Na Jiráčka a Kušeje nedám dopustit. První ligu bych si ještě rád zahrál, doufá prostějovský expres Bartolomeu

V českých soutěžích působíte už dlouho, ale přesto pro ty, kdo vás neznají. Jaký jste typ hráče? 

„Jednoduše. Rychlostní a náběhový hráč do ofenzivy.“

Pocházíte ze Zlína, ten vás vychoval i vypustil do velkého fotbalu. Jste srdcař? 

„Abych to upřesnil, vychovala mě Viktoria Otrokovice. Do Zlína jsem šel později, ale beru to tak, že mě vychovaly oba týmy. Zlín je pro mě srdcová záležitost, ale už to pouto není takové, jako když jsem tam hrál. Bývalo to silnější, teď se to trochu vzdálilo.“

Dlouho jste se pohyboval mezi béčkem a áčkem. Jak moc náročné na psychiku to bylo?

„Byl jsem rád, že jsem dostával šance. Když jsem byl v devatenácte, byl jsem taky se staršími, takže jsem na to byl zvyklý. Potom jsem chodil i s áčkem. Pak jsem byl spíše v béčku, ale mohl jsem přičuchnout k tomu, jak to v prvoligovém fotbalu funguje. Ale pozor, třetí liga byla tehdy kvalitnější než teď. Byla to pro mě velká zkušenost.“

I tak jste si ale zkusil Evropskou ligu. Pokud jsem se dobře díval, máte tam jeden start. Proti komu, jaké to bylo?

„Zahrál jsem si poslední zápas proti Šerifu Tiraspol, zápas venku. Skvělý pocit, jako malý o tom sníte. První je to zápas za áčko ve svém klubu, juniorské reprezentace, pak třeba ty evropské poháry. Byl to krásný pocit, splněný sen.“

Během krátké chvíle jste byl na hostování ve Znojmě a Zlatých Moravcích. Pak jste odešel na přestup. Došla trpělivost?

„Nějak se to sešlo. Ve Zlíně jsem šance nedostával. V tu dobu tam byl trenér Bílek, který mi říkal, že by nějaké minuty v přípravě dal. Ale co jsem se pak bavil se Zdeňkem Grygerou, tak ten mi řekl, že by toho prostoru moc nebylo. Tak jsem se rozhodl odejít. Přišla nabídka z Brna, bral jsem to jako posun v kariéře.“ 

V Brně, kam jste přešel, jste vydržel jen rok a půl. Jak to?

„Bylo to náročné. Jsou tam hodně nároční fanoušci. To je ale v pořádku, s tím se hráč musí poprat. Ale obecně mi to moc nesedlo. Pak se ke mně dostalo, že vedení se mnou nebylo spokojeno, proto jsem nedostával šance. Bylo to logické vyústění, pak jsem vůbec nehrál. Přeřadili mě do béčka, kde jsem byl pár zápasů a řekli mi, že tam hrát nebudu, že jim to kazím. Bylo to takové všelijaké, byl jsem rád, když jsem pak odešel.“

V zimě 2020 jste přešel do Blanska. Nebral jste to jako krok zpět?

 „Když jsem skončil v Brně, tak jsem byl na zkoušce v Rakousku, byla by to druhá liga. Tam jsme se nedomluvili na podmínkách. Vracel jsem se tedy do Česka. Volal mi bývalý spoluhráč, že je v Blansku, jestli bych to nechtěl zkusit. Váhal jsem, věděl jsem, že to bude krok zpátky. Ale i krok zpět bývá někdy krok zpět.“

Foto: 1. SK Prostějov

Jestli jste váhal, bylo ve hře i něco jiného?

„Upřímně, v záloze jsem nic neměl. Jednal jsem s agenty, kteří mi opakovali, ať jsem trpělivý, ale pak už to bylo dlouho, tak jsem se rozhodl pro Blansko.“

S Blanskem jste si zkusil i FNL, následně si vás vytáhnul Prostějov, kde jste doteď. Je to konečně klub, kde se cítíte jako doma?

„Musím říct, že ano. Prostějov mi přirostl k srdci. Díky lidem, co jsou v klubu, díky kabině i díky městu obecně. Mám to tady moc rád, záleží mi na tom.“

Během dvou sezon jste v sestavě téměř nechyběl, konečně se také dostavily góly. Proč to jinde tolik nešlo?

„Nabral jsem roky i zkušenosti. Jsem samozřejmě rád, že jsem produktivnější, ale je to i tím, že mám konečně pravidelné vytížení. Asi jsem se prostě vyhrál. Dřív jsem nehrával pravidelně, to je asi klíčem ke všemu. Ale tím, jak hraju, získávám zkušenosti a potřebnou herní praxi.“

Jak vnímáte kvalitu F:NL? Za ty roky tam patříte k ošlehaným jménům. 

„Liga je určitě rok od roku náročnější, je to opravdu těžká liga. Minulá sezona byla až do posledního kola! Teď je trend, že mladí kluci chodí do druhé ligy na hostování, to kvalitě ligy moc pomáhá. Dřív byla běhavá a soubojová, ale teď se i díky nim přidává i hodně fotbalovosti. Je to velmi náročná soutěž.“ 

Je někdo, na koho díky fotbalu rád vzpomínáte?

„Určitě jsem rád, že jsem potkal ve Zlíně Petra Jiráčka, s tím jsem dobrý kamarád. Tomáš Janíček ze Zlína je mi taky blízký. V Prostějově Honza Koudelka, Honza Schaffartzik. Ale taky Vasil Kušej, který už je v Boleslavi. Máme spolu pevné pouto, nedám na ně dopustit.“

Stále je vám není ani třicet, pošilháváte ještě po elitní lize?

„Zrovna v týdnu jsem se o tom bavil s Vasilem. Hráli v Karviné, tak tu zůstával. Byli jsme spolu na jídle a říkal jsem mu, že bych si tu ligu ještě rád zkusil zahrát. Motivaci mám velkou. Je to o tom, abych přetavil moje zkušenosti v dobré výkony.“

Foto: 1. SK Prostějov