Tři zápasy, sedm gólů. Syn bývalého trenéra Sparty Haška řádí v krajském přeboru

Vypadá to, že povedený start trochu překvapil i vás. Je to tak?„Když se podíváte na to, jak vypadaly naše výsledky v přípravě, tak vám bude všechno jasné. My jsme všechno prohráli. Bylo to moje první angažmá v amatérském fotbale, tak jsem na určité věci nebyl zvyklý.“

Jak to myslíte?„Například, že někteří kluci nechodili na přípravné zápasy. Málokdy jsme se sešli v kompletním složení. V profesionálním fotbale jsou jasně daná pravidla, tady chodí kluci do práce, v řadě věcí je to jinak. Ale přišel první mistrák a všechno bylo výrazně lepší. Rozjeli jsme se.“

Do práce jste začal chodit i vy, rozjel jste podnikání. V jaké oblasti se angažujete?„Vedu soukromou alternativní školku, ten projekt rozjel táta. Díky tomu mám od pondělí do pátku jasně daný program od rána do pěti hodin odpoledne. Začínali jsme se čtyřmi dětmi, teď je jich osm. Je to tak, že momentálně je na prvním místě práce a fotbal mám jako doplněk.“

No ale podle vašeho rozjezdu by vám slušela daleko vyšší soutěž, a to není nic proti vašemu současnému klubu…„V tuto chvíli by mě v profesionálním prostoru zajímala pouze první liga, ve vyšších soutěžích, než je moje současná v amatérském prostoru, bych musel trénovat čtyřikrát týdně, a to se mi momentálně kříží s mými povinnostmi ve školce. V Poříčí nad Sázavou mi vyšli ve všem vstříc. Navíc se tu trénuje dvakrát v týdnu. Je pravda, že bych mohl hrát výš, ale ve spojení s tou prací ve školce mi právě tohle dávalo smysl, ale uvidíme, co bude v létě.“

A co když se školka ještě více rozjede?„To bychom samozřejmě chtěli, bude-li více dětí určitě plánuji zaměstnat jednu či dvě učitelky a já tak budu mít více času na sport, než mám teď."

Počítám, že když se staráte o děti, tak si s nimi i hrajete a třeba dojde i na fotbalový míč?„Máme to založené na radostné atmosféře, pohybu a pobytu venku, na zahradě či v lese. Už když jsem hrál v Německu, tak jsem na půl úvazku pracoval v účetní firmě. Ale současná varianta mě naplňuje mnohem víc.“

Tady se tedy staráte o dětičky se vším všudy?„Přesně tak. Někdy je nakrmím, jindy utřu zadek, tvoříme, hrajeme si. K tomu nemám ani uklízečku, takže když jsou pryč, tak ještě uklidím… Nenudím se, ale je to pro mě lepší než sedět u počítače.“

O to obdivuhodnější je, jak jste vtrhnul v dresu Poříčí do českých soutěží…"Dva z těch sedmi gólů byly z penalty. Další byly po individuálních akcích. Je pravda, že si to všechno hezky sedlo. V týmu jsou fajn kluci. Váží si v týmu jeden druhého, sedla si parta.“

Zmínil jste, že na trénink jedete padesát minut. V zimě jste jednal i s Přední Kopaninou, proč to nedopadlo?"Vím, že Kopanina je deset minut od mého bydliště, jednali jsme, ale nakonec jsem se dohodl s Poříčím. Baví mě to, při zápase se vydám, jsem unavený podobně, jako po utkání v první lize.“

A co když se s Poříčím posunete do vyšší soutěže?„S panem Lacinou jsme se bavili, že by se klub rád posunul do divize. První je u nás v tabulce Milín, kde jsou kluci, co hráli ve Spartě. Já se budu snažit, aby se dařilo Poříčí, protože se postupuje i z druhého místa. Do klubu mě zlákal i Petr Havlíček, který mě trénoval v dorostu Sparty i ve druhé lize ve Vlašimi, vede momentálně v Egyptě mládežnickou akademii. Když mě do klubu doporučoval, tak řekl panu Lacinovi, že dám na jaře pět gólů a budu mít deset asistencí, asi si vzpomněl na naší společnou sezónu ve Vlašimi, kde jsem měl přesně tuto bilanci."

Gólový plán jste tedy už přeplnil…"No, ale asistenci ještě nemám ani jednu.“ (směje se)

Co kdyby zavolal Petr Havlíček a lákal vás do Egypta ke spolupráci v rámci akademie?„S jazykem by asi problém nebyl, anglicky se domluvím v pohodě. Teď jsem pochytil i němčinu, ale tu bych tam asi nevyužil. Problém je v tom, že nemám trenérskou licenci. Když jsem byl v Hofu v Německu, tak jsem jednou týdně chodil pomáhat jako mentor k tamní šestnáctce. Mám tátu trenéra, v tom prostředí se pohybuji celý život a asi bych měl co nabídnout."

Takže se vidíte jednou jako trenér?„O tom jsem vážně ještě nepřemýšlel. Navíc je to složité, když se tím chcete živit.“

Když přišla řeč na vašeho tátu, už se byl na vás podívat?„Byl se podívat na posledním zápase, takže viděl bohužel jen jeden můj gól, byla to naše první jarní porážka, takže kluci říkali, ať už nejezdí… (směje se) Doufám, že bude držet zdraví nejen mně, ale celému týmu. Vážně mě mile překvapilo, jaká je tu skvělá parta. Člověk pak chodí na fotbal rád.“

Jen si musíte zvyknout na menší návštěvy.„Pro mě se nic nemění. Počet diváků není rozhodující, stejně jako to, jestli hraju mistrák nebo přátelák. Snažím se hrát pořád stejně, ať už je na zápase padesát lidí nebo tisíce diváků.“

Když se vám bude dařit střelecky, třeba přijde laso z ciziny od týmu vašeho bratra…„S bráchou si voláme, sledujeme se na dálku, jak se druhému daří a držíme si palce. Myslím, že sedm gólů v přeboru za tři zápasy na nikoho v Řecku dojem neudělá. To bych těch branek muselo být daleko víc.“

A jak jste si užil nedávné narozeniny?„Byl jsem s přítelkyní na večeři, dali jsme si dobré jídlo. Ale na nějaké blbosti není čas. Ve čtvrtek mě ráno zase čekaly povinnosti ve školce a pak trénink. Ten den toho je fakt dost."