V repre se potkal s legendárním Čechem, teď v roli kouče cepuje Zlínsko. Z Rojky roste další nadějný domácí trenér

DAVID ROJKA VE FORTUNA:LIZE:

Sezony: 6Zápasy: 78Góly: 9Asistence: 5

Byť jako hráč mohl dokázat víc. Tedy alespoň dle svých slov. „Nějak mi to šlo, postupně jsem se nějakým stylem dostal do ligy. Upřímně fakt ani nevím, jak se to stalo. Byl jsem talent, ale víc jsem tomu nedával. Kdybych tomu dal víc, byl jsem asi jinde,“ přiznává pro eFotbal.cz.

I tak má ale na kontě skoro osm desítek startů v nejvyšší soutěži. A pěknou juniorskou kariéru. „Byl jsem i v reprezentaci do dvaceti let. Byli jsme na soustředění v Blšanech, seděl jsem u stolu s Petrem Čechem a bavili jsme se a já si říkal, že tam sedím s nějakým otcem. Myšlenkami byl jinde, to myslím v dobrém. Přesně věděl, co chce, já byl spíš takové ucho,“ vzpomíná s úsměvem.

Po hráčské kariéře se vydal na tu trenérskou, kde by možná mohl udělat větší kariéru než jako hráč. „Ambice mám vysoké. Chtěl bych to dotáhnout alespoň tam, kde jsem byl jako hráč,“ říká a upřímně dodává: „Trénování mě baví víc než hraní.“

Začal s ním v Lutíně, kde je doma. Tamní klub hrál za jeho působení v krajském přeboru, který pod Rojkovým vedením také vyhrál. „Trénování v kraji byla moje první zkušenost. Hned mě to chytlo, skočil jsem do toho rovnýma nohama. Z Lutína pocházím, všechno jsem tam znal. Udělal jsem si u toho A-licenci. Dokonce jsme i vyhráli, ale klub postoupit nechtěl,“ vysvětloval.

Následně se přesunul do divizního Přerova, kde se mu taky velmi dařilo. Hrál na špici tabulky a atakoval postup, nicméně i ten mu unikl. 

Litovat ale nemusel. Zaujal, začaly se ptát kluby z vyšších pater. „Uničov jsem odmítl, chtěl jsem postoupit s Přerovem,“ prozradil. 

Po čase přišel čas na další krok. „Výsledky v Přerově byly, ale už to nebylo ono, začalo se to opotřebovávat, chtěl jsem se posunout. Uničov jsem sice odmítl, ale pak už jsem cítil, že je čas jít dál, tak jsem kývnul Zlínsku,“ naráží na své další angažmá. 

Klub, jenž sídlí v Otrokovicích, se loni na jaře zachraňoval. Rojka měl být ten, kdo pohromu odvrátí. „Zlínsku se ze startu jara nedařilo, potřebovali to nastartovat. Hráli o sestup. Přišel jsem, prohrál jsem první zápas, ale pak jsme to dali dohromady. Kluci pochopili, co po nich chci. Během měsíce jsme třetí ligu zachránili a byli jsme v klidu. V klubu zavládla spokojenost,“ vzpomínal na jaro 2023.

Zlínsko, dřívější Kvítkovice či Viktoria Otrokovice, bylo vždy spíše mužstvo do středu tabulky MSFL. Nicméně Rojka otočil kormidlem o 180 stupňů. 

„Kádr jsme v létě doplnili, tým si sednul. Vytvořili jsme mladý kádr kolem 22 let, s takovými hráči se pracuje dobře. Dostali jsme do kluků fyzičku i taktiku,“ pochvaloval si základní kameny, které byly v létě položeny.

A buduje se na nich velký úspěch. Zlínsko je po podzimu na třetím místě, ale má bodů stejně jako první rezerva Karviné.

„Chytili jsme začátek. Pak byla menší krize, ale to jsme zlomili a od té doby jsme vše vyhráli, až na poslední kolo. Vyhrát ho, jsme přes zimu první. Ale je to super úspěch. Jsme nejlepší A-mužstvo v soutěži,“ naráží na to, že pod Karvinou se nachází ještě B-tým Baníku.

Zlínsko hrálo na podzim ve šňůrách. Sezonu zahájilo čtyřmi výhrami a remízou v lize a dvěma postupy v poháru, nicméně přišel osudový zápas s Karvinou. „Byla to facka. Možná jsme si mysleli, že to půjde samo,“ komentoval výprask 0:5.

Tým pak zabředl do krize. Po Karviné přišly další tři prohry a jedna remíza. „Babrali jsme se v tom, nešlo nám to. Nebylo to ono,“ ví dobře.

Zlínsko však pak doma přetlačilo béčko Slovácka a přidalo dalších pět výher za sebou. „Změnil jsem rozestavení, chytli se někteří hráči a jeli jsme,“ dodal. „Výhry proti Baníku, Třinci nebo Hlučínu jsou extrémně cenné.“

Postup do druhé ligy se tedy stává reálným cílem. Zatímco jiní mlží, Zlínsko avizuje, že by do toho šláplo. „Náš majitel je „střelec“, ten by se nebránil. Není to priorita, ale kdyby se to nějak povedlo, tak bychom nahoru šli,“ říká otevřeně.

Kdo nahoru míří, to jsou někteří jeho svěřenci. Hned čtyři jsou rozeseti na zkouškách ve druhé lize. „Jsme třetí liga. Když se někdo ozve, rád je pustím. Je to pro mě zadostiučinění a ukázka, že má práce má smysl,“ těší ho.

Do světel reflektorů by se ale mohl dostat i on sám. Je mu 42 let a v postupných krocích, kterými prošel, nezklamal. Tři týmy, tři boje o postup, to o něčem svědčí.

„Asi jsem talent, něco na tom bude. Zatím mi to jde. Věci, co mám nastavené, fungovaly všude, kde jsem byl,“ přiznává. „Zájem, že bych se mohl do druhé ligy posunout, vnímám, ale zatím to neřeším. Pro mě to teď dává smysl ve Zlínsku, jsem tu spokojený.“

„Jako hráč jsem byl lenoch, teď jsem jako trenér pravý opak. Fyzička, makat, to je základ. Na to dbám. Jak chci hrát, tak musím trénovat. Mám krátké tréninky, ale velmi intenzivní. Trénink musí mít tempo,“ popisuje své praktiky.

A jak to vypadá v zápase? „Chci hrát útočně, agresivní presink už od útočníků. A nikdy nezalézat. Ať hraji proti komukoliv, chci vyhrát. Hraji stejně za každých okolností. A taky chci za každých okolností vyhrát,“ zmiňuje svého vítězného ducha.

Zároveň ale říká, že přes mrtvoly nepůjde. Není důvod. „K trénování mám i své civilní zaměstnání. Trénování není má hlavní činnost, nepotřebuji to. Dělám to, jak chci já. Když nebude po mém nebo mi někdo v něčem bude bránit, nemám problém skončit. Nebudu dělat něco, co nechci,“ zakončuje.