V Brně ve mně asi vidí trochu spasitele, přiznává Pernica. V čem varuje parťáky z Plzně před Adolfem Šádkem?

Jaké to je vrátit se po takové době tam, kde jste fotbalově vyrostl? Je to hodně příjemný pocit. Něco jsem tu strávil a ty vzpomínky se samozřejmě vrátily. Tak snad to dobře dopadne a já pomůžu Zbrojovce k udržení první ligy. Vrátil jste se po dlouhých sedmi letech. Co všechno se za tu dobu změnilo? To zatím ještě poznávám. Ale určitě se změnila tribuna, která má novou střechu. Ta tu za mě nebyla. A samozřejmě se proměnil mančaft. Víc mám toho odehráno s trenérem i koučem gólmanů než se stávajícím kádrem. Už se ale moc těším, až začneme hrát. A i podle prvních tréninků věřím, že můžeme být úspěšní. Jaké to bylo se opět setkat s Richardem Dostálkem? Úplně v pohodě. Ríša mi několikrát volal a dobře jsme si povykládali. Řekli jsme si nějaké věci, co od sebe asi očekávat. Usnadnilo váš návrat, že mužstvo vede právě on? Takhle bych to neřekl. Asi bych se vrátil, i kdyby Zbrojovku vedl někdo jiný. Ale samozřejmě je příjemné, že tým vede právě Richard. Stejně jako to, že jeho asistentem je Petr Maléř. To je takový můj druhý táta, jenž mě spolu s Petrem Čuhelem fotbalově popostrčil. To oni dva mi dali tenkrát šanci povýšit do A-týmu. Máte představu, kolik vašich brněnských kamarádů a známých se vám od vašeho návratu už ozvalo? Hrozně moc. Kamarádi mi psali, že jsou velmi rádi, že se vracím zrovna do Zbrojovky a že věří v záchranu. A ozvalo se i spoustu vás novinářů. Váš comeback vzbudil v Brně vskutku velký poprask. Nemáte malinko obavu, aby vás fanoušci automaticky nepasovali do role spasitele, jenž sám vykope záchranu? Z některých těch zpráv, co jsem dostal, přesně tohle trošku cítím (směje se). Ale já se toho nebojím. Na enormní tlak jsem ostatně zvyklý už z Plzně, kde musíte hrát pořád nahoře. No a my byli po podzimu až devátí… Podobná situace je teď i tady ve Zbrojovce, která se na jaře chce co nejrychleji dostat z pásma sestupu. A všichni samozřejmě věří, že já k tomu pomůžu. Právě chybující defenziva byla na podzim často jmenována jako největší potíž Zbrojovky. Vidíte to také tak? Je pravda, že gólů dostávala celkem dost. Ale byl tu jiný trenér a já předchozí výsledky nechci vůbec hodnotit. Navíc si myslím, že na jaře bude obránců v týmů víc než dost. Vidím tu velkou zkušenost v podání Honzy Moravce, Pavla Dreksy či Petra Štěpanovského. Pevně věřím, že těch branek teď budeme dostávat co nejméně. A že právě defenziva bude tím, od čeho se odpíchneme vzhůru. Na přípravu s týmem jste neměl ani týden a už vás čeká záchranářský souboj v Mladé Boleslavi. Docela křest ohněm, ne? To rozhodně ano. Od každého slyším, jak by bylo dobré tam neprohrát. S tím samozřejmě souhlasím, jenže pak tam máte ještě 19 kol... Že se ale hned na úvod jara pobijeme s týmem, jenž má devět bodů stejně jako my, je samozřejmě pikantní. O to víc musíme být plně koncentrovaní už na samém startu soutěže.

Právě Boleslav byla jedním ze zájemců o vaše služby. Jak vážné to bylo? Říkal mi o tom můj manažer. Mě osobně ale nikdo nekontaktoval. Navíc já dopředu avizoval, že bych pro jaro zvažoval hlavně Plzeň, Jablonec a právě Brno. Jednoznačně jsem tak uvítal možnost jít do Zbrojovky. Jablonec, kde jste válel pod vedením Petra Rady, se vám tentokrát neozval? Ne že se neozval, ale je druhý v tabulce a nemá důvod ke změnám v kádru. Sice by pro mě bylo příjemné jít do jara z takovéto příčky, ale tam nebylo co řešit. Jablonec mě v tuto chvíli nepotřeboval. Mluvilo se i o klubech z Polska. Tam se vám nechtělo? Šlo o poslední klub polské ligy (Podbeskidzie Bielsko-Biała), kam coby poradce přišel Honza Nezmar. Přivedli i Kubu Horu a pokouší se něco našlápnout, ale nikdo neví, jak to tam dopadne. Navíc to náročné cestování… Já mám v Brně rodinu, moji rodiče pak bydlí kousek od něj. I tohle hrálo roli. Do Zbrojovky jste se vrátil na hostování bez opce. Počítáte tedy v létě s návratem do kádru Plzně? Přesně tak. Ale všechno je na začátku a do léta se může stát cokoliv. V tuto chvíli však počítám s tím, že od léta budu zase v Plzni. Patříte mezi nejspolehlivější ligové stopery, jenže na podzim jste odehrál jen čtyři ligové zápasy. Jak moc vás mrzí, že jste těch šancí nedostal od trenéra Adriana Guľy víc? Mrzí to, ale nedá se nic dělat. Takový je už holt fotbal. Beru to tak, že asi nejsem až tak dobrý, když jsem se nedostal do základní sestavy trenéra Pavla Vrby ani Adriana Guľy. On sázel spíš na Lukáše Hejdu s Kubou Brabcem, ale nemám mu to nijak za zlé. Kdybych byl lepší než oni, hrál bych místo nich. A co říkáte na názor, že snad kromě právě Plzně a pražské Slavie byste patřil do základu kteréhokoliv z českých ligových týmů? Tak to mi dosud ještě nikdo neřekl (usmívá se). Je příjemné to slyšet, ale pravda leží na hřišti. A tam jsem toho na podzim moc neodehrál. I proto jsem vyvinul iniciativu, abych na jaře hostoval jinde. Plzeň zakončila podzim až na deváté příčce. V čem byla podle vás největší potíž? Řekl bych, že se na nás až moc projevilo to smolné vyřazení z Ligy mistrů v Alkmaaru. Byla to pro nás psychická rána, po které jsme si už tolik nevěřili. A aby toho nebylo málo, záhy přišlo i vypadnutí z Evropské ligy na půdě Beer Ševy, po kterém to bylo ještě horší. Pak už se to s námi vezlo vlastně až do konce podzimní části. Sice tam byly i světlé výkyvy jako třeba domácí výhra nad Spartou nebo triumf 7:0 s Teplicemi, ale většinu zápasů jsme bohužel nezvládli. Četl jsem už vyjádření pana Šádka (sportovní manažer), že takový podzim ve Viktorce ještě nezažil. Já však pevně věřím, že se kluci během jara zvednou a půjdou opět nahoru. Co když se to ale nepovede? Co se pak podle vás může v klubu začít dít? Jak znám pana Šádka a to, jak obrovskou má autoritu, tak bych něco takového klukům fakt nedoporučoval… Něco takového ale vůbec nepředpokládám. Naopak jsem přesvědčen o tom, že se Plzeň zvedne a ty pohárové příčky prostě udělá. A na jakém místě byste tedy po skončení sezony rád viděl právě Plzeň i brněnskou Zbrojovku? Tak v tom mám zcela jasno. Plzeň do první trojky, Brno nad tu trojku poslední (směje se).