Nejsem ani Vrba, ani Trpišovský. Ale ani figurka, která udělá pro pár zlaťáků cokoliv, říká trenér divizního lídra

Přiznejte, čekal jste, že budete tak rychle zpátky? „Když budu upřímný, já jsem byl osloven k návratu prakticky chvíli poté, co mě sponzor z klubu vyhodil a pak sám ve Viktorii skončil. S klubem jsme pochopitelně byli dál v kontaktu, ale na lavičku jsem se v té době nevrátil. Čekal jsem, co bude, který z hráčů zůstane. Je zase zajímalo, zda se vrátím. Po tom všem, co na mě bývalý sponzor naházel, přitom na tom všem nebylo nic pravdy. Přitom právě on mě oslovil, zda bych do klubu šel, ale musím říct, že s ním už nepůjdu nikdy a nikam.“

S novým hlavním sponzorem jste si vyjasnil, že vám nebude dávat doporučení ohledně sestavy, že máte hlavní slovo a tečka? „To jsem ani dělat nemusel. Pan Folprecht mi při jednáním sám řekl, že fotbal není jeho doména, takže se nestane, že by mi chtěl říkat, jakou minutáž má v zápase mít ten který hráč. Uvedl, že sportovní stránka je čistě v mojí kompetenci a on se bude starat o reklamu a další věci, co jsou zase jeho parketa.“

Podzimní konec v klubu vás ale stejně musel hodně bolet. Jak jste ho kousal? „Když jdete dělat trenéra ve fotbale, tak víte, že vás jednou vyhodí. Tu jistotu máte v první lize, v divizi i v jakékoliv další soutěži. Takže i já jsem věděl, že konec přijde. Ale tady mě to bolelo, protože se za dobu, co jsem v klubu udělal kus práce. Do klubu jsem přivedl řadu hráčů. Samozřejmě vím, že je také musel někdo platit, ale já ty hráče oslovil a oni měli zájem. Prošli jsme si určitým obdobím, kdy se šlo hodně do kopce, pak jsme to zlomili a začalo se hodně vyhrávat. Tým šlapal, byli jsme první a v tu chvíli nečekáte, že může přijít konec.“

Z prvního místa snad končil kdysi jen trenér Straka ve Spartě a teď v zimě odešel ze Slovanu Velvary dobrovolně trenér Hašek. A Teď na podzim se to stalo vám… „Vidíte. To jsem v docela dobré společnosti…“

Vám vadilo, že vám sponzor chtěl určovat, jaký hráč má nastoupit, že? „Přesně tak. Zahraniční hráč Diego přišel v týdnu před soutěží a on hned chtěl, aby dostal minutáž v prvním kole. To jsem odmítl. Hrál až v MOL Cupu ve středu. A pak už normálně hrál. Někdy více, někdy méně. Charakterově je to dobrý kluk. Poslední den, kdy se mohlo přestoupit si ho pan Kozák stáhl do Robstavu a chtěl, aby hrál tam. Jenže večer přišel na to, že by to byl třetí přestup a ten udělat nemůže. Místo, aby ho okamžitě vrátil, tak mu nic neřekl, brali ho na zápasy, i když věděli, že nemůže nastoupit.“

Problém přišel, když se za šest týdnů konečně vrátil k vašemu týmu, že? „Přesně tak. Po asi 6 týdnech na to hráč přišel, a tak ho chtěl vrátit v pátek před zápasem zpět a požadoval vytížení v posledních čtyřech kolech – 240 minut. Já jsem reagoval, že nemám nic proti tomu, ale na zápas ho nevezmu a vytížení v dalších zápasech si budu rozhodovat sám. On toho kluka v podstatě vědomě ničil a pak tu špínu chtěl ze sebe smýt a udělat psance ze mě. To se mě fakt hodně dotklo."

A spor byl na světě.„Tohle fakt nemám zapotřebí, mám svoje zaměstnání, vydělávám peníze. Vím, že nejsem Vrba ani Trpišovský, ale tohle jsem prostě nemohl udělat. Abych poslouchal a pak za to dostal pár špinavých zlaťáků. Takže jsem nakonec jako trenér skončil, když bylo prezentováno asi šest bodů, co všechno jsem nedělal, nebo dělal špatně.“

Dokonce v klubu měli hráči odpovídat na to, zda jsou spokojení s minutáží, kterou dostávají, jak jsou spokojení s tréninky. Co jste na to říkal? „Já jsem věděl, že se to chystá. Osloveni byli hráči, co tolik nehráli. Ale my jsme měli v kádru sedmnáct kluků, co na divizi měli, ale nebylo to tak, že by někdo jen seděl. Třeba do MOL Cupu nastupovali kluci, co třeba o víkendu nehráli.“

Proti Plzni ale musel chtít hrát každý, ne? „To ano. Ale platila naše pravidla. Takže třeba hráč Řezáč, který přišel z Robstavu, ode mě slyšel, že nenastoupí ani na minutu. Všechno jsem mu vysvětlil a on to vzal.“

Ty zmíněné tlaky od sponzora byly od začátku vaší spolupráce? „Kdepak. On na mě netlačil, ani když se třeba prohrávalo. Na začátku byl jako milius. Dali jsme se práce a někam se nám povedlo klub posunout. Přišlo hodně hráčů, dalo se to dohromady. Nebylo to tak, že se nakoupí hráči, trenér si zapálí fajfku, sedne si na lavičku a vyhrává se. Nakonec jsme byli první a já pak slyšel, že hodil a říkal, že s tímhle týmem by byl první i vrátný v Penny marketu.“

Teď jste tedy zpátky. Ale po návratu jste našel dost pozměněnou kabinu … „Kabina je z velké části nová. Sedm kluků to podepsalo Robsatvu, dva odešli do Senco Doubravka, takže se vracíme do plenek. Další hráč chce odejít do Sokolova. O všem jednáme. Nám nejde o to, abychom za hráče dostali třeba sto tisíc, peníze mi to na hřišti neodehrají. Jde nám o hráčskou kompenzaci. Oslovili jsme šest nových lidí, pět by mělo klapnout. Nikdo nečeká, že budeme mít stejnou sílu jako na podzim. Ti kluci nejsou špatní, ale jsou méně zkušení. Navíc přivádět v zimě hráče a ještě u nás v kraji je pořádně složité.“

Zaskočilo vás, že tolik hráčů odešlo? „S hráči se jednalo a byly jim nabídnuty ještě lepší podmínky než měli, ale rozhodli se odejít. Řekli, že tam, kam jdou, budou mít podmínky ještě lepší. Jejich hlavní myšlenkou byly peníze.“

Nicméně se vracíte do klubu, který je první. Padla řeč s novým partnerem klubu i na postup? „Bylo mi řečeno, že jednou z preferencí pana Folprechta je pracovat s mládeží, chce, aby se mládež v klubu zvedla. Co se týče prvního místa, je to příjemné, ale vůbec by mě nenapadlo mluvit o postupu v téhle chvíli. To by mi při té obrovské odměně přišlo až drzé. V tuhle chvíli nejde o obhajobu prvního místa, ale o to, aby se klub stabilizoval.“

Kdyby se to povedlo, dotáhli byste Robstav, hráli s řadou zajímavých soupeřů… „Finanční stránka vyšší soutěže, stejně jako nároky na hráče jsou daleko vyšší. Není to nějaké alibi, to je realita. Budeme se snažit samozřejmě jako odehrát co nejlépe a pak se uvidí. Jsme na začátku nějaké cesty a budeme bojovat. Těší mě, že zbytek týmu, co ve Viktorii zůstal, si můj návrat přál, máme výborné vztahy a dáme se do práce. Platí ale pořád to, že nejsem něčí figurka, tu roli bych nikdy nepřijal.“