Vrátí se Poznar do Zlína? V zimě se tím budeme dost zabývat. S Tomášem jsme v kontaktu, přiznal Červenka

Během čtyř zápasů pod vaším vedením Zlín ani jednou neprohrál. Jak jste to udělal?

“To kdybych věděl (směje se). Je to práce kluků na hřišti. My jim jen pomáháme v tom, aby si víc věřili a cítili se v zápasech co nejlépe. Myslím, že oni sami si uvědomili, že ono to jde, ale zatím je to jen krátkodobý úspěch. Pokud nebudeme v dobrých výsledcích dál pokračovat, tak nás to zas doběhne. Všechno je to o tom, abychom dokázali dobře hrát opakovaně. Jen tak bude všechno v pohodě.“ Byla psychická odolnost hráčů to nejvíc, na čem jste musel po příchodu k týmu zapracovat?

“Pokud nemáte extrémně kvalitní mužstvo, právě psychika tvoří tak 60 % výkonu. Když má váš tým dobře nastavenou hlavu, dokáže se vyrovnat i lepším protivníkům, mnohem víc si na ně věří. A platí to v první lize i v těch nižších soutěžích. Sám jsem to zažil několikrát za kariéru. I když jsme měli kvalitu, když jsme si nevěřili, prostě nám nic nešlo. Psychika je fakt strašně důležitá a nejde jen o hráče. Pokud jsem v pohodě já sám, cítím, že jsem schopen mančaftu předat maximální energii. Pozitivní rozpoložení zkrátka dělá hrozně moc.“ Ihned po nástupu jste do brány vrátil uzdraveného brankáře Stanislava Dostála a Zlín od té doby inkasoval pouze jednou. Byla to pro vás jasná volba?

“Je to tak. Standa se vrátil po těžkém zranění (natržená ledvina) a prakticky okamžitě navázal na skvělé výkony, které podával už předtím. Pevně věřím, že mu to bude dál šlapat a udrží si výtečnou formu až do konce sezony.“

Josseho Didibu jste pro změnu implantoval zpátky na post stopera. Ani tady jste neváhal? “V daný moment to pro nás byla nejlepší varianta. Joss je velmi kvalitní fotbalista, navíc dokáže být na hřišti velice klidný. I proto jsme usoudili, že za aktuálních okolností bude pro náš tým platnější víc na stoperu než v záloze. Ukázalo se, že to byla správná volba.“ Jak moc důležití jsou pro vás mladíci Tom Slončík s Alexandrem Bužkem? “Důležití jsou velmi, jsem s nimi spokojený. Ukazují, že mají svou kvalitu, oba podávají hodně dobré výkony. Teď je na nás, abychom je dokázali udržet v současném nastavení. Nesmíme je dostat do stresu, že to leží na nich, protože tak to samozřejmě není. Oba jsou dost mladí a musíme to na ně nakládat postupně. Chceme, aby se tu jednou stali klíčovými hráči týmu. Ještě ale mají spoustu času to dokázat.“ Pozvedl jste defenzivní složku, Zlín přestal dostávat góly. Jak ještě probudit to ofenzivní? “Tohle možná přijde spolu s tou psychikou. Alespoň tomu věřím. Samozřejmě je ale pravda, že klasický střelec, který dokáže nasázet deset dvanáct gólů za sezonu, tady teď není. Budeme ho chtít přivést během zimy, ale víte, jak to je. Takového hráče shání všechny týmy v lize, je to ten nejžádanější artikl na trhu. Uvidíme, zda se nám ho sehnat povede, či ne. Ovšem není to jen o útočníkovi. Pokud se o střeleckou potenci podělí ostatní kluci v kádru, tak to zas tak velký problém není. Jen musí přiložit ruku k díly fakt všichni. Když bude mít většina z týmu po dvou nebo třech gólech, je to pro mě velmi dobrá vizitka.“ 

Jeden prověřený střelec, o němž se v souvislosti se Zlínem dost mluví, je Tomáš Poznar. Věříte, že dorazí právě on? “S Tomem jsme v kontaktu. Má teď platnou smlouvu v Polsku, což samozřejmě respektujeme, v zimě se však tímhle tématem budeme nejspíš dost zabývat. Víme, jaký Tomáš je, že Zlínu v minulosti už mockrát pomohl. Určitě budeme jeho jméno řešit a uvidíme, co z toho bude.“ Ještě před vaším příchodem se ofenzivní posilou stal španělský záložník Pablo González, na hřišti Pardubic se ale zranil. Jak vážné to s ním je? “Bylo to jen drobné zranění, Pablo měl nakopnuté lýtko. Už je ale v pořádku a já doufám, že nám v závěru podzimu ještě dost pomůže.“ A když se ještě vrátím zpět k vám, ví se, že jste byl nadějným hokejistou. Kolik chybělo, abyste udělal kariéru na ledové ploše místo na trávníku?

“Myslím, že k tomu chybělo celkem dost (směje se). V mládežnických kategoriích jsem hrál jednu dobu za Zlín, trénoval jsem s pozdějšími legendami, jakou se stal třeba Petr Leška. Do toho jsem samozřejmě hrál i fotbal, bavili mě oba tyhle sporty. Dokázal jsem je propojit. Ostatně amatérskou hokejovou ligu hraji dodnes a dokud mi bude sloužit zdraví, měnit se na tom nic nebude (směje se).“ 

© FC Zlín