10 věcí, co ničí český fotbal? Berbrův „odkaz“, LFA, jakobíni, surová hra, slabá či závislá média, špatná hřiště i drahota

Pokusili jsme se tedy zmapovat TOP 10 věcí, co ničí současný fotbal, v nichž samozřejmě hraje prim všudypřítomný „odkaz“ Romana Berbra, ale i další věci, jako zoufalé řízení profesionálních soutěží zdiskreditovaným vedením Ligové fotbalové akce (LFA), v němž téměř všichni přední funkcionáři mají máslo na hlavě, slabá či závislá média, nedostatek kvalitních, minulostí nezatížených, rozhodčích, nesprávně nastavený systém akademií a řízení soutěží na krajské a okresní úrovni, hrozné terény v nejvyšší soutěži, nedostatečná ochrana technických fotbalistů v lize, současná drahota způsobená covidem, válkou na Ukrajině, inflací a nárůstem cen, odchodem sponzorů či nižší finanční podporou od státu.    

Je všudypřítomný a není jednoduché tenhle Mordor prolezlý za dlouhá léta do nejnižších článků řízení ze dne na den změnit. Chce to čas, trpělivost, pracovitost a soudržnost a jednotu všech proreformních sil v českém fotbale. Jako před loňskou červnovou volební hromadou, která přinesla kýženou změnu.  Zvlášť když i do Fouskova výkonného výboru FAČR pronikli hlavně v Čechách zástupci starých struktur. 

Snahy o rychlé změny za každou cenu mohou být ovšem v současné křehké situaci někdy kontraproduktivní. Jak už ostatně konstatovala ve svém prohlášení proreformní iniciativa Výzva 2021 v čele s Ivanem Grégrem: „Některé pseudorevoluční a jakobínské aktivity jistých zástupců F-evoluce (jako třeba neúspěšná snaha o odvolání nového generálního sekretáře FAČR Michala Valtra) vedou jen k posílení starých struktur v českém fotbale, které se dosud nevzdaly svých pozic a čekají pouze  na příležitost obnovit svůj vliv a někdejší postavení.“  Tohle je běh na dlouhou trať s výsledkem velmi nejistým.

Mimochodem je nutné připomenout, že iniciativa Výzva 2021 a spolek Čistý fotbal vznikly dávno před Berbrovým zatčením a bojovaly proti nekalým praktikám ještě v době fotbalové vlády trestně stíhaného exmístopředsedy FAČR.  Čistý fotbal pod vedením současného člena Etické komise FAČR Lukáše Říhy vyvíjel činnost i v časech, kdy současní přední představitelé F-evoluce pracovali na Strahově pod Berbrovým vedením.   

Řízení dvou profesionálních soutěží – první a druhé ligy (F:L a F:NL)  – pod vedením Ligové fotbalové asociace (LFA) je zoufalé a nekompetentní. Zatímco FAČR, resp. Etická komise FAČR intenzivně už půl roku pracuje na případech vzniklých kolem „Berbra a spol.“, Disciplinární komise LFA si hraje na mrtvého brouka a nic neřeší. 

Musela by totiž začít ve vlastních řadách, místopředseda LFA a šéf Viktorie Plzeň Adolf Šádek se objevuje v policejních odposleších ve velmi nepřijatelných situacích. Spolu s předsedou LFA a místopředsedou Sparty Dušanem Svobodou navíc v covidové sezoně 2019/2020 v rozporu s vlastními normami dovedli k naplnění tajný plán na předčasné ukončení ročníku a zrušení baráže.

Dále jsou tu netransparentní záležitosti ohledně údajně nepříliš výhodných smluv kolem televizních a marketingových práv profisoutěží a kolem titulárního sponzora nejvyšší soutěže, které na podnět pražské Slavie nyní dokonce řeší  UHOS  (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže) - a podle našich informací to vypadá, že dá kritikům za pravdu.  Z uniklých policejních odposlechů proniklo na veřejnost mj., že na Berbrův účet měly chodit peníze z jedné Svobodovy firmy (podle Sparty šlo o auditorskou činnost pro STES, jejímž byl Berbr vrcholným představitelem) i od sponzorů Šádkovy Viktorie Plzeň.  

A je toho víc, místopředsedou LFA za druhou ligu je Petr Heidenreich, ústecký manažer, který byl na základě fotbalových policejních odposlechů obviněn v kauze ovlivňování veřejných zakázek. Jiný člen vedení LFA, chrudimský šéf Tomáš Linhart, podle odposlechů  Berbrova spojka v LFA, měl slíbit dalšímu obviněnému Romanu Rogozovi, že v utkání proti jeho Vyšehradu svůj klub úmyslně oslabí. Nakonec to před Etickou komisí FAČR ustál bez trestu, protože jeho Chrudim i tak nad Vyšehradem vyhrála, ale zářný představitel LFA to za daných okolností rozhodně není. 

A aby toho nebylo dost, sponzorem ligové nadstavby se po dohodě s Dušanem Svobodou stala firma Barvy, laky, patřící majiteli Bohemians a členu Ligového výboru LFA Dariuszi Jakubowiczovi, jehož klub v té nadstavbě bojuje o záchranu.

Znovu je třeba konstatovat, že projekt LFA a samostatné profiligy je přínosný, ale jen pokud ho bude řídit nezávislé vedení v čele se zkušeným a nezávislým funkcionářem typu komisaře NBA či NHL. Nikoli činovníky hájícími partikulární zájmy svých vlastních klubů nebo dokonce zájmy sebe sama.

Pikantní je například i to, že předseda LFA a místopředseda pražské Sparty Dušan Svoboda podniká v jedné firmě (Vulkán) s manželi Peltovými. Jak známo, Miroslav Pelta je majitelem konkurenčního FK Jablonec, nepravomocně odsouzeným na šest let za podvody ve známé dotační kauze (na tu se mimochodem přišlo kvůli tomu, že se Pelta snažil přes svou známou, později potrestanou a odvolanou, soudkyni ovlivnit soud v Berbrův prospěch).  Není proto divu, že když Peltův Jablonec v zimě prodal za poměrně velmi nízkou cenu svého útočníka Tomáše Čvančaru Svobodově Spartě, vzbudilo to v zákulisí rozruch.

Mimochodem fakt, že na šest let odsouzený Pelta, kvůli němuž byla několik let za trestně stíhanou označena i celá FAČR, je stále předsedou Libereckého krajského fotbalového svazu, aniž by byl za poškození jména asociace potrestán jakoukoli disciplinárkou, to lidem mimo tuhle bublinu, řečeno slovy samotného „Velkého čápa“, hlava nebere.

Tolik vychvalovaný systém mládežnických akademií se ukázal jako nepříliš vyhovující a potřebuje nutné změny. Předně těch akademií vzniklo až moc a Berbrovo vedení je zřizovalo podle toho, kde jim šli „kamarádi“ na ruku, nikoli podle velikosti či úspěšnosti v daných městech či regionech.  Stejné to bylo i se zasíláním dotací z centra. To se musí změnit. 

Stejně jako způsob řízení nižších a mládežnických soutěží, kdy hlavně kraje, aby dostaly z centra finanční prostředky na své mnohdy uměle vytvořené soutěže a vykrádaly oddíly okresním svazům, kde pak fotbal logicky živoří.  Je nutné znovu začít oživovat fotbal od nejmenších klubů a obcí, aby tam děti neutíkaly k florbalu, hokejbalu apod. či k počítačům a ke svým chytrým mobilům.

To platí jak pro kluky, tak i pro holky, protože ženský a dívčí fotbal zažívá ve světě velký boom a je ostudou českého fotbalu, že jeho ženská reprezentace dosud nikdy nehrála na OH, MS ani na ME. Plánované investice do ženského fotbalu jak ze strany FAČR, tak od Národní sportovní agentury (NSA) by to snad měly konečně změnit. Chce to ale i fundované trenéry, a to samozřejmě i u národních celků.

Pokud jde o profifotbal, alarmující je stav některých ligových ploch (na severu Čech – v Liberci, Jablonci nad Nisou či tam, kde hrají soutěž dva ligové týmy – na Bohemians, v Mladé Boleslavi). 

S tím souvisí i zdravotní stav mnohých ligových fotbalistů, včetně reprezentantů. Ostatně v poslední době na to na mezinárodní scéně citelně doplatily i český národní tým, Slavia či Sparta. 

Jelikož je nutné vzhledem k mezinárodnímu kalendáři i ve středu Evropy nyní hrát ligu v prosinci a v únoru (loni po covidové pauze dokonce v lednu), je třeba  mnohem více pozornosti věnovat stavu hracích ploch, a to i při udělování licencí.  Je hezké, že byly zvelebeny stadiony a místa k sezení, ta se ale v souladu s novými trendy někde (třeba na Bohemians) zase mění v místa k stání. Ostatně lidé v „kotlích“ na všech stadionech stejně stojí a sedačky jsou pro ně jen nepříjemnou a často nebezpečnou překážkou. 

Proto  je nyní  lepší investovat spíše do stavu hracích ploch a nešetřit na tom jako někde, kdy jeden nejmenovaný pražský klub pověřil výměnou trávníku firmu specializovanou na umělé trávníky - a potom splakal nad výsledkem. Šetřit peníze na opravě trávníků a pak se divit, že je zase záhy poničený, je špatná praxe řady českých klubů.  

„Mnozí lidé se nás ptají, jak je možné, že vyřadíme Leicester, Sevillu, Fenerbahce, Rangers, remizujeme na Interu Milán, v Barceloně či na Arsenalu a pak prohrajeme v Liberci či ztratíme body v Karviné. To je jednoduché, protože v zahraničí hrajeme na krásných površích a v Česku mnohdy na mlatu, a to pak jde o úplně jiný sport,“ říká třeba slávistický místopředseda Tomáš Syrovátka.  

Tohle platí v Česku pro profesionální i výkonnostní a masový fotbal. O české lize se s oblibou říká, jak je fyzicky náročná, namáhavá, jak to tu cizinci mají těžké atd. 

Jenže je tohle na pochvalu? Spíš ne, a to i z diváckého a již zmíněného zdravotního pohledu. Vždyť někteří technicky velmi zdatní hráči, ovšem menší či křehčí postavy typu Plavšiče či Ševčíka, nemají v těchto gladiátorských soubojích šanci. Protože technická útočná hra není v Česku rozhodčími dostatečně chráněná.  Kolik brousků tu řadu zápasů navzdory svým kriminálním  faulům beztrestně dohrává? 

A pak český klub přijede na zahraniční scénu a jen se diví, kolik karet záhy nasbírá a že musí často dohrávat oslabený o své vyloučené hráče. 

Změňme to! Neprovozujme MMA, ale fotbal. Nevychovávejme atlety ani zápasníky a gladiátory, ale fotbalisty. Tohle je apel na všechny české trenéry i rozhodčí na všech stupních. 

Oblíbená praxe typu „Když ti nestačím, tak tě zmrzačím!“ by měla z českých fotbalových hřišť co nejrychleji zmizet. 

I toto téma souvisí s bodem číslo 1 s názvem „Berbrův odkaz“. Spousta „Náčelníkových" ke všemu ochotných „sluhů“ díky práci nové komise rozhodčích FAČR v čele s Radkem Příhodou musela skončit, někteří ale přežili, protože „nejsou lidi“.  Proto musí přestat praxe, že ligové kluby nyní smějí své neoblíbené arbitry vetovat (Sparta a Plzeň třeba vetují Zelinku, Slavia zase Berku). A místopředseda LFA v roli majitele klubu nemůže nadále v souvislosti s ligovými zápasy opakovaně spamovat předsedu Komise rozhodčích FAČR.

Mladí mají dostat důvěru, aby na vrcholné zápasy v Česku nadále nemuseli jezdit polští sudí. Netřeba si dělat iluze, je jasné, že v nižších a v „pralesních“ soutěžích to je ještě mnohem horší, sem ze Strahova až tak vidět není. Berbrova generace se už nezmění. Tohle chce asi nejvíc času. 

Snad z náborů nových rozhodčích pořádaných FAČR časem vzejde něco pozitivního. Výsledkem by mělo být zjištění, že rozhodčí není jen zamindrákovaný bývalý špatný fotbalista, který to těm „borcům“ nyní předvede, nebo vyložená zkorumpovaná „černá svině“. 

Také to chvíli trvalo, než se z nenáviděných příslušníků komunistické Veřejné bezpečnosti stali respektovaní členové Policie ČR. Ale nakonec se to povedlo. Vždyť i díky kvalitní práci policistů v kauze „Šváb“ se nyní může český fotbal konečně očisťovat. 

Rovněž velký problém. Česká média v rukou oligarchů už dávno nejsou tak svobodná, jako když je vlastnily zahraniční koncerny. Ostatně sami oligarchové skutečnost, proč si média pořídili, vysvětlují nanejvýš pragmaticky a výstižně: „To je naše bezpečnostní investice.“ Nejde tu tedy jako v případě zahraničních vydavatelů výhradně o zisk z vydavatelské činnosti.

Ve sportu a ve fotbale se samozřejmě jedná především o média majitele fotbalové Sparty Daniela Křetínského, který vlastní i jediný sportovní deník v zemi jménem Sport.

Jelikož jsem v tomto listu s krátkou přestávkou pracoval od roku 1976 do roku 2006 třicet let (od studentského eléva až po zástupce šéfredaktora), těžce se mi o tom píše. I když mi kolegové tvrdí, že „žádný manuál na to, jak psát, zejména o Spartě“ ve Sportu nemají, myslím si a od některých starých přátel dobře vím, jak se věci mají. Ostatně ani komunisté nikomu v 80. letech nemuseli dávat manuál, jak psát či nepsat, všichni to však moc dobře věděli.  

Ovšem ani jiných mainstreamových médií se fotbaloví šíbři moc bát nemusejí. Existují tu různá mediální partnerství, které si asociace a kluby často vykládají jako jakousi formu cenzury. Řada dnešních mladých fotbalových žurnalistů se pak zajímá spíš jen o branky, body a vteřiny, či nově „o výstavbu hru, presink  a represink“ a o to „kdo je jak dobrý na míči“, a o fotbalové politice a zákulisí psát nechtějí nebo ani neumějí. A generace bývalých vynikajících žurnalistů, po roce 1968 soudruhy uklizených do sportovních redakcí, kterou jsem měl možnost ještě zažít, už je dávno pryč. 

I tak se ale najdou jedinci, kteří dovedou fotbalovým šibalům zavařit, byť jich není mnoho. A také existují nezávislé weby typu Seznam Zprávy, efotbal.cz či ruik.cz, z nichž mají „fotbaloví loupežníci“, jak si bylo možné přečíst i v policejních odposleších,  obavy, a to je dobře. Někteří z novinářů zmíněných titulů dokonce  svými články vyšetřovatelům kauzy Šváb“ výrazně pomohli.

Ovšem ideální situace na mediálním poli v případě fotbalu nepanuje. A čeští novináři se stále neumějí ozvat tak, jako jejich respektovanější kolegové ve Francii, kde Daniel Křetínský už opakovaně narazil (nejprve v redakci deníku Le Monde, nyní při předvolebních úpravách titulku na titulní straně svého společensko-politického týdeníku jménem Marianne).   

Tohle znovu souvisí s bodem jedna a s „Berbrovým a Peltovým odkazem“. Bude jen velmi těžké obnovit důvěru veřejnosti ve sport číslo jedna, tak, aby slovo „fotbal“ přestalo být ve slušné společnosti nadávkou a symbolem korupce.

Jeden bývalý přední politik, který později vstoupil do světa českého fotbalu, se mi upřímně svěřil, že žasl, že v něm jsou vztahy a praxe někdy ještě horší než v politice. A když se koncem roku v Poslanecké sněmovně jednalo o tom, jaké udělat škrty ve státním rozpočtu, ozvalo se od řečnického pultu opakovaně: „Tak seškrtejme ty miliony, co posíláme do fotbalu, stejně nakonec vždycky skončí někde u Berbra a Pelty!“ A to dokonce i z úst členů FAČR a amatérských fotbalistů, jako je třeba Mikuláš  Ferjenčík, exposlanec Pirátské strany a bratr místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Olgy Richterové.

Tohle je pro Petra Fouska a spol. další velký úkol do budoucna. Přesvědčit českou veřejnost, že fotbal není apriori nekalá činnost a že předseda FAČR je šéfem největšího spolku v zemi s více než 300 tisíci členy, kteří se víkend co víkend scházejí na fotbalovém hřišti. Tedy vlastně něco jako ministr.     

Škody na tomto poli netřeba obšírněji rozebírat. Postihly, postihují a budou postihovat téměř všechny lidi (nejen) v Česku. 

Logicky tedy i ve fotbale. V tom profesionálním si kluby navíc musely platit testování, zdvojené hotely, dopravu, přišly o příjmy z prodeje vstupenek a suvenýrů. Jen za covidem jdou ztráty ve výši 10 až 15 milionů korun.

Další milionové ztráty přinese zdražení energií, hlavně pak plynu, elektřiny a vody. 

Dotace od státu poskytované prostřednictvím NSA se logicky také nezvýší, spíš naopak.  Bude třeba šetřit.

Dva roky covidového přerušení soutěží a absence diváků se musely, navíc s výše uvedenými důvody, rovněž projevit i na tomto poli. Krom toho  nezájem některých sponzorů souvisí i s bodem osm, tedy s nedůvěrou veřejnosti i firem v produkt „cinklý“ nedávnou Berbrovou či Peltovou aférou.

I tady je třeba začít pracovat  s novými partnery a firmami, nezatíženými spoluprací se starými strukturami, např. v oblasti IT. Je jich dost a nové vznikají, chce to jen hledat.