Když přepnete z manchesterského na pražské derby, vidíte jiný sport. Je to jako volba mezi fotbalem a MMA

Teď si říkáte, že něco tak banálního jste už dlouho nečetli, že je snad jasné, že Pavelka není De Bruyne (dosaďte jakoukoli jinou dvojici) a že není fér srovnávat Sinobo Stadium s Etihadem, ať už co do kapacity nebo kvality trávníku. I když tohle všechno vezmu v potaz, stejně si myslím, že pro lidi přepínající mezi šlágrem anglické a české ligy by mělo existovat nějaké varování, jako když film obsahuje násilí nebo vulgarismy. Představuju si něco jako “pozor, opouštíte zónu moderního fotbalu.” 

Trenér v derby zaslouženě vítězné Slavie Jindřich Trpišovský uvedl, že zápas se Spartou měl kvalitu. Ano, ale dodal bych vsuvku “na české poměry.” Na poměry české, tzv. soubojové ligy s prvky MMA, jak nejvyšší soutěži říká jeden ze členů realizačního týmu sešívaných. Jen díky nebývalému respektu, který měl na hřišti polský sudí Szymon Marciniak, se zápasnická mentalita přerůstající u některých jedinců do zjevné snahy soupeři ublížit, tentokrát neodkopala naplno.    

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč je Fortuna liga “soubojová,” což je podle mě velmi přesné označení? Není to podle mě dáno jen důrazem na taktiku, díky němuž se týmy navzájem “přečtou” a na trávníku neutralizují. Jsou to především zjevné technické nedostatky a z toho vyplývající neschopnost pracovat s míčem v rychlosti. Nerad bych zapomněl na to stále ne zcela odstraněný nešvar, kterým je nedostatek pohybu bez míče, který nabídku adresátů další přihrávky silně redukuje.  

Hráč české ligy po soubojích nijak cíleně netouží. Jenže se do nich logicky dostane, protože mu moc dlouho trvá, než si zpracuje míč. I laik vidí, jak se fotbalisté ve Fortuna lize musejí soustředit na jinde banální přihrávku, místo toho aby přemýšleli na jeden, dva kroky dopředu, jak se i s jejich přispěním daná situace vyvine. “V Česku mají hráči pátou až šestou nejlepší fyzičku na světě. Naběhá se tu nejvíc kilometrů ve sprintu. Problém je, že se tomu zatím hráči nedokážou vyrovnat po technické stránce. Pak se kupí ztráty míče a souboje,” vystřihnul v podcastu Nosiči vody perfektní popis statu quo uznávaný datový analytik Jakub Dobiáš ze společnosti 11Hacks. 

Trpišovský, Vrba, Bílek a další trenéři v tuzemské nejvyšší soutěži pracují z 99 procent už s hotovými hráči, jejichž technickou výbavu nemají šanci ovlivnit. Ani odvolaného kouče hokejového nároďáku Filipa Pešána nemůžeme popotahovat kvůli tomu, že čeští obránci bruslí o 30 procent hůř, než finští a ruští útočníci, které se pokoušejí zastavit. Chyba se stala o 10, 15 let dříve. Pohled do mládežnických akademií S+S dává tušit, že si zodpovědné osoby jsou markantního hendikepu v technice vědomí a že se situace bude postupně zlepšovat. 

Češi jsou dnes vesměs běhaví, tvrdí s dobrou kondičkou a taktickou vyzrálostí. Na mezinárodní scéně se snaží technicky silné soupeře neutralizovat právě těmito přednostmi podle stejné logiky, jako sečtělý intelektuál s povislým břichem nepozve ztepilou dívku na plovárnu, nýbrž do literární kavárny. Jenže dva technicky zaostávající týmy oplývající fyzickou kondicí a tvrdostí se pak pokopou při větším množství faulů a neustále přerušované hře. V derby pražských “S” sudí odpískal 36 nedovolených zákroků a vytáhl 9 žlutých karet. V tom manchesterském statistici napočítali 24 fauly a viděli jsme jediné karetní varování.    

Znovu říkám, nejde mi o to někoho lacino “natřít,” ostatně ve srovnání s Manchesterem City vypadá velmi neuspokojivě drtivá většina klubů samotné Premier League. Snaha o pronikavé technické zlepšení svěřenců by ale pro kluby v české kotlině měla být prioritou stejně jako pro vedení soutěže větší ochrana hráčů, kteří mají kvalitativně na jiný, než na soubojový fotbal, ale po kterých protivníci cíleně jdou. Pak se ještě naučit pečovat o trávníky a neškudlit na kvalitním pažitu a stisknout tlačítko na dálkovém ovládání televizního přijímače nemusí být o strach.