Olayinka na pranýři? Jen pomalu s tou kritikou, obzvlášť v jeho případě. Nervy tečou celé Slavii

Na úvod je třeba říci, že Olayinka samozřejmě chyboval. Byť se k němu Gigli Ndefe nechoval zrovna v rukavičkách, měl udržet emoce na uzdě, zachovat klid. A soupeři se v klidu vysmát po závěrečném hvizdu, s třemi body na kontě.

Neudělal to, svádět ale na něj, že Slavia přišla o výhru? Tvrdit, že jeho zaváhání může sehrát důležitou roli v přetahované o první místo? Tak horké bych to tedy určitě neviděl.

První věcí je, že i tak měla Slavia udržet vedení 2:1 až do konce. Kdyby byla v pohodě, přidala by v oslabení třetí branku, pak i čtvrtou. Místo toho ale inkasovala a vlastně se není co divit. Slavia je totiž stále jen stínem toho, co pod trenérem Jindřichem Trpišovským byla ještě před pár lety.  A sami hráči to ví.

Důvodů je mnoho, čer(ve)no-bílé není nikdy nic. Ať už to však svoji roli hrálo nebo ne, faktem je, že Nigerijec Olayinka se v zimě rozhodl slávistickou misi dál neprodlužovat. V létě se coby volný hráč přesune z Edenu do Bělehradu, po pěti letech věrné služby se stane posilou Crvené Zvezdy.

Není tajemstvím, že v Praze řešili, zda s ním kontrakt pro jistotu neukončit hned. Naštěstí tak neučinili. Na jaře totiž patří Olayinka k nejlepším hráčům mužstva. Vstřelil pět gólů, k tomu přidal dvě asistence. Místo Srbska myslí pouze na to, jak se rozloučit titulem.

Že v sobotu ztratil nervy, to de facto jen potvrzuje. Byť to může sebebláznivěji znít. Žádný trest od samotné Slavie však každopádně není na místě. Zvlášť když chuť hráče se rvát by tím mohla dokonale zadupat. Jak rozhodne disciplinárka, už je samozřejmě záležitost úplně jiná…

A ještě jedna věc je třeba říct. Za 139 ligových zápasů se Olayinka v dresu Slavie nechal vyloučit vůbec poprvé. Prostě ukázal, že je taky jenom člověk. Stejně jako to nedávno předvedli i Trpišovský s šéfem klubu Jaroslavem Tvrdíkem. Trenér sepsul sličnou moderátorku, šéf klubu zase slávistickou ikonu Vladimíra Šmicra.

Nervy zkrátka tečou celé Slavii. Při pohledu na Spartu se ani není co divit.