V Baníku nebyl prostor, na Slovácku ano! Juroška se probil mezi stálicemi

Ač se na Slovácku daří vychovávat mladé fotbalisty ve vlastní akademii poměrně pravidelně, Juroška tímto případem není.

Vyrůstal na Valašsku, do fotbalu ho pustila Bečva. Postupným mezikrokem se dostal do Valašského Meziříčí, odkud si ho vytáhl Baník. Tam strávil poměrně hodně času, nicméně prolomit ledy dorosteneckého fotbalu se mu za tu dobu nepodařilo.

„V Baníku jsem strávil asi sedm let, vzpomínám na to v dobrém, ale v dorosteneckém věku v kategorii U19 jsem neměl takové vytížení, jaké jsem si představoval,“ vzpomíná pro eFotbal.cz Juroška.

Ambice měl pochopitelně velké. Nejen kvůli snu být profesionálním fotbalistou, ale také chtěl napodobit bráchu. „Hrát fotbal na profesionální úrovni byl vždycky můj sen. Jsem rád, že se to konečně začíná plnit, od mala mě k tomu vedl táta a jako vzor jsem měl o osm let staršího bráchu, který teď hraje v Baníku,“ potvrdil.

Řeč je o Janu Juroškovi, který s bráchou sdílí stejné kluby. Zatímco on Slováckém už prošel a teď hraje za Baník, mladší Pavel to má naopak.

Když totiž došlo na důležité rozhodnutí, volil pragmaticky a šel tam, kde viděl perspektivu. „Slovácko mi nabízelo profesionální smlouvu, takže jsem se rozhodl pro ně,“ vzpomíná jednadvacetiletý záložník. „To, že tam byl brácha, byla spíš menší výhoda. V té době se řešilo hlavně zápasové vytížení.“

Tehdy se psal rok 2019 a za rohem číhala pandemie. Zatímco některým uškodila, jemu prospěla. Místo zápasů za dorost totiž skočil do béčka Slovácka, které hraje třetí ligu. „Je pravda, že v U19 jsem toho ve Slovácku moc nenahrál, ale řekl bych, že to tehdy zapříčinil COVID. Jelikož jsem patřil do koncových ročníku, tak jsem se s některými kluky posunul do béčka,“ dodal.

A hned zaujal! V MSFL prokázal, jak talentovaný je. Na hřišti byl nesmírně aktivní a neměl problém tam, kde někteří mladší hráči mají, a sice v produktivitě. „V béčku jsem se cítil dobře, vždy jsme tam měli dobrou partu a bylo to dobře nastavené. Za trenéra Saňáka i za nynějšího trenéra Němčického. Góly se mi dařilo dávat už od mala, takže jsem rád, že jsem to docela potvrzoval i v béčku,“ popisoval své zkušenosti se záložním týmem Slovácka.

Mimochodem, ve třetí lize se mu nadmíru daří i v této sezoně. A to i přes to, že je v podstatě hráčem áčka. V MSFL má sedmý nejvyšší počet branek (8), přičemž odehrál jen osmnáct zápasů. „Většina těch zápasu je z podzimu, docela si to vyčítám, těch gólů mohlo být i daleko víc, nicméně asi jako každý hráč jsem se chtěl posunout výše, takže jsem rád, že jsem se přesunul do A-týmu,“ byl rád za kariérní posun.

V minulé sezoně dostával pár příležitostí v áčku, díky čemuž má doma i medaili za triumf v MOL Cupu. Nicméně až tato sezona se ukazuje jako průlomová. „Jsem rád, že minuty přibývají, snad k tomu přidám i nějaké čísla do statistik,“ usmál se.

Jednomu zápisu byl velmi blízko, a to při svém premiérovém zápase v základní sestavě proti Spartě. Gól byl však nakonec připsán jako vlastní. Lví podíl na něm mu ale nikdo nesebere.

„Moc jsem se na ten zápas těšil, věděl jsem, že bude vyprodáno, vždyť to bylo proti Spartě. Atmosféra byla vynikající, jsem rád, že se to docela povedlo,“ řekl skromně. 

V podstatě to byla rána z čistého nebe. Na lavičce se sice objevoval pravidelně, nicméně když hrál, tak na pár minut. A rázem základ proti Spartě!

„Samozřejmě tam nějaká vnitřní nervozita byla, ale snažil jsem se to nevnímat a převažovalo spíš natěšení na zápas, protože takové zápasy se nehrají každý týden,“ nedělal z toho vědu. „Na každý zápas se chystám stejně, člověk nikdy neví, co se může stát či změnit. Už uprostřed týdne jsem se objevil na tréninku v nácviku, takže jsem věděl, že varianta se mnou v základu je.“ 

Kromě (ne)gólů ale zaujal i herním projevem. Hýřil aktivitou, neschovával se, byl správně drzý a když se rozběhnul, málokdo ho chytil – ostatně, v zápase Sparťanům nejednou ujely nervy a byl na zemi.

„Snažil jsem se na hřišti odvést maximum, byla to asi i součást trenérova plánu, že mě Sparta tolik neznala. Je pravda, že jsem u pár momentu či šancí byl, sám jsem ještě jednu tutovku bohužel neproměnil,“ litoval. „Řekl bych, že jsem rychlostní typ hráče, takže občas dostanu i nakopáno, ale to k fotbalu patří.“

Posléze nastoupil v základu v Pardubicích, půlhodinu odehrál i proti Brnu. Pro náročného trenéra Martina Svědíka se tak stal oživením pro zkušenou sestavu, Juroška sám si může pochvalovat, že se úspěšně probil mezi stálice Marka Havlíka, Vlastimila Daníčka, Daniela Holzera či Michala Trávníka.