Na Radu nikdo neřekl křivé slovo, všichni o něm mluvili moc hezky, říká posila Dukly Škoda. Bráchu prý na hřišti ještě určitě uvidíme

Začněme tím, jak se vlastně upekl váš přestup do Dukly. Kdy proběhl ten první kontakt?

"Dukla mě kontaktovala už v zimě, ale tenkrát to ještě nedopadlo. Dodržel jsem smlouvu v Českých Budějovicích, kde mi ke konci minulé sezony řekli, že už se mnou nepočítají. Pak se mi ozval agent, že by zájem měla Dukla, na což jsme se celkem rychle domluvili." Řešil jste i jiné nabídky?

"Z první ligy jsem nic neměl, z té druhé se ozvali zástupci Táborska a Viktorie Žižkov. Ale šlo to mimo mě, řešil to za mě můj agent. Já od začátku preferoval právě Duklu." Troufám si tvrdit, že přesně takový typ útočníka Dukle v minulé sezoně citelně chyběl. Vidíte to podobně?

"Vážně nevím, na podzim jsem Duklu moc nesledoval. Sledoval jsem jen tabulku a vím, že během jara šlo mužstvo hodně vzhůru. Bohužel tři nebo čtyři zápasy se nepovedly a ty nakonec stály tým postup do baráže. Pevně věřím, že dopomůžu k tomu, aby výsledky teď byly co nejlepší. Je mi jasné, že se ode mě čekají hlavně góly." Máte nějaký osobní cíl, kolik byste jich chtěl v druhé lize nastřílet?

"Tak to vám řeknu přesně. Já si vždycky dávám za cíl nastřílet v sezoně více gólů než v té předešlé. V minulém ročníku jsem skóroval dvakrát, takže to snad překonám (směje se)." Jak byste angažmá v Českých Budějovicích zhodnotil celkově?

"Bylo to jako na houpačce, každý půlrok jiný. Když jsem přišel, odehrál jsem tři zápasy a skončil na lavičce, na jaře už jsem ale hrál skoro každý zápas. Potom přišel trenér Weber a já se bohužel v přípravě zranil. Chodil jsem do zápasů vyloženě přes zranění, byla to moje velká chyba. Měl jsem zraněná záda i kotník, se zády jsem se potom léčil dlouhé čtyři měsíce. Pak přišli zase noví trenéři, bylo to jako na střídačku. Dva zápasy jsem hrál, dva zase ne. Celkově jsem od toho čekal víc, ale už je asi zbytečné se k tomu vracet dál. "

A chápu dobře, že jelikož jste odkládal operaci, zranění se vám ještě zhoršilo?

"V kotníku jsem měl tři hematomy, podvědomě jsem noze trošku ulevoval a odnesla to záda. Na operaci to nejdřív nebylo, postupem času to však začalo bolet tak moc, že jsem musel vyhledat pomoc. Přes kamaráda jsem v Kroměříži oslovil pana doktora Zdeňka Novotného a až ten mi dokázal opravdu pomoci. Pak už jsem mohl trénovat zas naplno. " Je vám 35 let. Předpokládám ale, že chuť do fotbalu máte pořád velkou.

"Jasně, jinak bych do toho nešel. Sice jsem měl celkem dlouhou pauzu, ale určitě jsem jenom neležel, snažil jsem se na sobě pracovat dál. Samozřejmě se mi do toho trochu hůře dostává, já ale věřím, že na start soutěže budu nachystán dobře." Trenér Dukly Petr Rada má pověst rovného chlapa, který ale nejde pro ostré slovo daleko. Jak se těšíte na spolupráci s ním?

"Pro mě je to první spolupráce s ním. Ale mluvil jsem s pár kluky, které dříve trénoval, a nikdo na něj neřekl jedno křivé slovo, všichni o něm naopak mluvili moc hezky. Je to férový člověk a já jsem hrozně rád, že se naše cesty zkřížily. Že umí i zařvat, to k tomu samozřejmě patří. Zkrátka do toho dává emoce, což je podle mě v naprostém pořádku." A ještě bych se zastavil u bratra Milana, který po sezoně skončil v Mladé Boleslavi. Má v sobě stále chuť pokračovat dál?

"Určitě ano. Své další angažmá teď řeší, ale nevím přesně, jak to vypadá, navíc nemůžu mluvit za něj. Určitě ho ale ještě uvidíme na hřišti." Jste rád, že to ještě nezabalil?

"To si pište. U bráchy je to ale všechno o tom, aby mu vydrželo zdraví. Když to tak bude, jsem si jistý, že má toho pořád hodně co nabídnout. "