Zápotočný promluvil o budoucnosti: Vnitřně jsem rozhodnutý přijmout opavskou výzvu. Co řekl o Niklovi?

Prozradíte, v jakém stádiu je váš příchod do Opavy? „Ještě není nic rozhodnutého, definitivně se všechno rozsekne příští týden. Ale je to v hodně pokročilém stádiu. Ladíme věci kolem realizačního týmu a tak. Vůči trenérovi Brožkovi jsem hlavně rád, že to vyletělo ven až po skončení sezony, kdy už nejsou žádné zápasy, kdy se všechno uklidnilo.“

Je nějaké úskalí, na kterém by se dohoda mohla ještě zvrtnout? „Myslím si, že asi ne. Vnitřně jsem už rozhodnutý tuhle výzvu přijmout. Chci si to zkusit. Teď záleží na Opavě, jestli se nakonec nerozhodne jinak.“

Jak velkým lákadlem jsou pro vás skvělí fanoušci, kterými je Opava pověstná? „Fanoušci Opavy jsou opravdu parádní. Zažil jsem je už jako hráč a musím před nimi smeknout. Zvlášť doma byste body ztrácet prostě neměl a oni nám k tomu strašně pomůžou. Bude to náš dvanáctý hráč.“

Vrátit Opavu zpět do ligy musí být pro vás výzva jako hrom. „Samozřejmě. Výzva je to obrovská, každý trenér by chtěl Opavu do ligy vrátit.“

Naposledy jste vedl České Budějovice, kde jste skončil v prosinci loňského roku. Stýskalo se vám už po fotbale? „Trochu ano. Půlrok jsem byl doma, kde to ale mám hodně rád, nespěchal jsem na návrat za každou cenu. Chtěl jsem si počkat na tu správnou nabídku a věřím, že teď přišla. Ono nikdy není dobré se hned hrnout do dalšího angažmá. Vždycky je lepší dát si odstup. V klidu si vyhodnotit, co na předchozí štaci bylo dobře a co ne. Myslím si, že už nastal správný čas to zase někde rozjet.“

foto: © Profimedia

Váš konec v Dynamu byl takový zvláštní. Potřeboval jste si odpočinout psychicky? „Konec byl zvláštní proto, že jsme měli dlouhou šňůru bez vítězství, což je vždycky hodně nepříjemné. Ale že bych se z toho psychicky hroutil, to zase ne. I tohle fotbal přináší, zažil jsem to několikrát už jako hráč. Porážky ke sportu patří stejně jako vítězství.“ Váš parťák Marek Nikl tehdy skončil čtrnáct dní před vámi a během ledna si lehce postěžoval, že jste s ním od té doby nemluvil. Už jste zase kamarádi? „My budeme kamarádi pořád, mezi námi dvěma žádný problém nevznikl. Tam to bylo nešťastné v tom, že jsme se zkrátka rozdělili, že jsme každý začali jít jinou cestou, víc bych to ale asi nekomentoval. Doufám, že ani jeden z nás necítí vůči tomu druhému zášť. Oba jsme profíci. Já Márovi přeju na Žižkově všechno dobré a věřím tomu, že on mně v Opavě bude přát úplně to samé.“

Dynamo zachraňuje ligu v baráži, v prvním utkání porazilo doma Táborsko 2:1. Zvládne i odvetu, udrží se v soutěži? „Jsem o tom přesvědčený. První zápas jsem sledoval a měl jsem velkou radost, že Dynamo vyhrálo i že v nastavení rozhodl právě Matouš Nikl. Je to hráč, kterého jsme do týmu přivedli a jednoznačně to bylo správné rozhodnutí, což je dobrá reklama i pro nás. České Budějovice mám pořád rád. Píšu si s Jirkou Lerchem a vážně věřím, že se v lize zachrání. Dynamo do ní prostě patří.“

I když na úvod baráže oba celky z druhé ligy padly, herně to byly vyrovnané souboje. Asi pozitivní zjištění vzhledem k tomu, co vás nejspíš čeká… „Je to tak. Rozdíl je ale v tom, že druholigovým klubům schází zkušenosti z opravdu těžkých zápasů. Když pak narazí na někoho lepšího, nedokáží proti němu proměnit své šance, přitom v takovém zápase je proměnit zkrátka musíte. I proto Táborsko nakonec odjelo z Budějovic s prázdnou.“

Ve druhé lize bojovala o přežití vaše mateřská Příbram, kde žijete a zažil jste tu krásné časy jako trenér i hráč. Svůj úkol zachránit se ale nezvládla. Nemáte strach, co bude s klubem po pádu do ČFL? „Těžko říct, jak to v Příbrami bude dál. Pád do ČFL je samozřejmě hrozně nepříjemný. Je to poloprofesionální soutěž, do které se budou jen obtížně shánět hráči, spousta kluků teď asi odejde. Příbram čeká období nejistoty. Já sám jsem dost zvědavý, jak se s tímhle klub popasuje.“

Co majitel Jaroslav Starka? Vydrží, bude mít dál trpělivost? „Rozhodně ano. Jak po Příbrami slýchávám, on je vážně rozhodnutý bojovat dál, určitě nic nebalí. Věřím mu. On totiž bojovník fakt je.“

foto © SK Dynamo České Budějovice

To vy ale taky. Ve 43 letech jste na jaře naskočil zpět na hřiště, spolu s Miroslavem Slepičkou jste pomohli zachránit Spartak Příbram v I.A třídě. Jak k tomu vůbec došlo, že jste zase oprášil kariéru fotbalisty? „Jelikož se tady v Příbrami často potkávám právě s Mírou i s Alešem Kočím, jednoho dne jsme si řekli, že abychom se tolik nenudili, bylo by fajn si spolu ještě kopnout. Pokud totiž jednou milujete fotbal, budete ho milovat až do konce života. Ve Spartaku jsou navíc skvělí mladí kluci, s nimiž je sranda, dobijí vás svou energií. Jsem moc rád, že jsme jim pomohli po taktické stránce. Že jsme jim ukázali cestu, jak to funguje v profesionálním fotbale, zpětná vazba od nich byla vážně výborná. Jsou to pokorní kluci, co dokáží naslouchat. Řada z nich může něco dokázat. Hlavně je ale fajn, že jsme společně udrželi tým v soutěži. Celkově jsem si ten půlrok hodně užíval.“ Soupeři se k vám chovali s patřičným respektem? „Musím říct, že fakt jo. Nenašel se nikdo, kdo by na mě něco zkoušel, i rozhodčí se chovali skvěle. V tomhle bylo všechno bez problémů.“ Co Míra Slepička, v jaké se drží formě? „Ve střelecké. Míra to má pořád v noze. Ví, kam si stoupnout. Na góly má zkrátka čich a nikdy ho neztratí.“ A plánuje si za Spartak ještě někdy kopnout? „Teď už ne. Tohle byla jen taková nárazovka, abych se doma příliš nenudil, nyní už mám jiné plány. Myslím, že můžu oznámit konec hráčské kariéry.“ (směje se)