eFotbal

Vždycky jsem žil jako bohém, vzpomíná na fotbalová léta Lukeš. Mladým radí myslet na zadní kolečka

eFotbal
Vždycky jsem žil jako bohém, vzpomíná na fotbalová léta Lukeš. Mladým radí myslet na zadní kolečka
Vždycky jsem žil jako bohém, vzpomíná na fotbalová léta Lukeš. Mladým radí myslet na zadní kolečkaFlashscore
Stále patří mezi desítku nejmladších debutantů v českém reprezentačním dresu. Stále patří mezi baníkovské legendy. Martin Lukeš. Muž, který z Baníku odešel aby se nyní do struktur ostravského klubu v nějaké formě spolupráce možná vrátil.
Reklama
Reklama

Ostravskému Baníku se daří na všech frontách. Po několika letech pokusů se v podzimní části sezóny konečně propracoval do popředí tabulky s reálnými ambicemi hrát na jaře o poháry, kádr s Almasym, Kaločem nebo Sorem též po letech vypadá perspektivně. A při “nové” vládě Václava Brabce se k Baníků vrací i klubové legendy. Jako třeba za předchozího majitele Petra Šafarčíka kontroverzně vyhnaný Martin Lukeš. “Lehce se vracím k fotbalu, protože už asi dva měsíce dělám skauting pro juniorku Baníku. Spolupracuji s trenérem Hejduškem, tak uvidíme, jestli to bude mít smysl. Věřím, že ano,” říká nyní v rozsáhlém rozhovoru pro Deník jedna z legend ostravského klubu.

Toho předchozí ze dne na den z vrcholového fotbalu odřízlo a někdejší velký talent ostravského i národního týmu se musel rychle stavět na vlastní nohy neobuté do kopaček. “Žiju jiný život. Nefotbalový. Jako normální smrtelník,“ směje se nyní s odstupem. “Chodím z práce do práce, mám klasické civilní zaměstnání. Víc bych to asi nerozváděl,“ nechce Lukeš specifikovat. A mladým fotbalistům doporučuje, aby mnohem víc než on mysleli na zadní kolečka. “Já jsem vždycky žil jako bohém. Stát se smrtelníkem bylo hodně těžké. Počítal jsem s tím, že v Baníku budu pokračovat v jiné roli, když jsem tam byl pětadvacet let. Zmýlil jsem se a musel najet na tuto kolej, abych uživil rodinu,” říká Lukeš otevřeně. 

Svoji kariéru zpětně hodnotí smířeně. Připouští, že mohl dosáhnout víc a že byl několikrát blízko průlomu, jako když jej v šestnácti chtěl do svých mládežnických týmů podepsat Bayern Mnichov, ale prostě se nepodařilo. “Mohl jsem určitě dosáhnout na víc, nebýt zranění v devatenácti, byl bych dnes možná bez starostí. Třeba bych měl vyděláno. Jenže v době, kdy jsem dal dva góly za reprezentaci, utrhl jsem si se Žižkovem rameno, půl roku jsem nehrál a hrozně těžko se z toho sbíral,” rekapituloval pro Deník Lukeš. Ale s tím, že ty krásné chvíle, které s fotbalem prožil mu už nikdo nevezme.

zdroj: Deník