V duelu Slavia - Slovácko se prý měla pískat penalta a Bořil měl být vyloučen. Podle gumových výkladů asi ano...

K inkriminované situaci došlo v 50. minutě utkání za stavu 1:0 pro Slavii, kdy Slovácko mohlo vyrovnat po rychlém brejku a střele Václava Jurečky. Tu zastavil za překonaným brankářem Alešem Mandousem padající Bořil, a zabránil tak možnému gólu. Podle detailnějších záběrů z přenosového vozu však roztáhl ruce a míč jej následně zasáhl do oblasti pod rameno. Slavia v utkání zvítězila 2:1, když pak ve druhé půli zvýšila na 2:0, Slovácko snížilo až v poslední minutě řádné hrací doby. Za stavu 1:1, kdyby navíc červenobílí hráli o deseti, mohl mít zápas nepochybně jiný průběh.

„Byla to situace, která byla velmi rychlá. Dostupné záběry z vozu jsme měli až v pondělí,“ řekl zástupcům médií  předseda komise sudích Radek Příhoda, podle něhož byl na vině především videorozhodčí Zelinka, který měl do utkání vstoupit a Orlovi pomoci.

S tím souhlasil Michal Beneš, který má na FAČR na starosti VAR (videorozhodčí). „Zelinka nevyhodnotil situaci zcela přesně. Došlo tam k přestupku hraní rukou, hráč Bořil zvětšil prostor svého těla. V tom případě měl přijít zásah od videorozhodčího, neboť pro hlavního sudího Orla to byla kvůli rychlosti těžko posouditelná situace,“ vysvětlil Beneš.

Komise rozhodčích vyloučila, že by šlo o přirozený pád. „Protože bránící hráč zvětšil prostor svého těla, roztáhl ruce daleko dopředu. Podle detailních záběrů mu míč zasáhl ruku v okamžiku, kdy ji má výrazně od těla, a následně až po nárazu míče se ruka dostane za tělo. To už ale není otázka zda ruka ano nebo ne, tam je důležitý prvotní moment, že ruka výrazně zvětšila prostor,“ dodal Michal Beneš.

Zelinka zdůvodnil komisi svůj verdikt tak, že podle jeho názoru došlo k zásahu míče do ramene. „To ale záběry při detailnějším prozkoumání vyvrátily,“ prohlásil  Beneš. 

Co k tomu dodat? Už před sedmi lety jsem na efotbal.cz napsal článek s názvem „Penalta za nastřelenou ruku je vždycky, blbost, vážená paní Damková“. 

Bylo v něm mj. uvedeno, že si myslím, že za jakoukoli nastřelenou či nechtěnou ruku by se neměla nařizovat penalta. Je to zcela proti duchu pravidla o pokutovém kopu, tak, jak bylo koncem 19. století „vymyšleno“ a v roce 1891 zahrnuto do pravidel. Penalta by se podle mého názoru měla nařizovat jen za „brankářské“ zmaření šance, kdy hráč v poli úmyslně chytí jako gólman střelu mířící do branky. Jinak ne!  Jak už říkal svým svěřencům při venkovní hodině tělocviku učitel Jan Tříska v „Obecné škole“ s rukou ve výstřihu sličné matky dvou vyvinutých žákyň: „Když je ruka nastřelená, penalta se nepíská“. 

Jak jsem napsal i do magazínu HATTRICK, opakovaně mě irituje, když vidím či slyším, jak se rozhodčí, hráči, funkcionáři, experti či televizní komentátoři donekonečna dohadují, zda se měla, nebo neměla kopat penalta (čili pokutový kop) za faul či ruku, zda se měl, či neměl mávat ofsajd (čili postavení mimo hru). Dnešní posuzování těchto, již historických, pravidel se zcela míjí s původním smyslem vzniku těchto pravidel v dějinách fotbalu. Jde v podstatě zcela proti nim a kazí tak nejpopulárnější hru na světě. Kdyby si aktéři těchto diskusí přečetli fotbalové dějiny, přišli by na to, proč tvůrci pravidel pokutový kop a postavení mimo hru před více než sto lety zaváděli. A jen by je – místo zbytečných a věčných dohadů o pitomosti – zpřesnili v duchu tehdejších záměrů. Zavedení videa do fotbalu je jistě chvályhodná a pokroková záležitost a já ho rovněž jednoznačně podporuji, ovšem také by se měla zpřesnit pravidla, která přinášejí nejvíc dohadů, tedy pravidla o penaltě a ofsajdu.

Pokud jde o penaltu, je to velmi jednoduché. Pokutový kop navrhl kopat až v roce 1890 (27 let po vzniku pravidel) jistý William McCrum ze Severního Irska (dnes má kvůli tomu ve svém rodném městečku Milford v severoirském hrabství Armagh sochu). Důvod: „Vymyslel jsem tento kop jako nejvyšší možný trest, protože jsem byl často svědkem hrubé hry před brankou“. Angličané se nápadu pokrokového Ira nejprve vysmívali a zpochybňovali jej jako „trest smrti“, ale pak byl přece jen v roce 1891 přijat do pravidel. Nejdříve se penalta kopala dvanáct yardů (jedenáct metrů) od branky z různých míst, až pak irský fotbalista McCormick navrhl současný „puntík“. Původním smyslem McCrumova nápadu však bylo přísně trestat hrubou hru před brankou, nikoli jako dnes nesmyslně diskutovat o tom, jak daleko u těla měl hráč ve vápně ruku, zda byla nastřelená, či nikoli, a jestli došlo ke kontaktu někde v koutě šestnáctky. Kdyby byl dodržen původní smysl McCrumovy penalty, byl by pokutový kop nařizován jen za evidentní zmaření vyložené šance (jako třeba trestné střílení v ledním hokeji). Jinak je to často skutečně zcela nesmyslný „trest smrti“. Divím se, že si někdo v dějinách pravidel takto nepřečetl a neoživil původní smysl zavedení pokutového kopu. V zápasech, kdy je nejčastějším výsledkem stav 1:0, rozhoduje penalta často o výsledku. Každý den bývá na celém světě nařízena za nastřelenou ruku nebo za nevinný faul/nefaul někde zcela mimo ohrožení branky. A to v čase, kdy je fotbal odvětvím byznysu, jako každé jiné, jak se s oblibou říká, a kdy v něm létají obrovské peníze a platy.

Přitom se vše řídí podle pravidel sportu, který dnes ovšem vypadá úplně jinak než přes sto a více lety, kdy ta pravidla vznikala. Často slýchávám, jak je fotbal skvělý, protože má takřka neměnná konzervativní pravidla. Vědí ovšem ti, kteří to tvrdí, vůbec něco o historii jednotlivých částí pravidel? Vědí, kdy a proč vlastně vznikla penalta a kdo ji „vynalezl“? Vědí něco o historii a důvodech vzniku ofsajdu? Myslím, že ne. Pojetí „výkladu“ penalty a ofsajdu jde přesně proti smyslu, kvůli němuž byla tato pravidla „vynalezena“.

Penalta je obří trest, rozhoduje často o výsledku utkání, a proto ctím větu bývalého sudího Pučka o tom, že „penalta musí být dvěstěprocentní a zcela jasná, jinak ji nepískám.“ Dnes je tedy pravidlo o pokutovém kopu falešné, pokrytecké a mělo by se upravit – v souladu s historickým vznikem tohoto pravidla. Tedy trestat hrubou hru před brankou. A nařizovat penaltu skutečně jen za zmaření vyložené šance (hrubý faul zezadu či za evidentní, „házenkářské“ chycení míče hráčem z pole). Jak jednoduché. 

Stačí jen zopakovat článek z roku 2014. Je to totiž pořád dokola.

Dnešní vykladači pravidel ve své pýše a snaze udržet si moc nad fotbalem vymýšlejí stále složitější a nesrozumitelnější výklady. Místo toho, aby je zjednodušovali v duchu jejich původního smyslu. Výsledkem je pak i nedělní Bořilova ruka/neruka v utkání Slavie se Slováckem, nad níž  ještě v pondělí z dodatečně dodaných záběrů museli členové komisi rozhodčích FAČR doslova detektivně pátrat.