Z legendy se stává úspěšný trenér. Strašně mě to baví, může to být pro mě cesta směrem do budoucna, potvrdil Zavadil

„Je to tak. Byť jsem vždycky tvrdil, že trenér ze mě asi nikdy nebude, teď musím tahle slova vzít zpátky. Když jsem v létě skončil ve Zbrojovce, chvíli jsem se rozkoukával a pak jsem kývnul na to stát se hrajícím koučem tady v Řepišti. Musím říct, že mě to fakt chytlo. Vážně mě to strašně baví,“ přiznal Zavadil pro eFotbal.

Mít takovou personu na lavičce si samozřejmě užívají i samotní hráči. Zvlášť, když tahle symbióza mužstvo na podzim dovedla až na vrchol tabulky. „Máme tady fakt skvělou partu. Je tu spousta mladých šikovných kluků, spolu s nimi hráči, co prošli soutěžemi i o několik pater výš. Zatím to funguje skvěle, v mužstvu máme vážně kvalitu. Byla by škoda toho nevyužít a nezkusit se dostat co nejvýše to půjde,“ poznamenal bývalý záložník Sparty či švédského Malmö.

Místo záchrany se tak cílem stal postup do divize, k němuž by přímo na hřišti měl na jaře přispět i sám Zavadil. Během podzimu toho ale příliš neodehrál. Ve čtvrtém kole si zpřetrhal vazy v kotníku a pak už svůj soubor kormidloval z lavičky.

Krajský fotbal považuje za kvalitní soutěž, byť někdy je to samozřejmě hlavně boj. „Jestli mě něco překvapilo? Možná trochu to, jak rychle se někteří hráči jiných týmů dokáží vytočit. Spíš než na fotbal se pak koncentrují na rozhodčího a hra je občas hrozně rozkouskovaná. Ono to k tomu asi patří, na mě osobně je tam ale někdy až moc hádek. My se každopádně snažíme tomuhle vyvarovat. Chceme se soustředit jen na sebe. Ne na to, jakou chybu kdo udělal či neudělal,“ zdůraznil začínající trenér.

K němu samotnému se pak rozhodčí i hráči soupeře chovají prý slušně. „Cítím jejich respekt, oni mají zase můj. V tomhle je všechno v pořádku. Když jsem ještě hrával ligu, byl jsem hodně impulzivní, žádný zápas jsem nikdy nechtěl prohrát. Tohle je ve mně furt, už ale nejsem tak horkokrevný jako dřív. Dokonce jsem si striktně zakázal, abych se pouštěl do jakýchkoliv sporů. Energii už vkládám pouze do toho, co mohu sám ovlivnit,“ pousmál se.

Zároveň nevyloučil, že bychom ho jednou mohli vidět i na lavičce mnohem zvučnějšího týmu. „Trochu o tom přemýšlím, trenéřina mě opravdu chytla. Strašně mě baví ta sportovní stránka věci. Tréninky, pomáhání klukům. Troufám si říct, že snad dokážu odhadnout, co mladí hráči potřebují, jakým způsobem by se mohli ještě zlepšit. Zajímá mě taktika, systém, kterým hrajeme. Možná by to pro mě mohla být cesta směrem do budoucna. Pořád mám své sny, ale raději bych si je nechal pro sebe,“ konstatoval nejstarší hráč v historii české nejvyšší soutěže, který v Řepišti vede i svého syna Nikolu.

„Jsem rád, že ho mohu sledovat, být mu nápomocen v jeho vlastním vývoji. To ale platí i o všech ostatních v týmu. Ke každému se chovám stejně,“ uzavřel Zavadil.