Za peníze si v ní koupíte i šampionát, ale soucit s trpícími nedostanete

Člověk měl pocit, že je léto 2019, že si poklidně užíváme celoplanetární prosperity. Jakoby se světem neprohnala strašlivá pandemie a jakoby na Ukrajině právě teď neřádily ruské hordy vraždící civilisty na potkání. Jsme přesvědčený, že i v době nukleární katastrofy by vedení Mezinárodní federace fotbalových asociací uspořádalo nějakou bezstarostnou taškařici. Vždyť krédo totálně zdiskreditované organizace zastřešující nejpopulárnější sport planety dlouhodobě zní “Inkasujeme, neptáme se…”

Už to, že se Kongresu FIFA v Dauhá směli účastnit zástupci státu páchajícího podle všeho ve velkém měřítku válečné zločiny, mi hlava nebere. Kdyby se ruští delegáti distancovali od prezidenta Putina a jeho režimu, tak bych to chápal jako silné gesto, jenže to se pochopitelně nestalo. Rus Alexej Sorokin naopak dostal prostor, aby vysvětlil, že jeho zločinecká vlast to s plánem uspořádat fotbalové mistrovství Evropy v roce 2028 nebo 2032 myslí vážně. Prý je ještě hodně času. Hodně času na co?

Prezident FIFA Švýcar Gianni Infantino novinářům vysvětlil, že “Rusko se Kongresu v Kataru zúčastnilo taky proto, že je úlohou FIFA lidi spojovat a ne rozdělovat.” Spojovat vrahy s jejich oběťmi a národy, kterým Ruská federace vyhrožuje ničivou válkou, může v těchto smutných dnech napadnout jen člověka s prázdným srdcem zato s plnou šrajtoflí. A taky člověka, jehož Vladimir Putin v roce 2019 dekoroval vysokým státním vyznamenáním, Řádem přátelství. Infantinova výzva ruskému prezidentovi k zastavení válečného konfliktu a k zahájení mírových jednání vyzněla stejně falešně, jako deklarovaná snaha o očistu světové kopané.

Když jsem se pak dozvěděl, že si delegáti v Kataru v poměru 187 ku 4 odhlasovali ruštinu coby 6. oficiální jazyk FIFA, chtělo se mi zvracet. V této době hrají i gesta nemalou roli. Reagovat na ničím nevyprovokovanou válku, na zabíjení ukrajinských dětí a znásilňování tamních žen tím, že uznáme ruštinu jako oficiální jazyk světového fotbalu, může jen skupina otrlých cyniků.  Že pořadatelé Kongresu FIFA pustili na velkoplošné obrazovce tříminutový vzkaz šéfa ukrajinského fotbalu Andrije Pavelka stojícího v neprůstřelné vestě v ulicích ostřelovaného Kyjeva bylo vlastně překvapením. 

Se ctí mohla z Dauhá odlétat jen šéfka norského fotbalu  Lisa Klavenessová, což není jen hubatá právnička, ale taky hrdá držitelka 73 startů za národní tým. Klanessová ve svém pozoruhodném projevu, který nadzvedl katarské hostitele, správně zdůraznila, že FIFA by měla být v mnoha ohledech vzorem. “Organizace nemůže poskytovat prostor pořadatelům velkých akcí, kteří nemůžou právně garantovat bezpečnost a respekt osobám LGBT+, které míří do divadla snů,” prohlásila Norka zjevně na adresu hostitelské země letošního světového šampionátu, kde je homosexualita stále trestná.  

Podle zpráv nevládních organizací, z nichž cituje britský Guardian, zemřelo v Kataru od začátku budování “blízkovýchodního snu” o mistrovství světa v šokujících podmínkách na 6500 (!) pracovníků z ciziny, což už je číslo blížící se tragické bilanci staveb egyptských faraónů. Pořádat mistrovství světa v takové zemi a tvářit se, že je to úplně stejné, jako hostit Mundial ve Španělsku nebo v Německu, prostě nelze. Snad absurdita katarského Kongresu a celkový přístup hlavounů z FIFA přispěje k tomu, že během listopadového a prosincového šampionátu odhodí servítky nejen novináři a sportovní diplomaté, ale hlavně sami fotbalisté. Opak by byl trapný a nepřijatelný. Třeba kapitán Anglie Harry Kane už naznačil, že mlčet nehodlá.

FIFA stojí na filosofii, že když jí někdo dostatečně finančně “motivuje,” je vůči jeho krokům slepá, hluchá a němá, což katarská šaráda znovu potvrdila. Elitní fotbal i na klubové úrovni je dneska postavený na tom, že špičkový produkt stojí velké peníze, a velké peníze zpravidla pocházejí odtud, kde zoufale schází čest. Jednotliví aktéři se dost dlouho tvářili, že se ve fotbale dá najít rovnováha mezi penězi pochybného původu a ctí. Ruská agrese nám brutálně ukázala, že to dost dobře nejde.