Csaplár: Slavii pomáhají sudí. Čísla? Duely Sparty: Berka 8krát, Franěk 7krát. Zelinka: Sparta a Plzeň ani jednou

Jak jinak, ty výklady jsou tak složité a gumové, že jsem ani nic jiného nečekal, skoro to vypadá, že ta čím dál tím větší komplikovanost může být i záměrem. Pokud za „ruku v přirozené poloze“ je v pohybu považována ta u těla, pak nejde o sport, ale o smutný případ postižené či handicapované osoby nebo o pořadové cvičení na vojenském „buzerplace“.  Jinak už nemá cenu se tomu dále věnovat, škoda slov, je to stále dokola.

Pokud jde o výkony rozhodčích, vody ještě více rozvířil ve svém pravidelném glosáři na serveru Sport.cz bývalý trenér (mj. pražské Slavie) Josef Csaplár, který napsal:

„Ptají se mě známí, přátelé, proč píšu hodně o Spartě a málo o Slavii. Odpovídám jim: Slavie mě nebaví. Proč? Protože když hraje dobře, v české lize vyhraje o tři, o čtyři, o pět gólů. Ale když je zápas vyrovnaný, tak buď ji pomůže rozhodčí (v tom lepším případě), anebo sudí rovnou soupeře zařízne. Dívat se na tohle nechci. Jen namátkou utkání Mladá Boleslav-Slavia, neuznaný gól domácího Skaláka, nevyloučení slávisty Hromady. Zápas Slavia-Olomouc, nevyloučení Hromady. Duel Olomouc-Slavia, neodpískaná ruka před gólem. Utkání Slavia-Slovácko: neodpískaná penalta ve prospěch hostů. A tak dále. Jde o čtyři utkání. Jelikož je sedmnácté kolo, každé čtvrté ji vycházejí sudí vstříc. Děje se to v současné sezoně, bylo to v uplynulém ročníku, předloni. Z vlastní zkušenosti vím, že už i spousta slávistů, těch pravých, kovaných, cítí pachuť. Na co se mám tedy koukat?“

No, pravdou je, že po setkání slávistického bosse Jaroslava Tvrdíka s bývalým místopředsedou FAČR Romanem Berbrem na podzim roku 2018 si červenobílí na rozhodčí  rozhodně stěžovat nemohli a nemohou. Ty tam jsou časy ze začátku druhé dekády 21. století, kdy za předsedkyně Dagmar Damkové na penaltu marně čekali několik sezon, až z toho byl velmi zajímavý rekord.

Jen se mi chce věřit, že z Josefa Csaplára po letech nepromlouvají zhrzené pocity z toho, že po svém dosti nevydařeném angažmá v klubu červenobílých musel Slavii předčasně opustit. Jinými slovy: byl z ní vyhozen.

Jednotlivosti, které Csaplár zmiňuje,  si totiž dokážeme vypíchnout téměř z každého utkání, když si všimneme věcí na jedné straně a na tu druhou zapomeneme. Když si vezmeme poslední zápas Olomouc-Slavia (0:1), tak můžeme psát o Masopustově ruce před rozhodujícím gólem (byť, jak jsme se dozvěděli, podle gumových výkladů pravidel bylo vše v pořádku). A nebo se také můžeme zmínit, stejně jako kolegové v úterním vydání deníku Sport, o tom, že sudí Zelinka v prvním poločase za stavu 0:0 domácí Sigmě odpustil penaltu po Spáčilově kopnutí slávisty Kuchty.

Často je ale lepší a důležitější než vytrhávat jednotlivé gólové či penaltové momenty (na čemž někdy při svém hodnocení bazíruje i deník Sport) všímat si celkového dojmu z výkonu rozhodčího. Často jsou podstatnější drobná, ovšem neustálá otáčení faulů, rohů či autů. Na to si musíte vypěstovat čich, jenž zpravidla nechybí bývalým sportovcům z řad novinářů, kteří se svému odvětví věnovali závodně. Lakmusovým papírkem pak bývá i fakt, kolik rozhodčí v závěru nastaví, či naopak nenastaví minut.

Hlavně si ovšem nevzpomínám, že by Csaplár křičel, když měl sudí pod palcem jakýsi Roman Berbr. To býval teprve masakr. Ovšem Starkova Příbram, kterou Josef Csaplár naposledy v lize vedl, to mívala u „Náčelníka“ dobré (viz poslední policejní odposlechy).  

Mně spíš zajímá statistika. A to bez jakýchkoli komentářů.

Nejvytěžovanějším sudím v prvních sedmnácti ligových kolech je Pavel Franěk, který byl v akci 22krát – osmkrát jako hlavní rozhodčí, třináctkrát v čím dál tím důležitější roli VAR a jednou coby asistent VAR (AVAR).  Pozoruhodné je však to, že sedmkrát (dvakrát jako hlavní, pětkrát coby VAR) byl u zápasů pražské Sparty. Pětkrát pak u střetnutí Slavie a čtyřikrát u zápasů Plzně, někdy i vzájemných.

Ondřej Berka se zatím zúčastnil dvaceti střetnutí, jedenáctkrát coby  hlavní rozhodčí, devětkrát jako VAR. Z toho bylo osm duelů, v nichž hrála Sparta (pětkrát jako hlavní, třikrát coby VAR), ve třech případech u toho byla Slavia, ve čtyřech Viktoria Plzeň.

Jedenadvacet zápasů má zatím v sezoně 2021/2022 na svém kontě velmi zkušený Miroslav Zelinka (jedenáctkrát jako hlavní, devětkrát jako VAR, jednou jako AVAR). Čtyřikrát z toho (třikrát v roli hlavního, jednou jako VAR) byl u duelů Slavia, ovšem ani jednou zatím v žádné roli nefiguroval při zápasech Sparty, ani Viktorie Plzeň.Pročpak? Má snad Spartu a Viktorku zakázanou? Nebo jej tyto kluby mohou vetovat?

„Ano, je to tak, kluby skutečně mohou jednoho rozhodčího vetovat,“ potvrdil efotbalu předseda komise rozhodčích Radek Příhoda. „A Sparta s Viktorií Plzeň skutečně Miroslava Zelinku vetují. To nám poněkud komplikuje nominace. Snažíme se totiž, aby během půlky soutěže, tedy během podzimu nebo jara, rozhodoval jeden sudí maximálně tři zápasy jednoho týmu. VAR ale do toho nepočítáme, i proto, že na video máme zatím vyškoleno méně rozhodčích. O zimní pauze vzneseme na kluby dotaz, zda nechtějí své veto po půl roce přehodnotit,“ dodal Příhoda. 

Zopakujme, že Pavel Franěk a Ondřej Berka patřili mezi ochotné návštěvníky  Berbrových plzeňských plesů, kde se každoročně líbal „Náčelníkovi“ prsten. Naopak solitér Miroslav Zelinka se těchto akcí striktně stranil. A když byl jednou v článku efotbalu zaměněn za dalšího „tanečníka“ Ondřeje Ginzela, ostře se proti tomu ohradil a přísně požadoval opravu s omluvou – a to ještě v dobách přísného Berbrova panování, začátkem března roku 2020.

To jen na okraj. V každém případě, pokud jde o nasazování arbitrů v ligové sezoně 2021/2022, text známé Svěrákovy a Uhlířovy písně „Statistika nuda je“ příliš neplatí. Pravdou ovšem je, že „má cenné údaje“.