Trosečník Švancara: Psychika vám skáče nahoru a dolů, domů jsem chtěl asi dvacetkrát. Přežil jsem i díky fotbalu

Jaký to byl pocit vrátit se po tolika dnech z ostrova zpět do Brna? Byl to pro vás šok? 'Šok to byl od první chvíle, co ze soutěže vypadnete. Ale tohle se hrozně těžko popisuje. Už jen vrátit se domů, přiletět na letiště a moct si koupit jídlo, které chcete, to je zkrátka strašně fajn pocit. Stejně jako po měsíci a půl vidět všechny svoje blízké.' Když vám Ondřej Novotný zhasl pochodeň, pronesl jste hodně emotivní řeč směrem ke svým soukmenovcům. Bylo vidět, že vás vážně mrzí, že v soutěži končíte. 'Mě mrzelo hlavně to, jakým způsobem jsem končil. Ten závěrečný duel byl hodně o síle, o sekání dřeva, na které jsem po tolika dnech už zkrátka neměl energii. V téhle fázi soutěže už tak těžký souboj moje tělo nedalo. Survivor jsem si ale jinak hrozně užil, fakt mě to moc bavilo. Přenesl jsem si na ostrov fotbalovou kabinu, jsem hrdý, jak jsem to tam zvládl. Na začátku se mi celkem dařilo i v soutěžích, které byly sportovně založené. Celkově to pro mě byla obrovsky cenná zkušenost a velká výzva.' Po jaké stránce?'Vemte si, že tam nemáte fakt nic. Ani nevíte, kolik je hodin, čas plyne furt stejně. Rozděláváte oheň, chytáte ryby, bojujete o jídlo. Není tam toaleta, nemáte ani kartáček na zuby. De facto jíte jen kokos. Já to takhle vydržel 37 dní a bojoval bych dál. Na to jsem fakt hrdý. A přežil jsem to i díky fotbalu.' Součástí hry je také lhaní, taktizovaní. Musel jste to dělat i vy, nebo jste se obešel bez toho? 'Trochu jsme taktizovali, když jsme šli na kmenovou radu a museli jsme někoho vyřadit. Mě ale tohle naštěstí dost minulo. Ve kmeni jsem měl dobré postavení, vycházel jsem se všemi. Ani jsem tak nemusel nikoho obcházet a intrikařit. Určitě tam byli daleko lepší hráči v tom smyslu, že aby přežili, museli víc lhát. Já jsem to tak hrát ale nechtěl. Možná se mi to vymstilo, ničeho však nelituji.' O kolik kil jste se vrátil lehčí?'Ztratil jsem 18 kilo. Já jsem tam ale radši jel dost oplácanej, pracoval jsem na tom. Přiletěl jsem na ostrov jako takovej puclík. Teď jsem fakt dost zhubl, což je sice fajn, tuhle dietu bych ale nikomu nedoporučil. Bylo to drastické až moc. Když nevyhráváte odměny o jídlo, jde to prostě samo. Kromě tuků mi navíc odešla i svalová hmota. Hraju první B třídu a sám jsem zvědavý, jak o víkendu vydržím mistrák. Zda vůbec zvládnu nějaké kličky nebo střely na bránu.' Co tam pro vás bylo ze všeho nejtěžší? 'Řeknu čtyři věci. Spánek, počasí, nedostatek jídla a samozřejmě stesk po rodině. Jak se vám tohle dostane do hlavy, a že je to tam hodně rychlé, je to něco šíleného.' Kdyby ta možnost byla, šel byste do soutěže znovu?'Určitě jo. Byl bych už zkušenější, více bych se nachystal. Nutno říct, že já o Survivoru předtím vůbec nic nevěděl, ale přesně takhle jsem to chtěl. Netoužil jsem po tom znát taktiku ani cokoliv jiného. A musím říct, že plně chápu někoho, kdo tuhle soutěž po pár dnech zabalil. Psychika vám tam skáče nahoru a dolů, já sám chtěl domu asi dvacetkrát. Ale vydržel jsem.' Přivítali vás doma jako hrdinu? 'To zase ne, ale přivítání bylo skvělé. Myslím, že na mě byli vážně moc pyšní. Mám z toho fakt radost, i doma jsem si udělal velmi dobrou reklamu.' V pondělí jste stihl Tiki-Taku. Můžeme se těšit, že vás tam teď budeme vídat zase pravidelně? 'Dá se říct, že já a Tiki-Taka jsme se už strašně sblížili. Jsem za to moc rád. Chápu, že nemusím být každému po chuti, ale taková už je tam moje role. Mohu potvrdit, že já a Tiki-Taka budeme pokračovat. Vím, že i lidé jako Pavel Horváth, Jakub Kohák nebo Richard Genzer jsou fakt skvělí hosté, snad si lidé oblíbili i mě. Dokud mě oni i Petr Svěcený s rejžou Vojtou Nouzákem budou chtít, já tam prostě budu chodit dál.'

[p][p]Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Petr Švancara (@petr.svancara)