Vrba postavil špatnou sestavu, zachránili ho Nita a náhradníci. Trpišovský místo Koláře hanil termínovku

Náskok první Slavie na druhou Spartu se tak z dvanácti bodů zmenšil na deset. Zatímco Vrba mluvil o „obrovské síle“ svého mužstva, které otočilo zápas na půdě houževnatého soupeře, a experti a komentátoři básnili o tom, jak se zkušenému trenérovi báječně povedla střídání, jeho kolega Trpišovský nadával na proklaté zimní termíny. Místo aby tak činil v případě svých poněkud lajdáckých svěřenců.

Přitom je třeba říci, že nový letenský kouč postavil v Olomouci velmi špatnou sestavu, která celou první půli hořela ještě víc než minule ta Kotalova proti Bohemce. Zachránil ho především svým skvělým výkonem rumunský brankář Nita a všichni tři náhradníci, které Vrba poslal po pauze na hřiště. A také mu pomohla, podobně jako Slavii v Příbrami za shodného stavu 2:2, videopenalta, jež expert O2 TV Sport Petr Švancara ve studiu nazval jako „covidové“ - takové „nemocné“, které si však sudí, jak se teď říká, obhájí (byly v Olomouci a v Příbrami celkem čtyři). 

Co se týče další trenérské mediální hvězdy, slávisty Jindřicha Trpišovského, možná se měl místo kritiky termínové listiny věnovat spíš své kiksující obraně (Kúdela) a především opětovně chybujícímu kaskadérovi v bráně Kolářovi. Ten se při druhé příbramské brance v samém závěru první půle nedohodl právě s Kúdelou a při velké malé domů upadl, a při třetím gólu opět vyšel napůl z brány, přičemž kdyby v ní zůstal, chytil by balon patrně jako malinu.

Amatérismem byl i způsob, jímž Trpišovského svěřenci zápas v Příbrami dohrávali. Na začátku poslední 95. minuty vedli 3:2, měli balon a šli rychle do útoku. Kdyby míč přidrželi, dokončili by utkání na půdě soupeře. Jenže o něj přišli, pak ještě Příbram vhazovala aut, Provod po něm šel zbytečně u lajny do skluzu, následoval trestný kop, Příbramští měli při rozehrávce trestuhodně příliš místa, Sima se při hlavičkování motal do řemesla navrátilci Delimu a někdejší slávista Voltr překonal chybujícího Koláře…Řetězec chyb.

Přitom kdyby Sima v nastavení trefil z dálky prázdnou příbramskou bránu (domácí gólman Melichar byl při rohu ve slávistickém vápně) jako v sobotu liberecký Pešek v podobné pozici v Plzni (2:0), vyhrála by Slavia v Příbrami 4:2. Je ale třeba uznat, že na západě Čech byl v sobotu večer mnohem lepší terén než v neděli odpoledne v Příbrami, kde se o tamním vytápění trávníku vyprávějí už léta nejrůznější tajuplné příběhy…

„Je to z mého pohledu absurdní, že my hrajeme tady v Česku fotbal v prosinci, lednu a únoru a v létě se dva měsíce nehraje. Myslím, že je to na zamyšlení pro všechny. Měla by v létě být minimální pauza třeba čtrnáct dní. Hrálo by se co nejvíc a pak bychom přestávku udělali v zimě. Je to jako kdyby hokejisti hráli v létě a v zimě nehráli. Všichni tím trpí - fotbal, terény,“ zlobil se po příbramském zápase trenér Jindřich Trpišovský.  

Jó, dobrý nápad, ale všiml si slávistický kouč, že se kvůli covidu měsíc v říjnu liga vůbec nehrála a že se pak koncem května, v červnu a v červenci koná malé EURO do 21 let i velké EURO? Kdyby se Trpišovský v Příbrami třeba ptal, proč oblíbený rozhodčí plzeňského bosse Adolfa Šádka Karel Hrubeš nastavoval před příbramským gólem do šatny asi o půl minuty víc, než ukázal, nebo, jak je možné, že přes opakované loketní fauly na Stancia dohrál zápas domácí Laňka (ve srovnání se sobotním vyloučením exslávisty Součka v utkání Premier League Fulham-West Ham 0:0 to je téměř absurdní), nedivil bych se mu. Ale házet to na termínovku, když dobře ví, proč se liga letos musí kopat už od půlky ledna, mi připadá poněkud nevhodné.  

Zvlášť, když si připomeneme, co Trpišovský říkal po slávistickém double v roce 2019 o letní termínovce: 

„Letní příprava bude skutečně extrémně krátká. Když odečtu dva týdny dovolené, což je strašně málo na to, aby hráči ze sebe setřásli fyzickou i psychickou únavu po náročné sezoně a šedesáti zápasech, které jsme museli zvládnout, zbývá nějakých devatenáct dvacet dnů.  Třeba kondici je třeba do hráčů dostat během jediného týdne. V minulosti jsme na to měli třikrát delší dobu.“ 

Tak a teď si vyberte z menu, které vám nabídl bývalý hotelový číšník. Je libo zmrzlinu, nebo letní osvěžující koktejl?

„Vrba vylepšil Csaplárovu past. Nechá v Olomouci soupeře dát hned po pauze gól na 2:0 a tím soupeře ukolébá,“ žertoval na internetu po výhře Sparty v Olomouci 3:2 jeden ze čtenářů v pozápasové diskusi. Jiný byl přesto velmi kritický: „Střed sparťanské zálohy ve složení Pavelka - Krejčí - Dočkal - už fakt ne. To je snad nejpomalejší trio v Evropě.“

Vždycky se mi líbí, když experti či komentátoři chválí kouče, jak mu vyšla střídání a jak je kvůli tomu geniální. Přitom mě napadá základní či spíše zásadní otázka: A proč ti lepší hráči vlastně nehráli od začátku? 

Krejčí starší sice stihl ještě snížit na 1:2, ale pak opustil hřiště stejně jako Pavelka či Juliš, a trio náhradníků Karabec, Plavšič a Kozák (zařídil obě penalty, které s jistotou proměnil nejlepší hráč Sparty Moberg Karlsson) pomohlo Letenským ke změně situace na olomouckém trávníku.  

A proč vůbec Sparta na Hané zvítězila a Vrba mohl slavit svou premiérovou výhru?

Letenští tak nejen stáhli o dva body manko na Slavii, ale o tři body zvýšili svůj náskok na rivala z Plzně - z osmi na jedenáct. Zdálo se, že viktoriáni po dobrém výkonu a výhře 2:0 v Ostravě „to už opravdu konečně zlomili“ a nastartovali se k jarní stíhací jízdě. Ale dopadlo jako v této sezoně běžně - v sobotu večer doma podlehli Liberci 0:2. Plzeňský trenér Adrian Guľa po zápase vysvětlil, že „Každý zápas má svůj vývoj a tenhle nebyl pro viktoriány šťastný“.  No tak určitě.

Je asi na místě říci, že ani vývoj této sezony není pro Západočechy šťastný. Třeba proto, že v půlce října zatkli jistého známého Plzeňana - exmístopředsedu FAČR Romana Berbra. Takže ne vždy jsou nyní na duely viktoriánů nasazování sudí s lakýrkami vyzkoušenými na legendárních plesech jako tomu bývávalo dříve. 

Solitér mezi arbitry Zelinka pak v závěru první půle vyloučí za „kriminální“ faul na Sadílka viktoriána Kašu a Liberec hraje více než poločas přesilovku. Jiný sudí by možná už předtím za o něco méně ostřejší Koscelníkův zákrok na Limberského poslal předčasně do šaten libereckého hráče a obraz hry, a možná i výsledek, by byl opačný.

Ovšem, jak zpívali už Bob Dylan a Marta Kubišová, časy se mění.