Tvoří ji zakladatel Zdeněk Nehoda a jeho dva potomci Michal a David, kteří mají v portfoliu i Davida Březinu, Viktora Budinského, Tomáše Čvančaru, Tomáše Chorého, Václava Černého, Christiana Frýdka, Jana Fortelného, Denise Granečného nebo Tomáše Hübschmana, jenž na konci léta oslaví už čtyřicáté narozeniny.
Titulem mistra Evropy z roku 1976 ověnčený Zdeněk Nehoda pracuje i v čerstvých devětašedesáti. "Pokud každý rok neprodáte aspoň jednoho hráče do zahraničí, nevyděláte si skoro ani na telefon. Chceme samozřejmě co nejlepší podmínky pro hráče, potažmo pro nás. Jestliže mají dva kluby zájem o jednoho fotbalistu, jednáme s oběma. Potom předložíme hráči podmínky a on se rozhodne, kam půjde. Jestli za míň do jednoho klubu, nebo za víc do druhého. Mladý hráč by měl preferovat sportovní stránku a starší ekonomickou. Stává se i to, že šéf klubu někoho strašně moc chce, dá mu super smlouvu, a když pak kluk hraje špatně, nadává nám. Ale on ho přece chtěl, dal mu ty peníze," uvedl na serveru isport.blesk.cz manažer, jenž dotyčnou profesi dělá už téměř třicet let a v minulosti zastupoval například Pavla Nedvěda.
"Ta práce změnila. Změnil se fotbal jako takový. Dřív domluvy a dohody platily. V posledních letech je to tvrdý byznys. Dějí se věci, které jsme dřív nezažívali. Konkurence mezi agenty byla vždy. Až na výkřik Kisela, který se snažil přetahovat hráče, se všichni respektujeme. I Paska se zklidnil. Jiné jsou vztahy s kluby. Hodně z nich si myslí, že agenty nepotřebuje. Chtějí si hráče samy nasmlouvávat a prodávat. Tohle nikde ve světě není. Tam je naše profese uznávaná. Kluby, ať už malé, střední nebo velké, naši práci respektuji. Přístup k nám je jiný než v Česku. Tím nemluvím o všech klubech. S některými máme nadstandardní vztahy, s jinými normální a jsou i ty, se kterými natvrdo bojujeme," přidal na stránkách Deníku Sport Nehoda.
Mistrovská Slavia, v jejímž případě by byl rodák z Hulína rád, kdyby místo přivádění zahraničních hráčů investovala do české nejvyšší soutěže, mezi nimi ovšem není. "Tvrdík si některé věci uvědomil. Poučil ho třeba případ Bucha. Deset let jsem pracoval s Minem Raiolou. Já jsem mu vždycky říkal, že musíme mít s kluby dobré vztahy. On na to: Nemáš pravdu Zdeňku, my musíme mít dobré hráče. Když je kluby budou chtít, vždycky nám zavolají. Má pravdu. Takhle se chová i Slavia. Když někoho chce, domluví se s každým. I se Sport Investem, kterému vyhrožovala. Vždycky se najde cesta. Nakonec si všichni musíme sednout ke stolu. Horší je to s menšími týmy. Mají míň peněz, dělají se menší transfery. Chtějí spíš průměrné hráče, ne hvězdy. Tam to někdy drhne. Ale když za vámi hráč stojí, domluvíte se. Nezažil jsem v kariéře, že by fotbalista nepřestoupil jen kvůli tomu, že jsem se nedohodl s klubem. Vždy preferujeme přání hráče a děláme maximum, aby se dostal tam, kam chce. A za co nejlepších podmínek. Fotbal je odraz společnosti. Vidíte, jak se chovají politici v parlamentu, prezident, premiér. Fotbal by měl být jiný? Říká se, jak je špinavý. Podívejte se, co se děje ve zdravotnictví, na byznys s rouškami. To je ještě daleko horší," zaznělo z úst někdejšího bafuňáře Sparty či Dukly, jehož vyzpovídal portál iSport.cz.
Bartoš jako Babiš. Demagogie politiků neustává: „Proč fotbal - a ne školy?“ Na Západě by si to nedovoliliZdroj: isport.blesk.cz