Sonda do mysli lídra Sparty. Chybu vnímá jako součást cesty, klíčová je odvaha, poznání sebe sama

Výsledky jeho práce pak v případě lídra Sparty mluví samy za sebe. Ve čtyřiadvaceti letech nosí už dva roky kapitánskou pásku, je prodlouženou rukou trenéra i obrovskou jistotou na place, osobností celé ligy. Hráčem, který bezpečně proměňuje penalty, na čemž ta v odvetě s Kodaní nic nemění.

“V životě i ve sportu je to hodně o tom, jak nahlížíme na své chyby. Spoustu dospělých má totiž v sobě zakódováno, že chyba je selhání, kterého je třeba se za každou cenu vyvarovat. Má to tak i mnoho sportovců, v klíčových situacích pak ale nejsou uvolnění. Bojí se, že nedají šanci, zkazí přihrávku a trenér je příště už nepostaví. Nebo že už dokonce přestanou být svým okolím milováni, čehož se lidské podvědomí bojí ze všeho nejvíce. Láďa takhle ale nepřemýšlí. Je nastaven na to, že každá chyba je součást cesty, stejně to mají i ti absolutně top sportovci světa. Když něco nejde, nedělají z toho žádnou tragédii. Prostě to zkouší pořád dál, dokud se jim to dařit nezačne,“ nastínil Schlesinger, co dělí nejlepší od průměrné.

Je to samozřejmě jejich hlava. Způsob, kterým uvažují. “Svým klientům vždycky říkám, že kouzlo samurajů bylo v tom, že se nebáli umřít v boji. Že před bitvou meditovali o smrti. Ani Láďa nemá strach, když jde kopat penaltu. Neříkám, že je v tu chvíli zcela bez stresu, ale umí s ním velmi dobře pracovat. Umí se srovnat, aby byl vždy v přítomnosti, protože v ní strach není. A samozřejmě to neplatí jen o penaltách,“ konstatoval Krejčího mentor s tím, že jednou samozřejmě musel přijít moment, kdy vůdce Sparty při desítce selže.

Že to přišlo zrovna v klíčovém duelu s Kodaní, je k vzteku, hráčovu sebedůvěru to však nijak nenabourá. Spíš ji to ještě posílí. “Jasně, že byl Láďa hodně smutný, že se v jeho očích objevily slzy. Tak je to naprosto správné, protože emoce musí ven. Zároveň se už ale naučil, že co se stalo, stalo se a je třeba jít dál. Pokračovat pořád stejně. Vemte si třeba Jirku Procházku nebo Maxe Verstappena. Ti ať vyhrají nebo prohrají, tak mluví vlastně pořád stejně. Není to totiž o tom být pořád nahoře. Klíčové je, jak se každý z nás dokáže vypořádat s obdobím, kdy se tolik nedaří. Jestli se tím necháme rozhodit či ne. Ti nejlepší to nedopustí. Pořád pokračují v tom, v čem jsou opravdu silní, dokud nejsou zase úplně top. I oni samozřejmě mají pokles formy, ale nikdy není tak markantní,“ upozornil Schlesinger.

Můžete namítnout, že když má někdo kvalitu jako Messi nebo Ronaldo, žádný mentální trénink ani nepotřebuje a pořád bude na hřišti králem. Je to ale samozřejmě omyl. Právě ta největší esa se téhle části přípravy věnují možná ze všech nejvíc.

“I proto umí zachovat chladnou hlavu ve stresových situacích, Láďa to umí taky. Zná techniky, jak si k tomu pomoci. Není to jen správným dýcháním, které vás zklidní vždycky, těch věcí je mnohem víc. Tou nejdůležitější pak odvaha. Jít do všeho s tím, že i když mám třeba strach, tak to stejně udělám! Nezvládne to každý, přitom v tom je základ všeho. Ale jak jsem řekl už na začátku, nesmíte se obávat selhání, nýbrž ho považovat za součást své cesty,“ řekl Schlesinger.

“Podstatnou věcí je pak samozřejmě také vědět, kdo vlastně jsem, jakým způsobem o sobě přemýšlím. V čem jsem opravdu dobrý. Když se na tohle někoho zeptáte, hodně lidí bude asi nejdřív trochu váhat, neodpoví hned. Láďa ale ano. Naučil se rozpoznat své silné stránky, důvěřuje jim jeho hlava i tělo. To je hodně důležité, neboť tělo nikdy nelže. Chodí za mnou několik reprezentantů, bavil jsem se teď s s jedním dost mladým hokejistou. Velmi sebevědomým, co si věří na NHL. Ptal jsem se ho, jak se ale cítí po těle, když o tom mluví. A ten kluk se náhle rozbrečel. Uvnitř sebe má totiž obrovský strach, že to nevyjde, že zklame tátu a tak dále. Zkrátka už teď je pod obrovským tlakem, podobné příklady se ale najdou i v dospělosti. A řeší to třeba kokainem či žvýkacím tabákem, ale jsou to jen úniky od něčeho. Důsledek toho, že takový člověk většinou není svobodný, že často úplně neví, kým vlastně je. Že se jen snaží být úspěšný dle měřítek někoho jiného, protože zcela nepoznal sám sebe. Láďa i všichni moji klienti ale přesně vědí, kdo jdou, kam směřují a co chtějí dokázat. Bez toho nemůže být člověk nikdy zcela šťastný,“ je si jistý vyhledávaný stratég, mezi jehož hvězdnou klientelu patří třeba i Tomáš Berdych, Matěj Kovář či Matěj Kuzník. Nebo lidi z byznysu.

Ale třeba také čerstvý baníkovec Filip Kubala, který mu nedávno udělal hodně velkou radost. “Když se ho zeptali, kdy ve svém novém klubu poprvé skóruje, odpověděl, jako by to už bylo, ať si to klidně rovnou odškrtnou. I to svědčí o tom, jakým způsobem přemýšlí, kam až se ve své mysli dokázal posunout. Láďa uvažuje samozřejmě stejně. Zároveň ale říkám, že svou sebehodnotu nikdy nesmíte určovat jen na základě výsledků v práci. Musíte to mít vyvážené s tou vnitřní, jinak jste vlastně oběť. Když se vám totiž v práci zrovna něco nezadaří, jste rázem úplně na dně, což samozřejmě není dobře. Žádný sportovec by to tak mít neměl. Ideální je styl alá Verstappen. Když se vede, je to super, když ne, trochu to bolí, ale jinak super taky. To je za mě ideální stav,“ uzavřel Schlesinger zajímavou sondu do mysli vrcholových sportovců.