Největší trenérská jména bez smluv? Expert na LM Zidane či temperamentní Conte

Francouzská legenda zvedala jednu trofej za druhou, i proto je poněkud snadné zapomenout, že byl trenérem jen pět let. Za tu dobu však s Realem Madrid získal dva tituly v La Lize a tři po sobě jdoucí tituly v Lize mistrů, k tomu spoustu Superpoháru a mistrovství světa klubů. O takovém množství trofejí by si mnozí mohli za celou kariéru nechat jen zdát.

Poté, co se mu v sezóně 2020/21 nepodařilo získat žádnou trofej, opustil Francouz Bernabeu s tvrzením, že mu Real neprojevil dostatečnou důvěru. Zizou však s trénováním ještě neskončil.

Je jen otázkou času, kdy se v Evropě opět roztočí manažerský kolotoč, a žádný manažer se nemůže pochlubit tak zdobným životopisem jako Zidane. Bude vyhledávaným jménem, kdykoli se objeví velké volné pozice, ale je dost chytrý na to, aby si vybral správnou práci. Tou vysněnou má být post u francouzské reprezentace. Dočká se?

Antonio Conte se s Tottenhamem rozloučil před několika měsíci, a to téměř stejně dramaticky, jako do něj nastoupil. Nyní je bez práce. Daniel Levy, šéf Spurs, ho označil za muže, který by měl klubu konečně přinést trofej, což bylo umocněno Italovými úspěchy a bohatou sbírkou trofejí, nicméně nakonec nedokázal na severu Londýna splnit tento úkol.

Začátky v klubu byly slibné, když zmařil touhy Arsenalu v sezoně 2021/22, aby zajistil Ligu mistrů pro sebe, a zároveň v létě zakomponoval něco, co zpočátku vypadalo vynikající herní změny. V sezoně 2022/23 to však všechno šlo do kytek a jeho frustrace dosáhla vrcholu poté, co po remíze se Southamptonem spustil dvacetiminutovou tirádu kritizující klub.

"Příběh Tottenhamu je jasný - 20 let je tam tenhle majitel a nikdy nic nevyhráli," ventiloval vztek Conte. "Jsme jen jedenáct hráčů, kteří chodí na hřiště. Vidím sobecké hráče, vidím hráče, kteří si nechtějí pomáhat a nevkládají do toho srdce."

 foto: Tottenham Hotspur FC

Po katastrofálním angažmá na Stamford Bridge, kdy zaznamenal nejnižší procento výher ze všech stálých manažerů v historii klubu (39 %), sice Graham Potter v očích veřejnosti mírně klesl, ale jeho působení v Östersunds, Swansea a Brightonu by nemělo být zapomenuto.

Potter, známý svým novátorstvím, metodickým přístupem a manažerskými schopnostmi, na sebe poprvé upozornil poté, co v roce 2015 dostal švédský Östersunds poprvé v jeho historii do nejvyšší soutěže a následně ho dovedl k 8. místu v prvním ročníku.

Poté, co se švédským týmem porazil Arsenal v Evropské lize, se Potter vrátil zpět do Velké Británie, kde působil v eSwansea v Championship a poté na Amexu nahradil Chrise Hughtona. 

Po dvou sezónách, kdy se snažil odvrátit sestup, v sezoně 2021/22 dovedl Seagulls k historicky nejlepšímu umístění v Premier League, když skončil na 9. místě, a poté odešel na Stamford Bridge, o kterém si myslel, že je to jeho velký průlom, ale nestalo se tak. V létě měl odmítnout nabídku Lyonu.

foto: Chelsea FC

Dá se říci, že Andre Villas-Boas se po dvou naprosto neúspěšných angažmá v Chelsea a Tottenhamu stále snaží obnovit svou reputaci.

Před návratem do Marseille v roce 2019 se vydal do Ruska a Číny, aby se vyhnul intenzivnímu světlu reflektorů pěti nejlepších evropských lig.

Jeho působení v roli šéfa OM skončilo vyhroceně kvůli neshodám mimo hřiště, ale na trávníku byl Olympique velmi dobrý a útočil na nejvyšší příčky. Zkušený Portugalec klub poprvé po šesti letech dovedl do Ligy mistrů a ukončil devítileté čekání klubu na triumf v Le Classique proti rivalům z PSG. Nakonec ho nahradil Jorge Sampaoli.

foto: Olympique Marseille