Výsledkově je to určitě moje nejlepší fáze kariéry, hlásí Hanuš, který se musel na Střelnici hodně změnit

O jubilejní třicátou nulu na nejvyšší úrovni se pokusí v barvách rozjetého Jablonce proti Slavii a to hned v neděli v Edenu. "Ve Slavii jsem vyrůstal, chytá se mi tam dobře a moc se těším, bude to velmi zajímavý zápas. K síle Slavie samozřejmě máme respekt, ale i my hrajeme dobře, formu máme, může to dopadnout jakkoliv. Určitě chceme být maximálně připravení a po těch devadesáti minutách si říct, že jsme odvedli dobrou práci,“ citoval idnes.cz slova bývalého gólmana Hradce Králové či Vlašimi.

Na Střelnici, jejíž součástí už je přesně tři roky, toho však dosud moc neodchytal a chytil se až loni v listopadu, kdy se podílel na vítězném severočeském derby na stadionu U Nisy. Od té doby je týmovou jedničkou, která se podílí na výtečné sérii osmi triumfů a jedné remízy. "Vlasta Hrubý měl problémy se zády, tak v derby v Liberci přišla řada na mě. Musíte žít s tím, že ta šance prostě jednou přijde a hlavně na ni musíte být připravený. Co se týče výsledků, tak je to určitě moje nejlepší fáze kariéry. Opravdu si toto období užívám a jsem vděčný za každý zápas. Na druhou stranu ale moc dobře vím, jak je všechno pomíjivé a hned to může být zase jinak," uvedl na serveru idnes.cz svěřenec náročného kouče Petra Rady.

Posadit o pár let staršího Vlastimila Hrubého nebyla žádná sranda a také to trvalo. Premiéra v zelenobílém přišla až po půl roce a 47 proseděných duelech na lavičce náhradníků. "Moje představa byla trošku jiná. Myslel jsem si, že si ligový zápas zachytám o trochu dřív, ale musím to vzít tak, jak to je. Každý má svoji cestu, já se v tomhle nevzdávám a uvidím, co bude dál. Za tu dlouhou dobu čekání jsem se musel v hodně věcech já sám změnit, hodně jsem se toho naučil a víc poznal i sám sebe, což je důležité. Život staví do cesty překážky a ty musíme zvládnout, abychom se někam posunuli. A to nejen ve fotbale. Pak je jen na vás, jak se s tím poperete. Trénujete, makáte naplno, ale ten výsledek nepřichází, ale musíte to prostě zvládnout a pracovat ještě víc. Když dva a tři čtvrtě roku v podstatě nechytáte, tak hlava se trápí, řeší, proč se tak děje. Tohle všechno mi rozšířilo obzory a snažím se být lepší verzí sebe. Všechno zlé je pro něco dobré a i díky té předchozí situaci jsem si uvědomil, jak moc mám ten fotbal vlastně rád. Když jsem byl malý, tak jsem si ho zamiloval. Když ho pak ale začnete hrát na profesionální úrovni, tak kvůli všem věcem okolo zapomenete na to podstatné, proč jste ho začali hrát," uzavřel na idnes.cz kolega Pilaře, Zeleného, Schranze, Doležala a spol.

 Zdroj: idnes.cz