Trefa a minela týdne: Sázka sparťanských útočníků prospěje všem stranám. Rozpory na Stínadlech trvaly déle

Kdo druhému přihraje na více gólu, vyhraje sázku a dostane finanční odměnu. Sparťanská útočná dvojice Jan Kuchta a Tomáš Čvančara se dohodla, že nikdo nebude chrtit a lačnit po gólových zápisech – jak jim fanoušci a novináři podsouvali, ale naopak spolupracovat. 

Mluvilo se o dvou kohoutech na jednom smetišti, nevhodné konkurenci, která nemůže klapat. Sparta má dva hrotové útočníky podobného typu – Jana Kuchtu a Tomáše Čvančaru, obavy, že si budou navzájem překážet a nevyhoví si, byly veliké. 

Sami hráči je rozmetali, alespoň co se týče úmyslů, s nimiž půjdou na hřiště. „O nás se pochybuje dlouhodobě. Lidi nás štvou proti sobě, ale my si z toho děláme srandu a jsem rád, když vidím Kuchtiče, že mu to tam můžu připravit,“ prohlásil po výhře ve Zlíně (3:2) vytáhlý Čvančara.  

A záměr nezištně spolupracovat povýšili do závazku. „Vsadili jsme se o to, kdo komu nahraje na víc gólů, samozřejmě o nějakou finanční odměnu,“ prozradil Čvančara. 

Neobvyklý počin byl přijatý velice vstřícně, mluvilo se dokonce o dohodě, která nemá v ligové historii obdoby. 

Ale má, i když se neuzavřela do sázky. 

Když v roce 1937 přišel z Vídně do Slavie už věhlasný kanonýr Josef Bican, vytlačil z hrotu útoku Vlastimila Kopeckého. Zpočátku to mezi nimi skřípalo, než Bican novému kolegovi vřele poděkoval za gólovou přihrávku, což se tehdy nenosilo. 

Jejich vztahy se upevnily a vyjasnily. Jeden střílel, druhý nahrával. Nebo naopak? Bican pověst neomylného zakončovatele potvrzoval, nastřílel za Slavii v československé a protektorátní lize 417 gólů, Kopecký jen 252. „Věděli jsme, že když to dáme Pepimu, tak je to gól,“ vklínil se do této součinnosti další legendární slávistický útočník Ota Hemele, jenž má na kontě 133 přesných zásahů (94 za Slavii). 

Výborně klapala i spolupráce dukelských útočníků z 80. let minulého století Ladislava Vízka (115 gólů za pražský klub) a Zdeňka Nehody (124). „Kdyby mi Zdeněček přihrál jen na polovinu gólů co já jemu, tak přeskočím i Bicana,“ okomentoval ji s úsměvem Vízek. 

Přihrávající sázka prospěje v gólových zápisech oběma hráčům. 

Pět porážek ze šesti zápasů, jeden bod, děsivé skore 4:18. Ze dvanácté příčky klesly na barážovou čtrnáctou. Taková je jarní bilance Teplic. Není ani divu, že vedení sáhlo po rázném kroku a odvolalo trenéra Jiřího Jarošíka. Ovšem způsob byl dosti nelíbivý.  

Nahromaděné rozpory mezi trenérem a sportovním úsekem se provalily a vlastně veřejně potvrdily, když trenér Jarošík vzal na důležitý souboj s rovněž zachraňujícím Zlínem pouze pět náhradníků (jeden brankář), takže ani nemohl, co se týče možnosti střídání, plnohodnotně reagovat na vývoj zápasu. 

Následně sice přišla opojná domácí remíza s vedoucím týmem ligy Slavií Praha, leštivý bod z kategorie zázračných, ovšem vzápětí udeřila další rána v podobě nezvládnutého zápasu se sousedem v tabulce Jabloncem. 

Z teplických Stínadel se nesla zaručená zpráva, že trenér Jarošík bude odvolán. Na převzetí funkce se chystal znalec místních poměrů slovenský kouč Zdeňko Frťala, jenž působil u mládeže. Vybíral si už pečlivě své spolupracovníky, členy realizačního týmu, například se vědělo, že ho obohatí kondiční trenér Václav Polák. 

Vše mělo být připraveno tak, aby to moc – jak se říká – nebolelo. Podle původního plánu se měl trenér Jarošík dozvědět verdikt o svém odvolání, které ovšem přepokládal, ve středu. Bez ohledu na výsledek se Spartou, ostatně požadovat po něm bodový zisk na Letné by bylo krajně nevkusné až zákeřné. Důvod pro celkové neuspokojivé výsledky a výkony by zněl - po důkladném rozboru  - logicky. 

Vyhazov však přišel bezprostředně po porážce na Letné s rozjetou Spartou. K velké vnitřní frustraci jistě přispělo i vyloučení senegalského útočníka Abdallaha Gninga, který měl být mužstvu oporou. 

Původní záměr, který by nesl znaky promyšleného a uvážlivého tahu, vyletěl do povětří. Emoce a nahromaděné rozpory převládly.   

„Dělat rozhodnutí okamžitě po zápase a s horkou hlavou, není rozhodně rozumné,“ okomentoval tento krok trenér Zdeněk Ščasný, jenž pochází z Roudnice nad Labem a má k tomuto regionu velmi blízko, v letech 2012-2015 Teplice také trénoval. „Pokud tam nebyly nepřekonatelné rozpory, mohli počkat na další dny,“ doporučoval. 

Nepočkali, slovem ´pokud¨ se trefil přesně.