Ostravskému Baníku se daří na všech frontách. Po několika letech pokusů se v podzimní části sezóny konečně propracoval do popředí tabulky s reálnými ambicemi hrát na jaře o poháry, kádr s Almasym, Kaločem nebo Sorem též po letech vypadá perspektivně. A při “nové” vládě Václava Brabce se k Baníků vrací i klubové legendy. Jako třeba za předchozího majitele Petra Šafarčíka kontroverzně vyhnaný Martin Lukeš. “Lehce se vracím k fotbalu, protože už asi dva měsíce dělám skauting pro juniorku Baníku. Spolupracuji s trenérem Hejduškem, tak uvidíme, jestli to bude mít smysl. Věřím, že ano,” říká nyní v rozsáhlém rozhovoru pro Deník jedna z legend ostravského klubu.
Toho předchozí ze dne na den z vrcholového fotbalu odřízlo a někdejší velký talent ostravského i národního týmu se musel rychle stavět na vlastní nohy neobuté do kopaček. “Žiju jiný život. Nefotbalový. Jako normální smrtelník,“ směje se nyní s odstupem. “Chodím z práce do práce, mám klasické civilní zaměstnání. Víc bych to asi nerozváděl,“ nechce Lukeš specifikovat. A mladým fotbalistům doporučuje, aby mnohem víc než on mysleli na zadní kolečka. “Já jsem vždycky žil jako bohém. Stát se smrtelníkem bylo hodně těžké. Počítal jsem s tím, že v Baníku budu pokračovat v jiné roli, když jsem tam byl pětadvacet let. Zmýlil jsem se a musel najet na tuto kolej, abych uživil rodinu,” říká Lukeš otevřeně.
Svoji kariéru zpětně hodnotí smířeně. Připouští, že mohl dosáhnout víc a že byl několikrát blízko průlomu, jako když jej v šestnácti chtěl do svých mládežnických týmů podepsat Bayern Mnichov, ale prostě se nepodařilo. “Mohl jsem určitě dosáhnout na víc, nebýt zranění v devatenácti, byl bych dnes možná bez starostí. Třeba bych měl vyděláno. Jenže v době, kdy jsem dal dva góly za reprezentaci, utrhl jsem si se Žižkovem rameno, půl roku jsem nehrál a hrozně těžko se z toho sbíral,” rekapituloval pro Deník Lukeš. Ale s tím, že ty krásné chvíle, které s fotbalem prožil mu už nikdo nevezme.
zdroj: Deník