Barcu šetří kvůli ovlivňování sudích. U nás zatím došlo jen na „vyšehradské rybky“. Jinak je vše hraniční a sporné

Na doplnění: vedení slavného klubu prý vyžadovalo technické poradenství, které mělo zamezit tomu, aby se proti katalánskému klubu nevedla žádná arbitrážní rozhodnutí. Španělský sportovní deník AS uvádí, že justice už vede vyšetřování pro údajnou korupci.

V Česku v souvislosti s fotbalovou korupcí zase známe tzv. „jízdné na sezonu“. S odchodem většiny z minulé funkcionářské garnitury po zatčení exmístopředsedy FAČR Romana Berbra v říjnu 2020 a po výměně ve vedení FAČR v červnu 2021 je tohle snad už minulostí. I když potrestány byly zatím jen malé „ryby pod Vyšehradem“. 

Navíc některé staré struktury v českém fotbale, i ve vedení FAČR či LFA, zůstaly. A například majitel klubu ligového mistra, místopředseda LFA a člen výkonného výboru FAČR Adolf Šádek dosud nečelil ani žádným otázkám ohledně svého výroku vyřčeného před svědky z řad zástupců médií o tom, že si klidně „koupí všechny fotbalové novináře včetně autora tohoto komentáře“. Neřešily to fotbalové orgány ani Klub novinářů ČR, jehož jindy aktivní etická komise se před časem seriozně zabývala i udavačským podnětem berbrovského vedení FAČR vůči kolegovi Stanislavu Hraběti, jedinému českého žurnalistovi hlasujícímu v prestižní anketě Zlatý míč France Football. Místo toho, aby ho rovnou smetla pod stůl…

Věřím ale, že v současné Komisi rozhodčích FAČR v čele s Radkem Příhodou, byť vím, že je stále pod značným tlakem,  nikdo žádné klubové peníze za jakékoli „poradenství“ nepřijímá.

Ovšem některými nominacemi si Příhoda a spol., jak jsme psali i v pondělní rubrice „Procházka ligovým děním“, opakovaně nabíhají. V sobotu se třeba ve VIP prostorech při utkání Liberec-Slovácko znovu prokázalo, že trestně stíhaný fotbalový šíbr Martin „Chřestýš“ Svoboda, jenž bude v půli dubna už podruhé u soudu čelit obvinění z fotbalové korupce, podle všeho nadále, byť oficiálně externě, pracuje pro Viktorii Plzeň.  Svoboda v nechvalně známé minulosti mj. pořádal opulentní narozeninové oslavy pro faktického šéfa berbrovské komise rozhodčích  Wilczeka za účasti „svých“ pečlivě vybraných arbitrů , mj. i Hocka či Orla, kteří z důvodu nedostatku nových kvalitních sudích zůstali i na dnešní listině rozhodčích. 

Jenže pak nepůsobí zrovna nejdůvěryhodněji, když „Chřestýšův“ mejdanový přítel Petr Hocek v neděli sedí coby VAR na utkání Plzeň-České Budějovice a další Svobodův vyvolený z Wilczekovy oslavy Pavel Orel dělá ve stejný den videoasistenta na zápase plzeňského konkurenta - Sparty - na hřišti Bohemians. A když k tomu navíc toto malé derby v Ďolíčku řídí Ladislav Szikszay, jehož zařazení na profesionální listinu se podle policejního spisu kauzy Šváb mělo stát výsledkem předvolebního handlu mezi Plzeňanem Berbrem a dalšími oblastními funkcionáři. Navíc tento sudí pracuje jako masér v plzeňském fyziocentru své manželky Hany Szikszay Hanžlové, bývalé ligové hráčky Viktorie Plzeň. Ta pro tento klub nejen vykonávala se slevou odborné služby, ale navíc se na titulní straně svého firemního webu prezentuje ve viktoriánském dresu.  

Szikszay pak může pískat sebelíp, ale když v první půli za stavu 0:1 nevyloučí „klokana“ Prekopa za evidentně „červený“ faul na sparťana Čvančaru, okamžitě zasvěceným přistane na mysl otázka: „Komu to slouží?“  

Když už nejsou lidi, měli by Příhoda se svými kolegy pečlivě zvažovat, na jaký zápas „ty staré sudí“ pošlou. Jinak si sami nabíhají na vidle.  

Když je řeč o rozhodčích, už před lednovým ligovým startem jsem mj. napsal:

„VAR má v české jarní lize méně vstupovat do děje. Beru na vědomí. A pak se podívám na instruktážní kvíz Příhodovy komise rozhodčích a na patnáct kvízových otázek. Téměř všechny zodpovím správně, protože vím, jak současní fotbaloví sudí uvažují. Ve většině případů z kvízu sice arbitr po přezkumu VARem chybuje, ale jen výjimečně má být jeho verdikt opraven. 

Proč? Protože malá intenzita či nikoli zjevné pochybení a podobné neuchopitelné, nezměřitelné a hlavně zcela individuálně posuzované situace. Už termín ´nešlo o zjevně pochybení‘ je zjevný logický nesmysl, protože VAR odhalí každé pochybení rozhodčích, tudíž je to v podstatně vždy zjevné. Takhle tedy rozhodčí sice dost chybují, ale podle gumových výkladů si to ve většině případů ‚obhájí‘. To je ale podle mého názoru zcela proti fotbalu. Protože buďto je to faul, nebo to není faul, je to ruka, nebo to není ruka, je to červená, nebo to není červená karta. Jak jednoduché, a proto musí být jasně v pravidlech uvedeno, co se píská a co ne a za co je penalta a za co ne. Pokud je tam spousta výkladů, které se dají vyložit různě, hlavně k obhajobě rozhodčích, je to špatně.“ 

Po posledním ligovém kole mě proto v této souvislosti na Facebooku zaujal příspěvek bývalého šéfa Odboru přátel Slavie Ladislava Adamce: 

„Asi nejsem sám, kdo je nespokojen s výkony českých fotbalových rozhodčích. Navíc po MS v Kataru musejí mít někteří zmatek v hlavě a nevědí, co se po nich chce. Jiní této situace naopak zneužívají. Ohýbají pravidla mnohdy až za hranice jejich ducha. Ovšem ti, kteří by měli na jejich chyby upozorňovat,  jsou zřejmě spokojeni. Jak jinak chápat jejich hodnocení? Např. v deníku Sport, kde jsou v tzv. Hitparádě sudích tito arbitři hodnoceni většinou velmi dobře. Aby mohly být verdikty rozhodčích tolerovány, používají novináři výrazy typu: hraniční či sporný. Někteří experti dokonce dovedou i na dálku změřit intenzitu zákroku. Podobnými klišé pak často obhajují i nesmyslná rozhodnutí sudích.“ 

Něco podobného jsem měl po přečtení hodnocení ligových sudích v úterním Sportu nezávisle na Adamcovi na mysli i já. Místo toho, aby kolegové některé termíny a novou praxi komise rozhodčích podrobili kritickému myšlení a zdravému rozumu, tak je často bez připomínek pouze přejímají. 

Vzpomněl jsem si přitom na kultovní film z roku 2000 „Samotáři“, v němž partnerka Jiřího Macháčka Vesna v podání makedonské herečky Labiny Mitevské říká: „Čeština je blbej jazyk. Tvrdej a složitej. Pořád nějaké možná a kdyby. Nikdo tu neumí říct, co chtěl.“ 

Dovoluji si skromně připomenout, že jsem to byl já, kdo coby fotbalový redaktor a později zástupce šéfredaktora současné známkování hráčů a později i rozhodčích od 1 do 10 před lety v deníku Sportu (spolu) prosadil a zavedl a kdo k jednotlivým známkám přiřazoval dosud platná slovní hodnocení. Naše filozofie však tehdy byla poněkud jiná. Kladli jsme si za úkol hodnotit ligové rozhodčí komplexně, nevytrhávat ze souvislosti jen některé detaily a rozhodnutí.  A podle toho pak také arbitry známkovat.

Třeba v dubnu 2006 na dotaz autora těchto řádků po derby Sparta-Slavia (2:1) na adresu rozhodčího Milana Šedivého  (známého i z legendárních „horníkovských“ odposlechů) reagoval velmi výstižně tehdejší český prezident Václav Klaus: 

„Sudí nepískal dobře. Jako bývalý basketbalista se vždycky strašně zlobím nad rozhodující pomocí rozhodčího jednomu mužstvu. A pak, když je rozhodnuto, pětkrát poškodit domácí a tvářit se, že je to jedna jedna. A přesně toto rozhodčí v derby Sparta – Slavia udělal.“ 

Dnes se však v takových případech často dozvíme, že „rozhodčí rozděloval chyby na obě strany“. Navíc, že si „to sudí  obhájí, protože zákroky byly hraniční s menší intenzitou a penalta či vyloučení by byly sporné.“

A to zatím platí i při fotbalovém (ne)trestání v Berbrově kauze Šváb.

„Alibismu zdar, tomu ve fotbale zvlášť,“ řekl by možná nebožtík, legendární televizní reportér Vít Holubec.