Talent Daniel Samek v Hattricku: Drahokam z Edenu, který se vykutá jednou za deset let

Podobně jako Tomáš Holeš, Rudolf Skácel, Karel Piták, Jaroslav Plašil, Václav Pilař nebo Jaroslav Zelený začínal i Samek v Hradci Králové, odkud si jej Slavia vytáhla až ve čtrnácti letech. V královehradecké „patnáctce“ byl sice „vidět“, ale podle jeho tehdejšího kouče Davida Hamáka to nebylo zas takové terno. „Myslím, že patřil mezi pět nejlepších, ale byli tam i šikovnější kluci. Jenže jsou to lajdáci. To on ne, ten nikdy nic nevypustil. A asi také zafungovalo kouzlo Jindřicha Trpišovského,“ přemítá Hamák o svém bývalém klenotu, který do hradeckého tréninkového centra dojížděl z asi osm kilometrů vzdálené vísky jménem Chaloupky.

O kouzlu Jindřicha Trpišovského by mohl vyprávět zase jiný ex-slávistický střední záložník, jenž také v mládežnických kategoriích nevynikal, ale podobně jako Samek nevypustil jediný souboj. Tím ale Samkova podobnost s Tomášem Součkem, jehož do londýnského West Hamu dostala spíš víra a vytrvalost než „fotbalovost“, končí. Samek je totiž fotbalista od pánaboha. Ve středu červenobílého pole si počíná na svůj věk neuvěřitelně vyspěle. Hraje jako mazák, dovolí si přihrávku šajtličkou na riziko, podrží míč ve chvíli, kdy už by se ho jiní dávno zbavovali, a bere si i standardní situace, které navíc sem tam skončí i gólem. „Má hlavu nahoře a velký přehled. Dává nám velkou variabilitu v rozehrávce, má skvělé přebírání míče a rozhodování,“ chválí ho kouč Trpišovský.

„Vždycky měl dobrou techniku, odhad a skvělou prudkou přihrávku. Jen ho trochu limitovala rychlost, proto nastupoval jako střední záložník nebo stoper,“ vypráví Hamák, jehož Samkův brzký odchod do Prahy sice trochu mrzel, protože cítil, že v Hradci by měl větší šanci nakouknout do áčka dříve, ale říkal si, že když na to kluk má, tak proč by neměl jít za lepším.

Nakonec se ale ukázalo, že šlo o dobrý krok. A přestože problémy s rychlostí má Samek dodnes (a zřejmě už se jich nikdy nezbaví), už v sedmnácti letech se dokázal prosadit i v Trpišovského naběhaném mančaftu, jehož herní projev se zakládá právě na rychlosti a nevyčerpatelném fyzickém fondu, což jsou kvality, které jsou technickým hráčům Samkova formátu často cizí. Ale podobně jako Nico Stanciu je i mladý slávistický talent dokáže eliminovat chytrostí a rychlou myšlenkou.

Už od žáku byl Samek navíc fyzicky velmi dobře vybavený, díky čemuž vynikal v soubojích jeden na jednoho. V silových disciplínách své vrstevníky vždycky převyšoval a neztratí se ani mezi dospělými. V sedmnácti letech, kdy chlapci běžně teprve dospívají, měří 184 centimetrů a váží solidních osmdesát kilogramů, které ho udrží v soubojích i s o deset let staršími chlapy.

MAGNET NA TROFEJE

„Nemám rád ten výraz, ale musím říct, že Samek má prostě koule,“ oceňuje letošní objev kouč Trpišovský. „Je tu jediný ze svého ročníku, ostatní jsou ve Vlašimi nebo v béčku. Je to pro nás takový blyštivý kamínek, který má navíc něco, co ostatní hráči v kádru v určitých prostorech nemají, o to to má trochu jednodušší. Na druhou stranu, takových hráčů jsem za posledních dvacet let zažil hodně, a ne vždy to dobře dopadne. Dan má před sebou určité nástrahy, které k tomu patří,“ varuje Trpišovský před scestími, na kterých v minulosti sešli stovky talentovaných mladíků v Česku i v zahraničí. „Naštěstí patří do kategorie hráčů s vysokou inteligencí, takže by to měl mít o něco jednodušší,“ dodává zkušený kouč.

Takový vstup do dospělého fotbalu, jakým se může Samek pyšnit, se ale jen tak nevidí. V české lize bychom našli snad jen dva podobné případy, a oba na druhém břehu Vltavy – sparťany Václava Kadlece s Adamem Hložkem, kteří mezi dospělými začali pálit dokonce ještě o rok dříve. Samek si svůj první start za áčko Slavie připsal v pohárovém zápase proti Karlovým Varům, jen dva týdny po svých sedmnáctých narozeninách. Na ligový debut si musel počkat ještě další dva měsíce, než v předposledním kole minulé sezony nastoupil v základní sestavě proti Jablonci, což bylo jen tři dny poté, co zdvihl nad hlavu MOL Cup, přestože do finále proti Plzni nezasáhl. A o týden později k němu přidal i svůj první mistrovský titul. Tři zápasy – dvě trofeje. Slušný start, ne?