Divizní Manchester City? Žádné šejky nemáme, ale jsme trnem v oku, přiznává prezident Strání

Strání roky působilo jen v nižších soutěžích. „Od devadesátých let hrálo v podstatě jen na úrovni I. B třídy, to bylo maximum. Měli jsme své hráče, jen sem tam přišel někdo ze Slovenska. Ve Strání nikdy nebyla rozjetá ekonomika, lidé většinou odjeli za prací jinam, takže i kluci, co tu hráli fotbal,“ popsal nedávnou historii Popelka.

Právě lokalita je faktorem, který hraje velkou roli. Strání se nachází na hranicích se Slovenskem, nejbližší velká města jsou Uherské Hradiště a Uherský Brod. Život v pohraniční oblasti se s lidmi nemazlí a podle Popelky se musí za prací hodně cestovat. „Jsme na to zvyklí. Nejbližší město je 20 kilometrů, je těžké sem někoho dostat,“ pokrčil rameny. 

Nicméně touha klubu nikdy nechyběla. Vždy se chtěl posunout dál, což se po dlouhých letech pendlování mezi I.A a I. B třídou konečně povedlo.

„V sezoně 2013/14 se to vše zlomilo a konečně jsme šli dál. Co se stalo? Přišel první sponzor Libor Nuzík, díky němuž se nám podařilo přivést čtyři zajímavé kluky ze Slovenska. Přišel i ambiciózní trenér Šebesta, tým měl kvalitu. Nakonec jsme celou I. B třídu vyhráli. Pak už jsme jen navazovali, ale tohle byl základní stavební kámen,“ přikývl prezident klubu.

Ani v I. A třídě se klub moc neohřál. Vyhrál ji, následně postoupil i z krajského přeboru, byť z druhého místa. „S jídlem roste chuť, udělala se dobrá parta, navíc jsme měli dobré návštěvy, chodilo i přes 500 lidí,“ dodal.

Vše vypadalo idylicky, nicméně první stopku vystavila premiérová účast v divizi, což bylo v ročníku 2017/18. „Bylo tam hodně cestování, dostávali jsme nálože. Z 15 venkovních zápasů jsme přivezli jeden bod, prostě jsme nestačili,“ vzpomněl Popelka na první sezonu v divizi. „Asi jsme úplně nevěděli, co to obnáší. Šli jsme do neznáma, ale taky jsme fanouškům chtěli udělat radost účastí v tehdy ještě neprobádané divizi.“

Strání se ale zachránilo a ve čtvrté nejvyšší soutěži působilo další čtyři sezony. Byť bez větších úspěchů, vždy se motalo kolem poloviny tabulky nebo pod ní. V sezoně 2021/22 ale přišel sestup, ze 26 utkání vyhrálo Strání jen tři.

„Výrazně jsme omladili, skončila zkušená a kvalitní osa. Dali jsme šanci mladým, ze dne na den se vše změnilo. Herní projev byl dobrý, ale nebyly výsledky. V podstatě všichni kolem třicítky skončili,“ vysvětlil hlavní příčinu divizního krachu. „Nicméně sestup jsme nebrali jako nějakou strašnou věc, jsem rád, že jsme se k tomu postavili čelem a v létě opět postavili tým s vítěznou aurou.“

V krajském přeboru tým neměl konkurenci. Triumfoval s náskokem šestnácti bodů, v celé sezoně prohráli jen jednou. K tomu vyhrál i krajský pohár, takže slavil všude ceněné double.

V létě pak klub neponechal nic náhodě a sestavil silný tým, který měl v plánu pohybovat se v první polovině tabulky. Jede se ale nadplán, do zimní pauzy šlo Strání s tím, že celou divizi vede s náskokem čtyř bodů. Navíc v poháru potrápilo Kroměříž, která vyhrála jen 2:1.

„Chceme vyhrát každý zápas do kterého nastoupíme. Jde to ruku v ruce s tím, co razíme i u dětí. Fotbal by měl nastavit mysl, že se dá pořád posouvat a zvyšovat si limity. Jakmile se něčeho dosáhne, měl by se najít další cíl. Zároveň ale jdeme do jara s velkou pokorou. Těžké zápasy máme venku, navíc máme nového trenéra,“ připomněl Popelka důležitou změnu.

Ještě na podzim totiž tým opustil Martin Onda, kterého si vyhlédla druholigová Kroměříž. „Když jsme se s trenérem bavili, věděli jsme, že chce trénovat co nejvýš. Celý život o tom snil. Jsme za něj moc rádi. Stejně tak za to, že jsme se o to přičinili. Ale byla to komplikace, samozřejmě,“ přiznal.

Náhrada? Poměrně peprná. Ze Bzence, který je ve stejné soutěži jen tři příčky za Stráním, přišel Vladimír Beker. „Ať hráči a trenéři dělají fotbal tam, kde chtějí a kde jim to dává význam. Dělají to ve svém volném čase, byť za to na naší úrovni už nějaké peníze mají, kluby by neměly brát hráče jako svůj majetek,“ konstatoval šéf Strání a dodal: „Fotbalisté na divizní úrovni mají těžkou řeholi, nejsou ani amatéři, ani profesionálové. Fotbalu věnují hromadu svého času a v kombinaci s tím, jak je hráčská kariéra krátká, mě štve, že se ze strany klubů dělají hráčům problémy. U nás, když někdo z hráčů za námi přijde, že chce odejít, tak máme desítky případů, ve kterých jsme si podali ruku a v dobrém se rozešli. I díky tomu se mnoho hráčů rádo vrátilo. Jsou kluby, které ale tento postoj nezastávají.“

Není to však jediná věc, kterou Popelka moc nechápe. V kraji panuje obecný narativ, že je ve Strání hodně peněz. I tohle má ale podle prezidenta FC Strání dvě strany. „Jsme aktivní na sítích, věnujeme se prezentaci našich týmů a snažíme se být zajímaví. Každou událost, ať už jde o zápas v divizi nebo dětský turnaj, chceme posunout výš. To vše společně se současnými výsledky dává veřejnosti možnost myslet si, že je vše růžové. Ale není. Potřebovali bychom další sponzory, peněz není na zbyt.“

„Peníze se nám shánějí stejně těžce jako ostatním. Je za tím velká porce práce. Máme jednoho hlavního sponzora, který tomu dává základ. Potom je to o denní práci a komunikaci s lidmi, kteří mohou nějak pomoct. Jsem rád, že v této ekonomicky náročné době vždy partnery najdeme. Někde už prosakují debaty, které nás staví do role, že jsme v divizi podporovaní skoro jako od šejků. Tak to určitě není,“ pousmál se přirovnání k úspěšnému Manchesteru City. „Cítíme, že jsme trochu trnem v oku některých okolních klubů. Ale takovou pozici už jsme přijali. Fotbal děláme naprosto v rámci fair play a jsme na to patřičně hrdí.“

Kromě závisti se pak dost možná dostaví i nepřejícnost. Na Slovácku je totiž hodně fotbalových vesnic, které se mohou na Strání dívat z dálky. „Tím, jak rosteme, tak samozřejmě roste i počet lidí, kteří nám to nepřejí. Jsme vesnice, kde je tři a půl tisíce. Takových je v okolí spousta. Byly doby, kdy jsme se jezdili z pozice krajského otloukánka dívat na krásné zápasy například do tehdy divizního Dolního Němčí. Dnes jsme ze slováckých vesnic nejvýše my, ale samozřejmě to může být jen dočasné. Tohle mě na fotbalu fascinuje, jak se v dlouhých historiích klubů mění zaběhlé zvyky a jak kluby překonávají své dosavadní maxima.“

Současnost tedy vypadá pro Strání velmi dobře, ale přeci jen se najde jedna věc, kde by chtěl celý klub udělat krok dopředu. Je to mládež. „Trochu jsme ji historicky zanedbávali,“ přiznal šéf klubu. Neznamená to však, že by panovala úplná stagnace. „Máme mladé hráče v Baníku, ve Zlíně i ve Slovácku. Na to, jaký máme potenciál, je to ale velmi málo,“ chtěl by Popelka víc.