Bublina, co rychle splaskla. Paradoxně v momentě, kdy se měla vydat směrem k nebesům. I tak lze vnímat vstoupení, českých mladíků na ME do 21 let v Gruzii, kde po dvou zápasech vzbudili celkem slušný poprask. Proti Anglii hráli první půli jako rovný s rovným, v té druhé už vyklidili pozice. Po porážce 0:2 přišel ale nečekaný triumf 2:1 nad Němci. Víc šťastný než zasloužený, v daný moment to však bylo všem jedno.
Byť se říká, že udělat poslední krok bývá vždycky nejtěžší, v Česku se podlehlo dojmu, že se lvíčatům nemůže proti Izraeli nic stát. Nejhorší bylo, že stejně smýšleli i samotní hráči. Zvlášť když jim k postupu do další fáze náhle stačila i remíza. Jak to dopadlo, už všichni víme. Inkasovaný gól osm minut před koncem znamenal porážku 0:1 a konečnou na turnaji.
“Přitom jsem ze všech stran slyšel, jak na remízu hrát neumí a nebudou, ale bylo to jen lhaní si do kapsy. Fakt strašně mě zklamalo, co jsem na hřišti pak viděl. Když jsme mohli jít ve více lidech dopředu, většina zůstala radši vzadu, jako bychom snad ani nechtěli dát gól. Že to výsledkově nevyšlo, se stát samozřejmě může, i proti Izraeli. Náš výkon byl však hrozný. Je obrovská kolektivní chyba, že to takhle dopadlo,“ shrnul propadák Vízek.
Že českému týmu stačil k postupu bod, se nakonec ukázalo spíš jako trumf soupeře. Místo útočení se čekalo na smrt. “Strašná škoda, že to před zápasem nebylo kdo s koho. Tedy že dál postoupí jen ten, kdo získá tři body. Museli bychom si to s nimi rozdat na férovku, v takovém případě by pak naše šance na postup byly paradoxně ještě vyšší. Nebo taky ne, na tohle se ale nedalo koukat. Bohužel se naplnily moje obavy, že když nám bude stačit remíza, nebudeme na hřišti tolik jezdit. Myslím si, že to hodně vypovídá o naší mentalitě. Právě tyhle situace totiž česká povaha nezvládá,“ povzdechl si bývalý legendární fotbalista.
“I tak si ale myslím, že od hráčů by slova o tom, že byli špatně nastavení v hlavě, zaznít nikdy neměla. Bohužel je to ale dáno touhle divnou dobou. Dneska máte na všechno data a grafy, všichni v tom vidí cestu dopředu. Ve výsledku se tím ovšem fotbal jen zdražuje. Souhlasím s Petrem Radou, že na hřišti vás už žádná čísla nezachrání. Tam je to jen o tom, zda umíte, či neumíte. Vymlouvat se na něco jiného vypadá fakt strašně,“ prohlásil Vízek.
Zároveň ale souhlasil s tím, že na blamáži s Izraelem se svým způsobem podíleli všichni, co český mančaft vynášeli do nebes. Nadarmo se neříká, nechval dne před večerem… “Je to přesně tak. Zaprvé tu všichni včetně mě podcenili Izrael, zadruhé jsme z našich kluků dělali až moc velké hrdiny. Po výhře nad Německem jsem najednou četl články o tom, jak se hráči jako Vitík nebo Kušej prodávají do ciziny, jak je všechno perfektní a ve čtvrtfinále na nás bude čekat Gruzie. Myslím, že i tohle byla velká chyba. A dopředu jsem varoval, že čím větší ta bublina bude, tím rychleji může potom splasknout. Říkalo se, že máme v týmu hvězdy. Když se ale lámal chleba, neviděl jsem v našem týmu vůbec žádnou,“ glosoval to trefně Vízek.
Minimálně z Kušeje by však hvězda být jednou určitě mohla. A nic na tom nemění fakt, že proti Izraelcům stagnoval i on. “Upřímně říkám, že ještě před jarem jsem toho kluka vůbec neznal. Myslím, že skoro nikdo tady. Teď slibuji, že ho sledovat začnu fakt pozorně, potenciál je v něm totiž určitě velký. Zároveň si ale nemyslím, že by už teď byl hráčem pro velké zahraniční kluby. Ať se nejdřív ukáže tady u nás. On na to má, o tom žádná. Jsem si jistý, že z něj nyní bude velmi sledovaný hráč. Ale počkejme si, jak to unese,“ řekl olympijský vítěz o rychlíku z Mladé Boleslavi.