Proměna Sparty: Dva je víc než jeden, z Daňka roste lídr týmu. A skvělý Zelený!

Za povstání Pražanů na jihu Čech je totiž třeba ocenit hlavně jejich kormidelníka, tedy dánského kouče Briana Priskeho. Ten ostatně už o poločase nevydařeného utkání se Slovanem rozprášil rozestavení 4-2-3-1 na klasický diamant, což přineslo nápor, snížení i mnohem větší invenci v útočném pásmu. Dovolit si to mohl hlavně díky univerzálnosti a kvalitě dříče Jaroslava Zeleného. Jeho vysunutím před stopery totiž dva defenzivní štíty dostal blíž k soupeřově bráně, čímž byla Sparta najednou víc na míči a do pokutového území Severočechů létal jeden centr za druhým. Na této pozici pak Zelený skvěle zahrál i na hřišti Dynama. Znovu tak patřil k nejlepším hráčům týmu a dá se očekávat, že se na stopera už nevrátí. Ostatně když roli štítu dokázal ještě jako hráč Slavie skvěle plnit i na Interu Milán, bylo by skoro hříchem toho nevyužít také v české lize. Zvlášť když na tomto postu má Sparta větší problém než ve středu obrany. Priskemu ale zafungovaly i další tahy. Především pak zařazení mladého Kryštofa Daňka do sestavy, v níž nahradil mdlého Adama Karabce. Je to totiž právě mladík z Olomouce, kdo na úvod sezony drží pomuchlaný prapor Sparty. V Budějovicích připravil gól pro Tomáše Čvančaru, navíc opět hýřil aktivitou. Jako jeden z mála se nebojí jít jeden na jednoho, čímž týmu dodává přesně to, co mu tolik chybělo. On i Zelený jsou jednoznačně hráči, na kterých se dá stavět. Tím má být i Kuchta, jenž ale po šlápnutí na hlavu libereckého brankáře Vliegena dostal na pět zápasů stop. Proti Dynamu však jeho absence znát nebyla. Především proto, že se Priske držel diamantu, tedy rozestavení 4-1-3-2. Místo odříznutého exslávisty tak běhali na hrotu Čvančara s Lukášem Julišem a i díky tomu vedla armáda z Letné po půli už o dvě branky. Vedení 2:0 navíc udržela až do konce, čímž si připsala svůj první triumf v sezoně. Jistě, třeba výkon stoperské dvojice (Hancko – Sörensen) i nevýrazných krajů byl znovu varováním, pozitiva ale převládala. A tím vůbec největším bylo zjištění, že Priske nebazíruje na jednom herním stylu jako jeho předchůdce Pavel Vrba, ale že umí i překvapit. Tudy by to šlo, Sparto!