Trenérský padesátník Weber: Zpátky na hřiště mě to táhnout nikdy nepřestalo, nejradši bych pokračoval v Česku. Jaký vztah má nyní k Boleslavi?

Tak jak se nyní máte?

Jsem doma a odpočívám, věnuji se vnučce. Jsem teď takový aktivní dědeček. Před svým koncem na lavičce Mladé Boleslavi jsem s malou pauzou trénoval skoro šest let v kuse, takže když z toho fotbalového blázince aspoň na čas vyskočíte, tak to určitě není na škodu.

Vnučka vám musí dělat spoustu radosti. Jste takový ten klasicky hodný dědeček?

Doufám, že jo. Vnučce jsou však teprve čtyři měsíce, tak to ještě tolik nevnímá. Ale jelikož mám teď hodně času, tak spolu jezdíme často na procházky a já si to samozřejmě užívám.

A co nějaké koníčky, na které během trenérského angažmá většinou nezbývá moc času?

Docela rád čtu, tak jsem ke svým padesátinám dostal čtyři historické knížky. Dneska ani není moc co jiného dělat, když jsme všichni zavření doma a ještě je venku taková zima. Vnučka a právě knihy jsou tak teď moje největší záliby.

Byl v této době vůbec prostor vaše padesátiny aspoň nějak oslavit?

Jelikož mám narozeniny o Vánocích, konkrétně 25. prosince, tak jsem to kvůli všem těm velkým opatřením slavil jen v rodinném kruhu, tedy s manželkou a dětmi. Zavzpomínali jsme a bylo to moc fajn. Nikoho jiného jsme však radši nezvali. Pevně ovšem věřím, že ta doba, kdy to budu moci oslavit i s přáteli a kamarády, snad už brzy přijde.

Jak moc vás mrzí, že ani jako divák se v této době nemůžete dostat na stadion?

Tak to mě mrzí ze všeho nejvíc. Na druhou stranu ale běží spousta fotbalů v televizi, tak na ně člověk kouká doma u kafe. A aspoň se tím nestresuje tolik, jako když stojí přímo na lavičce.

Kolik tak fotbalových zápasů stihnete během týdne zhlédnout?

Co se dá, to vidím. V pátek večer ligovou předehrávku, v sobotu přepínám mezi tím, co mě nejvíc zajímá, a v neděli vidím většinou všechno. Manželka je už z toho trochu na prášky. Když jsem působil v Boleslavi, tak měla barák tady v Drnovicích s dětmi sama pro sebe a ten víkendový televizní program byl samozřejmě trochu jiný. Ale teď jsem tady i já, tak si zkrátka musí zvyknout (s úsměvem).

V Boleslavi jste skončil sedmého prosince. Už vás to táhne zpátky na hřiště?

Spíš bych řekl, že mě to tam táhnout nikdy nepřestalo. Trochu si odpočinout už sice bylo potřeba, ale k fotbalu se chci samozřejmě vrátit.

A to třeba ještě během jara, nebo vyhlížíte budoucí angažmá spíše až po sezoně?

To je trochu nebezpečná otázka. Dobře vím, jak je předčasný konec na lavičce pro každého kouče nepříjemný a já to nepřeji žádnému ze svých kolegů. Jenže bez toho to s tím návratem budu mít dost složitější (usmívá se). Ale ne, myslím, že času na návrat mám dost. Teď navíc byla ta rekordně krátká pauza a já ostatním trenérům přeji jen to nejlepší. Ale výhledově bych někde samozřejmě naskočit chtěl.

A díváte se spíš směrem znovu do české ligy, na rodné Slovensko nebo někam do ciziny?

Prioritou je pro mě česká liga. Nějaké kontakty mám pochopitelně i na Slovensku, ale nejradši bych pokračoval opět v Česku.

Teď přejděme k Mladé Boleslavi, kde jste strávil bezmála tři roky. Určitě máte být na co hrdý... 

Pro mě to bylo moc krásné období. Taky šlo o moje nejlepší trenérské angažmá, dostali jsme se do pohárů a hlavně v té sezoně 2019/20 jsme hráli fakt krásný fotbal. Moc rád na to vzpomínám.

Jak moc vás mrzí, že se hlavní jádro týmu z té sezony vlastně už v zimě rozuteklo jinam? A kam by podle vás mužstvo nebýt toho dokráčelo?

Tak sahali jsme tehdy celkem vysoko. Podzim jsme zakončili na páté příčce a málem jsme se dostali i do Evropské ligy, ze které nás ale ještě v předkole trochu smolně vyšoupla rumunská FCSB. Každopádně mi udělalo velkou radost, že když ve Sportu tehdy vyšel žebříček pěti nejkrásnějších zápasů, tak hned ve čtyřech jsme hráli my. Během zimy ale bohužel nastaly ty významné odchody, když Boleslav opustili třeba Nikolaj Komličenko, Pavel Bucha nebo Muris Mešanovič, jehož odchod mě tenkrát mrzel ze všech nejvíc. Navíc se nám v té době zranil i Marek Matějovský, takže těch morových ran tam bylo celkem dost. Ale tohle patří k fotbalu, to se nedá nic dělat.

Co vlastně říkáte na to, že se matador Matějovský dokázal i po onom těžkém zranění achilovky do hry zase vrátit, a to navzdory dlouhé pauze 13 měsíců?

Já jsem vždycky věřil, že se vrátí. S Markem jsme k sobě měli hodně blízko, ten můj vztah k němu byl trochu jiný než k těm ostatním. A i jemu jsem říkal, že takový hráč by neměl končit na základě zranění, které si přivodil při soustředění někde na Maltě. Jsem tak opravdu moc rád, že se Mára vrátil. A jak jsem ho zatím viděl v těch utkáních, tak vypadá hodně dobře.

zdroj: fkmb.cz

V Boleslavi jste skončil loni na podzim po porážce 0:2 s Teplicemi v rámci 10. ligového kola. Kolikrát vás od té doby přepadla myšlenka, že kdyby v tom duelu proměnil Michal Škoda pokutový kop, tak vše mohlo být jinak…

Docela často. Ale jak se říká, když není přáno, není dáno. Vybavuji si, jak jsem se v tu chvíli otočil na asistenta Míru Baranka a říkám mu: „Bary, tohle je snad zakleté!“ Nicméně po těch mých třech letech na lavičce to už k výměně trenéra asi bez tak trochu směřovalo. Ostatně i vedení je už po takové době spíše nakloněno přáním nového kouče, což dobře vidíme i teď na těch všech posilách právě Boleslavi. Tak to zkrátka je.

Z tónu vašich slov necítím vůbec žádnou zášť, že jste musel u kormidla skončit. Skutečně to šéfům klubu vůbec nevyčítáte?

To opravdu nevyčítám. Ve funkci bych sice rád pokračoval dál, navíc když jsme věřili, že mužstvo má sílu na to se zlepšit, jenže výsledky nám chyběly. V takové chvíli se pak tomu rozhodnutí ani nemůžete příliš divit. Čímž samozřejmě neříkám, že jsem snad skončil rád, to určitě ne. Ale měl jsem pro to pochopení.

Na vaše místo přišel ostřílený Karel Jarolím, který však za sedm utkání s týmem v lize ještě nevyhrál. Nemáte tak o Boleslav trochu strach?

Abych řekl pravdu, tak nemám. Kádr se dočkal masivního posílení, navíc mají hodně zkušeného trenéra. Podle mě je jen otázkou času, kdy se mužstvo zvedne. Zápasů má na to pořád dost. Já zkrátka nevěřím tomu, že by právě Boleslav byla sestupem až tak ohrožená. Zvlášť když ještě takhle posílila.

zdroj: fkmb.cz