V kádru letenských tehdy byl Tomáš Řepka, Erich Brabec nebo třeba Bony Wilfried a Václav Kadlec. Místo levého beka nicméně měl pod palcem tehdy čtyřiadvacetiletý Chorvat Manuel Pamič. A slavil se Spartou titul. Přičemž věřil, že to není jeho poslední oslava. Jak se zpětného pohledu ukazuje, byla. Už se mu to nikdy nepovedlo. I když to nebylo daleko. “Sezonu 2011/12 jsme měli skvěle rozjetou. Po podzimu jsme tabulku vedli o 6 bodů a věřili jsme, že získáme další titul,” vzpomíná nyní Chorvat pro sparťanský web. “Bohužel, jarní část sezony se nám vůbec nepovedla a titul jsme ztratili. To je věc, která mě moc mrzí. Že jsem nevyhrál se Spartou více titulů a také, že jsem nevyhrál Český pohár,” dodává.
A pak pro něj začal sparťanský exit. “Odchod ze Sparty byl pro mě hodně těžký. Měl jsem zraněné lýtko, poté přišli mladší hráči, v týmu docházelo k výměně generací. Přišla nabídka na hostování a já jsem odešel výměnou za Kamila Vacka do Verony,” rekapituluje s tím že věřil, že se po roce do Sparty vrátí. Ale k tomu už nikdy nedošlo. V Itálii stále jako kmenový hráč Sparty putoval po hostováních a střídal úspěšná a neúspěšná období. “Ve Veroně jsem nejprve hrál, bylo to super. Jenže pak se vyměnili trenéři a já jsem se ocitl mimo sestavu. Ve fotbale je všechno pomíjivé. To, co platí teď, nemusí platit za týden,” hodnotí Pamič.
Nakonec se vrátil na domovskou Istrii, kde nějakou dobu hrál dnes pětatřicetiletý fotbalista v nižších soutěžích. Kariéru mu ukončil koronavirus. “Hrát fotbal bez fanoušků na prázdných stadionech nemá smysl. Fotbal se hraje pro lidi. Bez nich to ztrácí náboj a ducha fotbalu,” rekapituluje. S tím, že Sparťanské angažmá považuje za to nejvydařenější. A nejraději na něj vzpomíná. “Každý den si na Spartu vzpomenu. Mám doma deky, ručníky, všechno sparťanské. Každý den o Spartě doma mluvíme. Mám chorvatské televizní sportovní programy a jeden zápas týdně vždy vysílají z Česka. Přes 80 % z nich je v televizi Sparta," uzavírá Pamič.
zdroj: sparta.cz