Trefa a minela týdne: Řezníček vděčí za mnoho svému otčímovi, zadlužený Hloušek nevyhledal odbornou pomoc

Přestože trefa brněnského kanonýra Jakuba Řezníčka do sítě Bohemians  Praha znamenala vyrovnání a zisk důležitého bodu, navíc hráčův čtrnáctý zásah v ročníku a upevnění vedení v tabulce střelců, její autor neslavil. Překonal nevlastního bratra. 

Když míč skončil v síti, vysekl jen omluvné gesto a zdrženlivě přijal gratulace spoluhráčů. „Je to můj brácha, máme stejnou mámu,“ vysvětloval po utkání. „Takže by to bylo vůči němu špatné. Je to mladý kluk, má vše ještě před sebou,“ podpořil o devět let mladšího sourozence. 

Mezi bratry panují často napjaté vztahy, nebo aspoň rivalské, touha ukázat druhému, kdo je lepší. Byť je věkový rozdíl dosti značný. V tomto případě ovšem ne. Řezníček vděčí otčímovi Romanu Jedličkovi za hodně.

Brněnský kanonýr, jenž prošel ovšem i Spartou Praha, Viktorií Plzeň, Sigmou Olomouc, Mladou Boleslaví, Teplicemi, Českými Budějovicemi, Příbramí, poznal slovenskou ligu v Ružomberoku a belgickou v Lokerenu, dostal shůry nadělen velký fotbalový talent. Avšak dolů ho docela dlouho táhlo prostředí, v němž vyrůstal. 

Otec měl často potíže se zákonem, rvačky, výtržnosti, policii a soudní tribunál poznal hodně zblízka. Ve vězení i sám život, který měl hodně daleko do modelu spořádaného občana a hlavy rodiny, ukončil.

Jeho syn měl štěstí, že se ho ujal ve věku okolo deseti lety otčím Roman Jedlička, „Roman Kubovi hodně pomohl,“ zdůrazňuje vliv rodinného zázemí Antonín Barák starší, jenž ho v Příbrami – stejně jako jeho nevlastního bratra Martina a mnoho dalších fotbalových talentů včetně syna Antonína - vypiplal do ligové výkonnosti. A některé až do reprezentačního dresu, ostatně i Řezníček už pozvánku dostal. 

Přesto trvalo dosti dlouho, než se z genetiky vymanil. „Jel v každé lumpárně,“ odkrývá Barák hříšné mládí bývalého svěřence. „Nebyl však zlý či dokonce zákeřný,“ zastává se Řezníčka. „Jen se plácal životem,“ připomíná. „Naštěstí léty zmoudřel,“ zdůrazňuje.  

Neslavit gól, kterým překonal mladšího bratra, člena nové rodiny, která mu dala do života tolik pozitivních impulzů, byla jen malá splátka za všechno dobrého. Opravdu léty zmoudřel. 

Bývalý český reprezentant Adam Hloušek dluží okolo dvaceti milionů korun. Institucím, bankám, spoluhráčům. Vyhlásil osobní bankrot, aby zamezil, že by jeho rodiče přišli v exekuci o domek v Semilech. Své problémy s gamblerstvím a sázkami neřešil, odbornou pomoc nevyhledat.

Nic nenasvědčovalo, že právě jeho by to mohlo postihnout. Pochází z velice slušné fotbalové rodiny, otec Jiří po skončení kariéry v nižších soutěžích se staral o mládež, strýc Josef jako trenér vedl prvoligové týmy Bohemians Praha (1988-1992) a FK Mladá Boleslav (2001-2002).

Na Adama šly při jeho fotbalovém růstu jenom samé pochvaly „Byl úžasně vychovaný, správně nastavený, měl to v hlavě uspořádané a věděl, čeho chce dosáhnout,“ shodují se lidé, kteří ho sledovali v jablonecké mládeži. 

Došel až do reprezentačního týmu, poznal v několika slavných klubech německou Bundesligu a polskou Ekstraklsu, je trojnásobným mistrem Polska s Legií Varšava.    

Přitom však žil dvojím životem: na slunci úspěšný fotbalista, ve stínu lidská troska, která si neštítila půjčovat si částky jdoucí do milionů od spoluhráčů, českých i cizinců. „Problémy s duševním zdravím jsou běžné, postihují jednoho ze čtyř lidí v populaci, mezi profesionálními fotbalisty je jejich výskyt četnější,“ zní lékařské zjištění. Ušetřeni svodům nejsou tedy ani úspěšní sportovci, naopak jsou k nim náchylnější. 

Proto už několik let funguje projekt Čistá hlava, který spustila Česká asociace profesionálních hráčů. Snaží se pomocí odborníků pomoci fotbalistům, kteří se dostali do psychických potíží. 

Hloušek se k této instituci neobrátil. „Na krizovou linku nevolal, nevyhledal nás,“ sděluje MUDr. Dušan Randák, psychiatr a specialista na léčbu závislostí, jenž spolupracuje s projektem Čistá hlava. 

Je přesvědčen, že měl Hloušek tento krok učinit. „Určitě bychom mu pomohli, nemuselo by to dojít tak daleko,“ ubezpečuje. „Je to velká škoda,“ vzkazuje vlastně všem, kteří se dostanou do podobné situace, aby se nebáli svěřit se do rukou odborníků. „Člověk se nezbaví toho, o čem mlčí,“ je základní heslo projektu.  

V létě loňského roku přišel Hloušek do Zlína, aby mu pomohl v boji o záchranu. Teď ji potřebuje především sám.