Zrušení pravidla o gólu na cizím hřišti je správné, zrušení Berbrových penaltových rozstřelů po remíze sporné

Evropská fotbalová unie (UEFA) zrušila pravidlo o dvojnásobné síle venkovních gólů letos v červnu během letního EURO, uvažovala o tom však už déle, intenzivně pak od roku 2019. Sám se divím, že to pravidlo z roku 1965 vydrželo dlouhých 56 let. Postupem času šlo totiž proti svému původnímu záměru. 

Doma bylo nutné v evropských pohárech hraných v play off k. o. systémem udržet nulu, na hřišti soupeře se pak pokusit vstřelit aspoň jeden gól.  Více branek vstřelených na soupeřově hřišti v konečném účtování totiž při rovném skóre rozhodovalo o postupujícím týmu. Inkasovat dva góly se potom z pohledu celku hrajícího před vlastními diváky stalo fotbalovou katastrofou.

Pravidlo zvýhodňující tým, který dá v evropských pohárech více branek na hřišti soupeře, bylo zavedeno v sezoně 1965/1966 s cílem zrušit při nerozhodném výsledku opakované zápasy či zredukovat počet prodloužení. Tým, který doma zvítězil například 1:0 a venku prohrál 1:2, postoupil právě na základě pravidla o počtu branek vstřelených na soupeřově hřišti. 

Jsem pamětníkem, takže už jsem byl u toho, kdy tohle pravidlo vzniklo. A proč vzniklo? Mělo podpořit ofenzivní hru, hlavně na cizích hřištích. Bylo totiž reakcí na tzv. vylepšené catenaccio, které s úspěchem v první polovině 60. let zavedl v Evropě argentinský rodák Helenio Herrera. Ten přišel v roce 1960 jako trenér do Interu Milán a stáhl hru na dva klasické útočníky, tři záložníky a pět obránců, z nichž jeden měl za úkol vyrážet k překvapivým protiútokům v roli falešného křídla. Vytvořil tým známý jako Grande Inter, který pod Herrerovým vedením získal tři italské tituly (1963, 1965 a 1966), dvakrát vyhrál Pohár mistrů evropských zemí, tehdejší Ligu mistrů (1964 a 1965) a dvakrát Interkontinentální pohár (1964 a 1965). Inter sice sice nenastřílel mnoho branek, ale jen zřídkakdy nějakou inkasoval.

Pravidlo o dvojím gólu sice zprvu jakž takž fungovalo, ale pak, jak už bylo řečeno,  se jako spousta věcí obrátilo proti sobě. Když dal hostující  tým na hřišti gól, zabetonoval to ještě víc. A proto betonovali i domácí,. Domácí výsledek 0:0 byl považován za dobrý, ostatně často k postupu dovedl i pražskou Slavií (v roce 1995 proti Lensu, v poslední době proti Genku či Leicesteru).   Slávistům ostatně ve čtvrtfinále Poháru UEFA v Římě v březnu 1996 za stavu 0:3 proti AS pomohl slavný postupový Vávrův gól na 1:3 (po strahovské výhře 2:0).. 

„Trenéři si myslí, že to pravidlo by mělo být zrušeno, protože situace ve fotbale se změnila od doby, kdy toto pravidlo bylo zavedeno“ řekl médiím zástupce sekretáře UEFA Giorgio Marchetti už přede dvěma lety. Návrh na úpravu pravidel podpořili mimo jiné i slavní trenéři José Mourinho, Rafael Benítez či Arséne Wenger. A také podle předsedy UEFA Aleksandera Čeferina bylo zastaralé: „Už neplní původní smysl, protože domácí týmy zejména v prvních zápasech kvůli němu hrají opatrně, aby nedaly soupeři před odvetou výhodu.“ 

Nepanovala v tom sice stoprocentní shoda, ale pravidlo kritizovala pěkná řada trenérů, činovníků i fanoušků. „Proto jsme došli k závěru, že už není správné, aby branka z venku měla větší hodnotu než gól vstřelený doma,“ řekl Čeferin. V Česku to pak v internetové anketě podpořilo až 80 procent fanoušků.

V letní kvalifikaci evropských pohárů s novým pravidlem nebyl větší problém.   Viktoria Plzeň na to sice málo doplatila ve 3. předkole Evropské konferenční ligy, kdy jí po prohře 2:4 na půdě velšského týmu The New Saints nestačilo k postupu domácí vítězství 3:1, ovšem nakonec to zvládla přes penalty.

Když jsme u těch penaltových rozstřelů, ty bývaly historicky československou i českou doménou. Vzpomeňme na „panenkovskou“ penaltovou výhru nad Německem v finále ME 1976, na penaltové vítězství nad domácí Itálií v bojí o 3. místo na ME 1980, na slavný semifinálový penaltový triumf nad Francií na stříbrném ME 1996 či na finálovou penaltovou výhru Čechovy „21“ na ME hráčů do 21 let v roce 2002. 

V penaltových rozstřelech se dařilo i klubům, třeba Slavii (proti Schalke nebo Žilině). 

Ovšem docházelo postupně i k nezdarům – Sparta v roce 1998 vypadla po penaltách v play off Ligy mistrů s Dynamem Kyjev, lvíčata neuspěla v boji o postup na ME „21“ v roce 2003 proti Švýcarsku a nedávno české ženy v bitvě o historický postup na ME 2022 rovněž podlehly po penaltách Švýcarkám.  

Nervydrásající penaltové souboje je třeba trénovat. Závěrečné drama se ovšem nasimulovat nedá.  

Proto mě překvapilo, že novinkou sezony 2021/2022 bylo zrušení penaltových rozstřelů o druhý bonusový bod do tabulky, a to ve všech soutěžích i věkových kategoriích v Čechách, kde měl exmístopředseda FAČR Roman Berbr největší vliv (ČFL, divize v Čechách, většina krajských přeborů ad.).  

Myslím, že je to škoda. Ne všechny Berbrovy myšlenky a výmysly musely být nutně špatné. O penaltových rozstřelech mluvil vždy s nadšením, tvrdil, že se to líbí i Angličanům, kde to prý brzy také zavedou.

Nakonec nezavedli, stejně jako to neudělaly české profesionální soutěže – první a druhá liga. Fotbal je vskutku někdy velmi konzervativní.  A teď to s Berbrovým odchodem zrušili okamžitě i v Čechách. Tomu tedy říkám „odvaha“.

Ano, odpůrci budou tvrdit, že se takhle ze stavu 0:0 daly ubránit a vytěžit dva body. Na druhou stranu i tým, který ještě v 75. minutě prohrával 1:3, mohl myslet na výhru. Byť jen za dva body. 

A z vlastní zkušenosti vím, že diváci tyhle penaltové souboje za nerozhodného stavu měli rádi, těšili se na ně. Nevím, proč se to tak rychle a v podstatě bez větší diskuse zrušilo. Protože za tím stál Berbr? To je hodně chabé vysvětlení.

Já bych naopak tyhle „hokejové“ penaltové rozstřely zavedl i do první a druhé ligy. Třeba i proto, že mám maturitu z matematiky. A když se v polovině 90. letech minulého století z dvoubodového systému za výhru přešlo, opět v zájmu podpory ofenzivní hry, na tříbodový, tak se jeden bod v případě remízy ztratil kdesi ve vzduchoprázdnu. Říká se, že se rozdělují tři body, ale najednou jsou z toho jen dva. Opravdu to nemá logiku, když se hraje o tři body, měly by se tak i rozdělit. To znamená přidělit druhý bod vítězi penaltového rozstřelu. 

Jenže vysvětlujte to ortodoxním konzervativcům, pro něž je věta „To se dřív nikdo nedělalo“ zákonem.