Porazil Slavii, pod rukama mu rostli Tecl, Vydra i Masopust. Teď bude Kučera zachraňovat divizi

Zisk sedmi bodů po podzimu, to není úplně optimální startovní pozice v divizi C před jarem, co? „Určitě to nebudeme mít se záchranou jednoduché. Ale já věřím, že tuhle výzvu zvládneme. Něčím jsem ve fotbale prošel, do klubu přišla řada hráčů. Nejsem naivní, vím, co nás čeká. Budeme muset uhrát na jaře pětadvacet bodů, možná i o dva více. Matematika nám úplně nenahrává, moc ztrát si nemůžeme dovolit. Věřím, že pětadvacet bodů bude stačit.“

Naznačil jste nutnost posílení kádru. Počítám, že nepůjde o kosmetické změny. Daří se to podle vašich představ? „Je pravda, že příchodů je dost. Přestoupil k nám z Velimi zkušený obránce Daniel Nešpor, z Rakouska záložník Jindřich Kučera, z třetiligových Záp útočník Daniel Turyna, ze Sokolče další útočník Matěj Peterka, do klubu se vrátil i další útočník Karel Hejný. Na hostování jsme přivedli z Pardubic stopera Ondřeje Vencla a dalšího obránce Matyáše Hanče.“

Na první dobrou zvoní mezi posilami jméno šestatřicetiletého exligisty Daniela Nešpora. Čím jste ho přesvědčil, že je pro něj klub se sedmi body na kontě tou správnou adresou? „Je to jednoduché. Já jsem ho během kariéry trénoval, prošel Jihlavou. Jsem trenérem, který je s hráči, které vedl, v kontaktu. Máme dobré vztahy, tak jsem ho oslovil a on souhlasil, že nám pomůže.“

Druhé jméno, které rezonovalo během zimy, je Daniel Turyna. Ten má na triku škraloup v podobě hlášek na sociálních sítích, za který jej potrestala etická komise. Pro něj jste se rozhodl proč? „Každý v životě udělá nějakou chybu. To, co Dan udělal je kaňka, nemělo se to stát. Je si toho vědom, byl pod vlivem alkoholu.“

Takže jste to probrali a pak dostal šanci? „Určitě jsme se o tom bavili. To byla věc, kterou nešlo neprobrat. Byli jsme v kontaktu už během podzimu, kdy to vypadalo, že v Zápech skončí. Přestupy se neřeší v lednu, ale dříve. Věřím, že ho to nakopne. Jsem přesvědčený, že na divizi je to nadstandardní hráč, co prošel Slavií a Spartou.“

Čas letí, ale pamětníci v Čáslavi pamatují, že klub vybojoval možnost startu v nejvyšší soutěži. A kdyby teď nezvládl boj o záchranu propadl by se až do krajského přeboru. Je i tohle další motivace? „Kdyby se spadlo, byla by to ostuda. Na tu sezonu, kdy Čáslav vybojovala šanci jít do první ligy si pamatuji. Byl jsem tehdy v Jihlavě a Čáslav s námi bojovala o postup. Byl to pořádný adrenalin.“

Když jste zmínil Jihlavu, tak tam jste trénoval celou řadu známých hráčů. Překvapilo vás, kam až to Tecl, Masopust, Kliment nebo třeba Kopic dotáhli? „Mohu o nich říct jednu jedinou věc a bude vám to jasné. Ti kluci byli nehorázně pracovití. A taky milovali fotbal. Tohle myslím současné mladé generaci mnohdy chybí. Neúspěchy je odradí. Vím to, šest let jsem byl u mládežnických reprezentací, v létě jsem končil u devatenáctky.“

Co mladíci podle vás špatně snášejí? „Při přechodu do dospělého fotbalu je logické, že může přijít pokles formy, může přijít zranění. Po přechodu do týmu dospělých si zkrátka mladí to své místo musejí vybojovat, čeká je konkurence. Ti hráči, o kterých jsem mluvil, si to všechno vybojovali. Odlišoval se jen Matěj Vydra, tam bylo hned vidět, že je to ohromný talent. Už od deseti let každý viděl, že umí kopat. Ale ti ostatní? Lukáš Masopust, Standa Tecl, to byl kluk z vesnice, ti kluci byli charakterově zdraví a dotáhli to daleko. Mám z nich radost.“

Láska k fotbalu pohltila ale zjevně i vás… „Byly časy, kdy jsem viděl třeba čtyři zápasy za víkend. Fotbal miluju. Znám i současné mladé kluky, co jsou v lize. Reprezentacemi prošli Karabec, Daněk, Vitík, Kinský. Sleduji je pořád.“

I vy jste byl na šest zápasů hlavním koučem Jihlavy a stihl jste porazit Slavii. Na to se asi nezapomíná, co? „To už je historie. Bylo to v době, kdy jsem po Petru Radovi převzal Jihlavu. Byli jsme tehdy v beznadějné situaci…“

Tak trochu jako nyní Čáslav, co? „Výchozí pozice není dobrá, ale je to sport. Když se to podaří, bude to příběh, na který všichni budeme vzpomínat.“

Vnímáte u hráčů Čáslavi, alespoň u některých, podobné zaujetí pro fotbal, o jakém jste mluvil v souvislosti s bývalými svěřenci, co to dotáhli třeba až do Slavie? „Doba se výrazně změnila. Jsou obrovské rozdíly v nastavení, lidském i sportovním. Jsou kluci, co jsou ochotní dřínu a všechno ostatní podstupovat a pak jsou kluci, co ustupují. Dostanou se pod nějaký tlak a oni musí zabrat. Na to nejsou zvyklí, přitom jde o běžnou situaci. Na téhle úrovni, je třeba hlavně vytvořit tým, kde se hráči budou respektovat, udělají partu. Bez té to nejde. Hráči musí chodit na tréninky i zápasy rádi.“

Ale v Čáslavi to musíte dosáhnout na rozdíl od Jihlava v podmínkách amatérského fotbalu… „Jasně, tady musíte mít na zřeteli, že mají hráči rodiny, práci. Musíte v intencích toho všeho vytvořit náročnost a cíle. Musí se to vyladit. Studoval jsem psychologii a pedagogiku, mám přehled o současných trendech. Ty situace se opakují a já se snažím je optimálně vyřešit.“

Nemyslel jste na to, že do boje o záchranu povoláte v dresu Čáslavi i svého syna, který hrál v Teplicích a teď je v třetiligovém Ústí nad Labem? „On mohl ještě pokračovat v Teplicích, ale rozjel nějaké projekty, tak se rozhodl pro Ústí. Fotbal ho baví a chce se realizovat tam.“

Takže v Čáslavi se zatím může ukázat jen na koncertu jako TK27? „Třeba. Myšlenky na to, že by šel hrát fotbal za Čáslav, jsou zatím předčasné. My máme oba stejný pohled na fotbal i názory na dobu, kdy tu byl u moci Roman Berbr. Kdybych se dozvěděl, že někdo něco podobného zkusí v klubu, kde jsem já, tak bych se okamžitě sbalil a odešel.“