Boleslavský Jawo se teď soustředí na produktivitu. Je to má současná slabina a neměla by být, přiznává Gambijec

"V kabině je každý pro každého tím nejlepším parťákem. Hned jak jsem přišel, pocítil jsem, že všichni jsou přátelští, baví se spolu, smějí. Někteří umí anglicky lépe, někteří hůře, osobně se snažím mluvit co nejvíce česky, je snadné si se spoluhráči porozumět. I když mezi nimi nemám vyloženě nejlepšího parťáka, často jsem s Ubongem Ekpaiem, ale tak to podobně funguje všude, oba pocházíme z Afriky a je mezi námi takové africké propojení. Jsme si blízcí, mluvíme spolu anglicky, já navíc rozumím některým africkým dialektům, kterými Ubong mluví, takže jsem si s ním možná o něco bližší, než s ostatními díky společným kořenům. On však bydlí v Praze a potkáváme se jen při trénincích a zápasech," informoval v interview pro web fkmb.cz svěřenec kouče Pavla Hoftycha.

Bývalý hráč Vysočiny Jihlava už žije v Česku čtyři roky a dle svých vlastních slov už problém s jazykem nemá. "Když přijdu z naprosto odlišného prostředí a kultury, musím se adaptovat a respektovat místní a neočekávat, že se přizpůsobí oni mně. Bylo to pro mne zpočátku náročné, ale když jsem si uvědomil, že je to ve mně, nikoliv v nich, najednou to bylo jednodušší. Když jsem působil v Jihlavě, tak z celé kabiny mluvili anglicky dva tři spoluhráči, přesto jsem s češtinou příliš nepokročil, ale ve Zlíně jsem neměl žádné takové spoluhráče a to mě donutilo naučit se česky. Od té doby na češtině pracuji a myslím, že teď dokážu česky komunikovat dobře a plynně. Na hřišti instrukcím od spoluhráčů či trenérů rozumím, podobně i mimo hřiště všemu rozumím a dokážu česky také odpovědět. Oproti minulému roku jsem se o mnoho zlepšil a vcelku je mi jedno, jestli mluvím česky nebo anglicky," pochlubil se vytáhlý fotbalista, který přišel do Česka z nižších italských soutěží.

Pro trenérský štáb i management Mladé Boleslavi má jen slova chvály. "Ve fotbale je to tak, že každý hráč má silné a slabé stránky. Když jsem přišel do Boleslavi, začal jsem pracovat na mých slabinách s trenéry, kteří se snaží maximálně pomoct a ukázat, jak s nedostatky. Pod jejich taktovkou se tvrdě dře. Trénuje se zde jinak, než tomu bylo v mých předchozích klubech. Změnou klubu jsem přišel do jiného systému, kde hodně záleží na intenzitě a hlavně rychlosti, což ovlivnilo můj fyzický stav. Byl jsem pár dní mimo, ale nejednalo se o zranění, šlo pouze o únavu svalstva. Trenér mě uklidnil, že se takové věci stávají, každý nový hráč si tím projde a je potřeba jít krok po kroku. Na taktický styl hry se ještě musím adaptovat, protože je zcela odlišný od ostatních týmů v Česku, kde jsem působil. V Boleslavi chceme hrát vysokou nátlakovou hru po celý zápas. V klubech, kde jsem dosud působil, se hrálo defenzivněji, spíše bez balónu a čekalo se, co udělá soupeř. Tady po nás trenéři chtějí vysoko napadat, dovolit si v situacích jeden na jednoho a po zisku míče se dostat co nejrychleji v co největším počtu hráčů do zakončení. Musím proto zapracovat na pohybu, výběru místa a zlepšit defenzivní činnost. Věřím, že si na hru boleslavského týmu brzy zvyknu," doplnil Jawo.

Sám osobně se cítí nejkomfortněji jako střední útočník, ale je přesvědčen o tom, že může být platný na jakékoliv ofenzivní pozici. Útočná čísla však nemá nijak závratná, na čemž se nic nezměnilo ani během dvou dílčích startů v novém modrobílém trikotu.

"Produktivita je má současná slabina a neměla by být. Na to se teď soustředím a snažím se zlepšovat. S trenérem po každém utkání rozebíráme, co bylo dobře a co ne. V zápase s Hradcem jsem si mohl vést o mnoho lépe, šance a čas na vstřelení gólu jsem měl. Ve fotbale se ale může stát cokoliv, tentokrát jsem své brankové příležitosti neproměnil, příště mohu během pěti minut vstřelit dvě branky. S boleslavským týmem se chci dostat, kam až to jen půjde. V klubu přesně vědí, čeho chtějí dosáhnout, proto jsem sem přišel. Musíme teď získávat co nejvíce bodů a dostat se do top pětky," nastínil cíle středočeské značky, jíž zavane další ligový program do Uherského Hradiště.