíl. Rozdíl vidím pouze v tom, jak bude trénink náročný i dlouhý, že kluk, co na něj dorazí z práce, může být logicky unavený. Znovu ale říkám, že profesionální přístup byste měl od sebe vyžadovat ve všem, co děláte, měla by to být naprosto přirozená věc. V opačném případě to nemá žádný smysl. Možná bych to ale zkusil říct ještě jinak.“

Povídejte…„Mně je jedno, jestli jdu kácet stromy do lesa nebo dělat fotbal. Jestli mě osloví Real Madrid nebo Česká Lípa. Nedělám v tom žádný rozdíl. Když už se jednou rozhodnu, že do toho jdu, budu se tomu věnovat naplno, protože jinak to ani neumím. Csaplár buď něco dělá na sto procent, nebo to nedělá vůbec. Než dělat něco napůl, to už jdu radši od toho, protože to pro mě nemá žádný význam.“

Jak ale přinutit ty ostatní, aby to viděli stejně?„K tomu nikoho nepřinutíte. To ani nejde. Nikdy jsem nikoho nenutil, v tomhle musí vždycky panovat konsenzus. A v České Lípě ho zatím vidím.“

Řešil jste i jiné nabídky? „Řešil jsem zahraničí. Přišla ale doba covidová, navíc jsem se potřeboval věnovat hlavně své rodině. Z různých důvodů jsem potřeboval být s ní, do toho mě znechutilo poslední angažmá ve Zlíně. Na návrat do fotbalu jsem tak čtyři roky vůbec nepomýšlel, přehled o něm jsem měl ale samozřejmě dál. Věnoval jsem se mu jako glosátor, což mi v danou chvíli stačilo, nepotřeboval jsem nic víc. Samozřejmě že nabídky chodily, a to z ciziny i z Čech. Přiznám se, že ty české jsem ale okamžitě odmítal, nebyla na ně ta správná chvíle. Teď před návratem jsem řešil nabídky konkrétně tři. Jedna z byla z Perského zálivu, ta druhá z Evropy, třetí byla právě Česká Lípa. Rozhodl jsem se pro ni.“

Nelákal vás ale spíš návrat na lavičku? „Nevylučuji, že se na ni někdy vrátím, zrovna k tomuhle jsme se ale v České Lípě vůbec nedostali. Trenér tam je a samozřejmě jsem s ním několikrát mluvil. Nechci říkat, že ho jdu něco učit, rád mu ale předám nějaké své zkušenosti. Budu součástí tréninkového procesu, odpovědnosti za výsledky se nezříkám, opravdu mi ale jde hlavně o tu smysluplnost. Je mi 61 let a rád bych vybudoval něco velkého, co by po mně zbylo. Fotbal mi toho spoustu dal a já bych mu něco rád vrátil. Je úplně jedno, v jaké funkci. Postoupit s tím, že vybrakujete rozpočet a po nás potopa, to umí každý, ale to není můj styl práce. Chci od toho něco víc. A to po všech stránkách.“

A co říkáte na Euro? Na to, jak na něm český tým dopadl? „K tomu řeknu jen hodně málo. Jsem překvapený, že vás všechny to tolik překvapilo. Mě samotného to totiž nepřekvapilo vůbec a radost z toho vážně nemám. Já bych byl překvapený, kdybychom hráli jako třeba Gruzínci nebo Dánové proti Němcům, to bych teda koukal. Jak jsem se prezentovali, je už ale přece naše dlouhodobá norma. Setrvalý stav, o kterém píšu dvacet let. A není to ode mě žádná kritika. Jen konstatování faktů.“

A vidíte světlo na konci tunelu? „To už nechám bez komentáře.“