Vorlický: Klíčové je být šťastný, zůstat zdravý, fotbalově připravený a každý den se domů vracet spokojený

Hráč, který žije na Apeninském poloostrově nějakých šest let a trávní na něm devadesát procent času, dává už hodně dlouho fotbalu maximum...

"V podstatě celé dny od rána do večera trávím v tréninkovém centru, protože máme velice náročný program. Jsem docela citlivý a vnímavý člověk, fotbalu se snažím dávat absolutní maximum," ozřejmil v interview pro repre.fotbal.cz perspektivní středopolař.

Vztah k Atalantě, která ho během necelých tří let bez fotbalu kvůli dvěma operacím kolena a nekonečným rekonvalescencím nejednou podržela, má opravdu siný.

"V mém věku jde o věc k nezaplacení. Už jenom být vedený trenérem Gian Pierem Gasperinim. Pro mě to je profík a na jednu stranu génius. Ale také velmi náročný trenér. Chce mít pouze hráče stoprocentně připravené – fotbalově i fyzicky, což je u mě prostě někdy problém. Některé věci se na této úrovni neodpouští. Ale on můj příběh zná, a tak ke mně zatím i přistupuje, čehož si také velmi vážím. Jsem mezi spoluhráči, kteří pro Atalantu za posledních pět let uhráli tři účasti v Lize mistrů a jsou reprezentanty svých zemí. I tak je parta skvělá, nikdo neřeší věk, táhneme za jeden provaz, čehož si strašně vážím. Fungovat po boku takových hráčů v jednom týmu a nastupovat s nimi k zápasům je splněný sen. Je přirozené, že můj vztah ke klubu se vyvinul také na základě toho, co všechno jsem tady od 15 let zažil, co jsme společně museli řešit a z čeho se dostávat. Chci tady zůstat a dál hrát. Aktuálně před sebou nemám jinou ambici než pokračovat v Atalantě. Chovám ke klubu velkou lásku," poodkryl Vorlický.

V jeho dosavadní kariéře šly věci nahoru i dolů. "Fotbal znamená vysoce konkurenční prostředí, v němž vyhrávají ti nejsilnější. Neustále musíte dokazovat, že na to máte. Na hřišti se snažím chovat stejně, jsem na sebe velmi náročný. Mimo hřiště je někdy ale fotbal velice specifické prostředí, kde se k sobě lidé nechávají vždy přívětivě. Proto se snažím, abych si tyto vzorce chování udržel jen na hřišti, ale neovlivňovaly mě dál v osobním životě. Nechci na sebe vytvářet zbytečný tlak, a ještě víc se stresovat. Dopředu mě pohání láska ke sportu jako takovému, fotbal miluju. Jasně, chci se prosadit a dál sbírat zápasové starty. Ale klíčové je být šťastný, zůstat zdravý, fotbalově připravený a každý den se domů vracet spokojený," nabídl svůj pohled odchovanec Boskovic.

A kde by chtěl být za deset let, čili těsně po třicítce? Byť momentálně hledí den ke dni, výhled přeci jen nabídl. "Chtěl bych se vidět především jako zdravý fotbalista. Nejlépe v Atalantě Bergamo, hrát za českou reprezentaci a třeba svým příběhem inspirovat kluky, kteří právě přemýšlejí nad tím, zda s fotbalem pokračovat, nebo se vzdát. A také zůstat pořád stejným člověkem," zakončil.