Premiéra Malšovické arény na vlastní kůži. Výpadky proudu dohnal snový výsledek podtržený elektrizující atmosférou

Východní Čechy nás přivítaly vytrvalým deštěm a teplotami okolo 15 stupňů. Nezvykle chladné srpnové odpoledne avšak místní obyvatele neodradilo. Už od výstupu z vlaku několik hodin před výkopem bylo možno v ulicích spatřit hradecký merch. Město nenechalo nic náhodě a ulicemi spolu se spoji hromadné dopravy brázdily autobusy s nápisem "Fotbal", které z vlakového a autobusového nádraží mířily rovnou na stadion.

Po úspěšném check-inu v hotelu jsme se na stadion vydali i my. Déšť sílil, avšak všechnu vlhkost z nás setřásl první pohled na novou arénu. Stadion nacházející se ve východní části města dominuje v okruhu několika stovek metrů. Malšovická aréna by se dala popsat jako účelná a moderní. Patnáct řad sedaček opisuje tvar zaobleného obdélníku po celé jeho délce (s výjimkou prostor VIP na hlavní tribuně). Už tak hezký stadion posouvají do nové dimenze místní "Lízátka". Atypicky tvarovaná světla jsou spolu s Bílou věží dominantou města. Jsou také jedinou věcí, která zbyla ze starého stadionu. Hradecká světla se vypínají vysoko nad arénou a nenechávají nikoho na pochybách, kam se dnes přesunulo centrum dění.

Vzhledem k nehostinným podmínkám nám přišlo vhod nedlouhé čekání u vstupu. Malšovická aréna nabízí celkem 24 sektorů, do kterých se běžný divák dostane skrze osm různých vchodů. Naše vstupenky platily na hlavní tribunu, a tak jsme zamířili k Vchodu 1. Po nezbytné kontrole jsme zamířili rovnou na sedačky. Hráči již několik minut prováděli své předzápasové drily pod vedením trenérů za skandování téměř zaplněného stadionu - na českou ligu nevídaný pohled.

Před utkáním v nás panovala obava, zda se vůbec bude hrát. Votroci si pro svůj opening vybrali opravdu nevděčné podmínky. Déšť sice nenabral takovou intenzitu jako například při slavném finále MOL Cupu v Uherském Hradišti, ale dle místních obyvatel pršelo v podstatě celý den. V Jablonci nebo v Liberci by bylo začínat zápas na pováženou. To však neplatilo pro Malšovickou arénu. Místní trávník byl i přes nápor vody ve vynikajícím stavu.

Počasí si ovšem vybralo svou daň na elektrickém proudu. Dvě obří obrazovky zbudované na kratších stranách hřiště se za hromového potlesku rozsvítily až okolo 40. minuty. Do té doby buď nesvítily vůbec nebo se na nich objevilo logo Windows. Rovněž elektronické reklamní bannery musely do závěru prvního poločasu fungovat ve velice okleštěné podobě.

Už nějakou dobu byly zaplněné poslední sedačky (s výjimkou sektoru hostů, kterých přijelo okolo 30), když hráči nastoupili na trávník. Votroci představili zbrusu novou domácí sadu dresů, kterou hodnotíme jako vydařenou. Dynamo vyznává stejné barvy jako Hradec, a tak nastoupilo nezvykle v červené.

Votroci si sice pro premiéru na novém stadionu nemohli vybrat horší počasí (s přihlédnutím k tomu, že je srpen), na druhou stranu si však nemohli přát lepšího soupeře. Romantický fotbal Dynama baví, ovšem prozatím postrádá efektivitu. Hosté si během první patnáctiminutovky vypracovali několik slibných šancí, nicméně první udeřil Hradec. Fanoušci Votroků, vedení jádrem kotle čítajícím okolo 100 členů, by těžko jmenovali hráče, který by si více zasloužil stát se střelcem první branky na novém stadionu. Lokální oblíbenec Daniel Vašulín byl pro tuto roli stvořený. První branka fotbalisty Hradce uvolnila. Bez jakéhokoliv ostychu trestali Dynamo do otevřené obrany, a když se před koncem prvního poločasu konečně rozsvítily výsledkové tabule, ukazovaly stav 3:0 pro domácí. Hradecké vyprovodil do kabin mohutný potlesk.

Domácí branky rozmlsaly i nás. Před námi si lidé nosili chutně vypadající klobásy s hořčicí a křenem a speciální pivo Votrok 10°. O poločasové přestávce jsme tudíž vyrazili okusit lokální kuchyni. Byli jsme ovšem zklamaní. Klub na svých webových stránkách informoval o celkem šesti stáncích s občerstvením v průchozím krytém pásu táhnoucím se pod tribunami. Vyrazili jsme ihned po odpískání poločasu, prostáli poločas ve dvou frontách a raději se hladoví vrátili na začátek druhého půle. Klub kromě tradičních položek na fotbalovém menu nabízí i langoš, domácí burger či zmrzlinu, avšak podcenil zájem fanoušků. Pokud bychom vydrželi v inkriminovaných frontách, vrátili bychom se na sedačky okolo 70. minuty.

Přišli jsme o poločasový program zahrnující vystřelování triček s novým maskotem Panem Lízátkem, avšak neušly nám další branky zkraje poločasu. V 59. minutě byl stav 5:1. Pátou a zároveň poslední domácí branku vsítil ze sporné penalty Pilař. Fanoušci Votroků vytvářeli elektrizující atmosféru až do závěrečného hvizdu. Celý stadion si připravil černobílou kartografii, kotel se hned několikrát vytáhl se zásobami ze Silvestra a krásnou plachtou a zahanbit se nenechal ani prořídlý sektor hostí, který z jihu Čech přivezl taktéž nějaké hořlaviny.

Domácí hráči po utkání obešli celý stadion. O takovém výsledku se jim ani nesnilo. Poté, co jsme domácím hrdinům vzdali hold, uzavřeli jsme návštěvu nové arény prohlídkou fanshopu a síně slávy. Oba prostory nás příjemně potěšily. V hradecké síni slávy si návštěvníci mohou prohlédnout například trofej pro vítěze druhé ligy ze sezony 2020/21 nebo miniaturu Malšovické arény. Zanedlouho v ní přibudou rovněž kopačky historicky prvního střelce na novém stadionu Vašulína.

Celkový zážitek z nového stadionu byl více než dobrý. Počasí a s ním spojené problémy si klub nevybírá. Fanoušci na stadionu vytvořili nadstandardní ligovou atmosféru a hráči přidali svou troškou do mlýna spoustu branek. Jedinou kaňkou na celkovém zážitku tak zůstává podceněné občerstvení.