Derby Sparta - Slavia i v Konferenční lize? Csaplár: Jestli chceme v Evropě uspět, musíme mít evropské myšlení

To za daného stavu není až taková hrůza, ovšem opětovná absence v elitní Champions League zamrzí, stejně jako jen jedno místo ve „stříbrné“ EL (letos pouze Sparta, loni Slavia, Sparta a Liberec).  Jenže jak říká trenér Josef Csaplár ve svém pravidelném glosáři na serveru Sport.cz:  „Pokud chceme změnit český fotbal a v Evropě něco znamenat, musíme mít evropské myšlení.“

Jakožto pamětník jsem v mládí měl rád systém tří soutěží, které se od 1. kola hrály K. O. systémem. V Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ), což byl předchůdce dnešní Ligy mistrů, bojovalo 32 týmů, stejně jako v Poháru vítězů (národních) pohárů (PVP), v Poháru UEFA pak bylo 64 celků. Dohromady tedy 128 mužstev, zatímco nyní jich hraje hlavní soutěže jen 96 a do této sezony, než  přibyla třetí Evropská konferenční liga, to bylo pouze 80 (32 v LM a 48 v EL) .

Pravda, dříve směl hrát PMEZ jen mistr, zatímco druhý, třetí a čtvrtý tým z domácích lig válčily v Poháru UEFA (pokud tedy nevyhrály národní pohár). Proto byla tahle soutěž nejtěžší, jednak měla o kolo víc a jednak v ní hrálo více špičkových mužstev z top lig. Tenkrát mě evropské poháry díky svému K. O. systému bavily víc, i když v každém mužstvu mohl nastoupit jen omezený počet cizinců. I díky tomu ale zase byly bitvy špičkových československých klubů s Realem Madrid, Barcelonou či Manchesterem United mnohem vyrovnanější a někdy i úspěšné.   

Jasně, pokrok nezastavíš a kvůli ekonomickým i televizními zájmům je nutné nabídnout mnohem víc zápasů. I když je to někdy nuda…Za tři roky, od ročníku 2024/2025, se proto Liga mistrů bude hrát s 36 týmy v jedné skupině, kde každý klub absolvuje deset utkání s deseti různě silnými soupeři. Prvních osm postoupí rovnou do osmifinále, ty na 9. až 24. místě se utkají v play off o zbylých osm osmifinálových příček. Jde i o protiváhu stále hrozící Superlize velkoklubů, který zatím letos na jaře až nečekaně rychle pod tlakem naštvaných fanoušků zkrachovala dříve, než vůbec začala.

Vraťme se ale o tři roky zpět, tedy do sezony 2021/2022. Nejen ve Slavii panuje zklamání, že se letos český mistr nedostal ani do Evropské ligy. Ale pozor,  kvůli nové Evropské konferenční lize nehraje EL 48 týmů jako dosud, ale o třetinu méně, jen 32 (jako LM i EKL). Takže bylo těžší se do ní dostat.  

A jsou zde i další změny: z EL postoupí vítězové osmi skupin (po čtyřech mužstvech) rovnou do březnového osmifinále, zatímco osm týmů z druhých míst si zahraje v únoru předkolo play off s osmi třetími celky z Ligy mistrů. 

Podobné je to i v Evropské konferenční lize, z níž do březnového osmifinále rovněž postoupí rovnou osm vítězů skupin, zatímco osm klubů z druhých příček se utká v únorovém předkole play off s osmi třetími celky z Evropské ligy. Což teoreticky znamená, že i v jarní vyřazovací části Konferenční ligy by mohlo dojít k tradičnímu pražskému derby Sparta-Slavia.

Smutnější je, že v letní kvalifikaci evropských pohárů každý z pěti českých klubů klopýtl. Slavia dokonce dvakrát – v LM s maďarským mistrem (Ferencváros Budapešť) a v EL s polským šampionem (Legia Varšava). Sparta sice ve 2, předkole LM zdolala rakouského vicemistra (Rapid Vídeň), ale ve 3.  ztroskotala na třetím nejlepším francouzském celku (AS Monako). Jablonec v play off EKL vyřadil třetí nejlepší slovenský celek (MŠK Žilina), ovšem předtím ve 3. předkole EL neuspěl se skotským vicemistrem (Celtic Glasgow). A Slovácko už ve 2. předkole EKL vypadlo s bulharským vicemistrem (Lokomotiv Plovdiv) a Viktoria Plzeň v play off EKL dokonce s třetím nejlepším bulharským týmem (CSKA Sofia).   

Co z toho vyplývá? Že nelze podceňovat polský, maďarský ani bulharský klubový fotbal, do nichž většinou plyne více financí a kde pracují často profesionálněji než v Česku. O francouzské či skotské špičce nemluvě. Z deseti pokusů šest vyřazení (dvakrát Slavia, jednou Sparta, Jablonec, Slovácko a Plzeň) a jen čtyři dílčí postupy (Sparta proti rakouskému celku, Jablonec proti slovenskému týmu a Plzeň proti Bělorusům cestujícím po Evropě autobusem a s velmi odřenými zády i proti poloprofesionálům z Walesu). 

V čem je jádro pudla? Trefil to ve svém posledním glosáři na Sport.cz Josef Csaplár: 

„Když vezmu nedělní ligové zápasy Karviné se Slavií a Hradce s Plzní, z pohledu české ligy řeknu ano, bojovalo se. Ale pohled evropský? Nemohlo by se dohrát ani jedno utkání, protože v sedmdesáté minutě by bylo deset vyloučených hráčů.  Tohle nejde. Vidí to žáci, dorostenci, trenéři. Tudy cesta nevede. Nebo se rovnou odhlasme z evropských pohárů či se přestaňme divit, že slávista Tomáš Holeš dostane ve třetí minutě v odvetě s Legií Varšava červenou kartu. V české lize by to byla v nejhorším žlutá karta. Já když chci vidět dobrý boj, pustím si Vémolu nebo McGregora... 

Ano, velmi oceňuju trenéra Hradce Králové Míru Koubka za otevřený fotbal na Spartě i teď s Plzní. Šel si to s nimi rozdat na férovku, moc se mi tohle líbilo. Ani Karviná proti Slavii nezalezla. Perfektní. Ale znovu musím konstatovat, že pokud by se tato utkání hrála v rámci ligové soutěže na západ od Česka, nedohrála by se pro nízký počet hráčů na hřišti. Pokud chceme změnit český fotbal a v Evropě něco znamenat, musíme mít evropské myšlení. Na prvním místě musí každý řešit sebe. Hráči, trenéři, rozhodčí, majitelé klubu. Před rokem, když skončila éra Romana Berbra, jsem říkal, že pokud si někdo myslí, že se mávne kouzelným proutkem a všechno bude skvělý, no tak to prostě skvělý nebude. A také že není. Ani v klubech, na hřišti a ani ve FAČR.

Copak je náhoda, že žádný český trenér nepůsobí ve vyspělé evropské soutěži? Na základě čeho by tam měl být?"

Jenže jak z toho ven? Když náhodou nějaký český trenér splňuje evropské parametry (Jindřich Trpišovský, Pavel Vrba), limituje ho zase neznalost cizího jazyka. Je to na těch mladých – chce to evropsky myslet a naučit se pořádně nějaký jazyk, v němž se v Evropě dobře domluví (nejen v Rusku, Bulharsku, Polsku či na Slovensku).