Který zabiják ze středu obrany se přihlásil o neoficiální titul nejlepšího obránce na světě?

V bohaté historii Realu Madrid se na hranici stovky branek podívalo jen devatenáct fotbalistů. K těm, kteří stále hájí jeho barvy, patří vedle Ramose už jen Karim Benzema, takže kontroverzní stoper může v prestižním žebříčku, kterému se 450 přesnými zásahy vévodí Cristiano Ronaldo, vystoupat ještě výš. Stovku sdílí s obávaným španělským útočníkem Morientesem, o jednu branku víc zvládl v osmdesátých letech Juanito, 104 gólů nasázel legendární Brazilec Ronaldo a 105 jich má na svém (možná ještě neuzavřeném) účtu Gareth Bale, jenž v této sezoně hostuje v Tottenhamu. Proniknout do nejlepší patnáctky tak rozhodně je v Ramosových silách a bylo by spíše překvapením, kdyby se mu to nepovedlo. Na čtrnácté místo už ale ztrácí jedenáct branek a na desáté čtyřiadvacet. Ty jsou daleko.

Pro srovnání: vyhlášený brazilský bomber Roberto Carlos, s nímž se Ramos v Realu ještě krátce potkal, nasázel v Madridu „jen“ sedmdesát gólů (ale přidal k nim osmaosmdesát asistencí).

Sergio je zkrátka unikát. „Hrát vpředu mě bavilo odmala. Když jsem dal gól, šílel jsem radostí, nabíjelo mě to jako třeba dnes Cristiana Ronalda. A už to ve mně zůstalo, mám v sobě kus útočníka. Když jdu dopředu, věřím si, že dám gól. A doufám, že jich v kariéře ještě pár přidám,“ říká potetovaný idol mladých stoperů, jenž v klubu i v reprezentaci patří k historicky nejlepším.

Do jaké společnosti to jako čistokrevný obránce vlastně pronikl, asi sám ocení až s odstupem času. Zatím se tím totiž příliš nezabývá. „Individuální rekordy jsou pro mě až na druhém místě. Ale pokud týmu pomůžou vyhrát, jsem za ně nesmírně rád,“ říká vášnivý sběratel žlutých a červených karet, jichž má ve sbírce víc než jakýkoli jiný fotbalista, který si kdy zahrál španělskou nejvyšší soutěž. Dvacet červených a 172 žlutých. 

Příběh jednoho z nejříznějších obránců současnosti, z kterého mají strach i takoví borci jako Agüero či Lewandowski, se začal psát už na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Malý Sergio sice ještě nebyl dost starý na to, aby mohl oficiálně hrát fotbal, ale nezabránilo mu to chytat za tým svého bratra. „Všichni tam byli o dost starší, ale cítil jsem se jako součást týmu. Když jsme hráli fotbal z čisté radosti, bylo to něco neuvěřitelně krásného,“ vzpomíná Ramos na své začátky v Camas C.F., odkud v deseti letech přestoupil do Sevilly. Zde už v šestnácti nakoukl mezi dospělé a po jedné sezoně v „béčku“ si vysloužil nominaci z prvního týmu.

V tehdejší Primera División debutoval jako sedmnáctiletý na stadionu v La Coruni. „Nedá se popsat, co to pro mě tenkrát v sedmnácti znamenalo. Když jsem přišel do šatny na Riazoru (stadion Deportiva), hlavou mi proběhlo celé mé mládí, zápasy na půlku hřiště, všichni mí trenéři, spoluhráči i oběti, které musela celá moje rodina podstoupit, abych se dostal až tam. Už tehdy jsem si splnil svůj první velký sen. Nikdy nezapomenu na slova trenéra Joaquína Caparróse: ‚Chlapče, prostě hraj tak, jak to umíš,‘ říkal mi, když mě tenkrát posílal na hřiště – sedmnáctiletého kluka, který do té doby ani pořádně nehrál pod umělým osvětlením. Nebál se riskovat, a za to mu budu navždycky vděčný,“ vzpomíná jeden z mála fotbalistů, který už v životě vyhrál vše, co mohl. Až na Zlatý míč, který je však obráncům zapovězen.

V následující sezoně už Ramos za „áčko“ Sevilly odehrál jedenačtyřicet zápasů, gólově se prosadil mimo jiné proti Realu Madrid a pomohl svému klubu k šestému místu v lize a účasti v tehdejším Poháru UEFA.

A v létě už se na něj vyptával Real, jenže Sevilla za svůj mladý klenot požadovala sedmadvacet milionů eur, které Florentino Pérez nechtěl zaplatit. Jednání se táhla, ale vedení andaluského klubu bylo neoblomné, takže se celý přestup za požadovanou částku uzavřel jen několik málo minut před koncem přestupního období a devatenáctiletý Ramos se stal prvním Španělem, kterého Real koupil v prvním období Pérezovy „vlády“.

Po legendárním Fernarndu Hierrovi zdědil dlouhovlasý klučina s ikonickou čelenkou číslo 4 a zařadil se do jedenáctky „Galacticos“ mezi takové hvězdy jako Casillas, Salgado, Helguera, Roberto Carlos, Guti, Beckham, Zidane, Robinho, Baptista a Ronaldo.

„Chci po tobě jediné – abys byl sám sebou,“ řekl mu Florentino Pérez, když jej vedl mezi největší fotbalové velikány své doby…