Úprk v tichosti a zadní branou, brazilský elegán ve Slavii vyhořel. Problém bylo už nastavení, ve kterém tam přišel

Rychlý výstřel až k nebesům, ještě rychlejší pád na zem. V životě se tohle děje hodně často, i fotbal ví své. Vyprávět by o tom mohl také Santos. Na českou ligu hodně nadstandardní zadák, kterému čistě z fotbalového hlediska nechybí skoro nic. Jenže mu nefunguje hlava. Tedy vlastně ano, ale spolehnout se na ni nejde. A právě v tom byl kámen úrazu. Zvlášť když máte plnit roli klíčového stopera.

Vysoká očekávání zkrátka Brazilec absolutně nenaplnil. Ne že by snad za druhými zaostával, z pohledu kvality ostatní spíš předčil. Jenže dělal obrovské chyby. Navíc takové, které byly hrozně vidět. A řešily se uvnitř týmu i navenek.

Asi všem se vybaví hloupé Santosovo vyloučení v pohárovém duelu s Panathinaikosem, na hřišti ligového arcirivala z Plzně viděl dokonce červenou už ve druhé minutě. Přešlapů však ve Slavii stihl mnohem víc. Určitě dost na to, aby se z nich poučil, on to ale nedokázal. Minimálně na hřišti to vidět tedy nebylo. Z vytoužené posily do středu obrany se tak stala odjištěná zbraň. A nikdo nevěděl, zda příště střelí do nohy soupeře, své parťáky či klidně sám sebe.

Ze Santose se zkrátka v Edenu stal žabař. Magnet na průšvihy, jenž stál 30 milionů korun. Jak je ale vlastně možné, že mu tohle angažmá tak nevyšlo? Zvlášť když v Plzni předtím zářil? Důvodů je samozřejmě víc. Patří mezi ně třeba pokles formy, hladová konkurence nebo prostý fakt, že občas měl docela velkou smůlu. Ovšem štěstí přeje připraveným. A to tenhle jihoamerický obránce zrovna dvakrát nebyl.

Navíc viditelně přecenil sám sebe, příliš velké oči mělo i jeho okolí. Půlroční angažmá v Plzni mu vyšlo sice na jedničku, defenzivní styl Slavie je však o něčem trochu jiném. Klíčové je suverenitu alespoň předstírat, hlavně nedělat zbytečné chyby. Navíc ještě takové, jež vás stojí zápas.

Ani jedno z toho ale Brazilec ve Slavii nezvládal. A vlastně se nebylo co divit. Zatímco ve Viktorii se nechal vést taktovkou zkušeného Lukáše Hejdy, tady měl defenzivu řídit on sám. Na tenhle úkol ještě ale nedorostl. Paradoxně mu pak nepomohlo ani to, že se všechny věci snažit řešit ryze fotbalovou cestou.

Kvůli svým častým minelám se pro fanoušky stal hromosvodem, pifku na něj měli i Jaroslav Tvrdík či Jindřich Trpišovský. A jak už to bývá, Santos chodil se džbánem pro vodu tak dlouho, až se ucho utrhlo. V pondělí byl proto z ráje vyhnán pryč. Hostování v brazilském Bragantinu se s velkou pravděpodobností dá brát jako konec jeho české cesty.

Je to škoda. Nebýt zkratů, pro Slavii by byl přínosem. O neřízenou střelu alá Tomáš Řepka v Edenu však nestáli. Zvlášť v klíčové fázi sezony.