Ta Sparta je snad prokletá?!

Fotbal je konzervativní sport. Když pomineme měňavce pravidla o ruce, byla největší revolucí zrušená malá domů. Stojí na pilířích hodnot jako jsou: tradice, odkaz, znak, dres, barvy, hymna...

Hymna, jasně. Ta je taky posvátná. Té naší složil slova Bohemák. Je to profík. Doktor Slovo, kandidát vět. Akcentoval všechno, co bychom v našem klubu chtěli vidět, slyšet, cítit. Hlavně odkaz. Motiv "Sparta VĚČNÁ zůstane" je něco jako její refrén.

Věčná... počkat? Když už jdeme po hymně a tedy na dřeň a atom těch elementárních vlastností. Pomiňme falangu. Nevzdávat se. Neustupovat. Ale není Sparta čistě náhodou ŽELEZNÁ? Není to tak jako rozhozený, že Sparta = železná a Slavia = věčná?

Že to neví Bohemák pan Šíp? Budiž mu odpuštěno. Ale že tu hanbu s husí kůží posvátného okamžiku ve vlastním chrámu s šálama nad hlavou už roky zpíváme před každou bitvou? To je ostuda nás všech.

Další koledou je její vlastní časopis. "Sparta do toho!" To zní hecovně, co? Tak se přeci povzbuzuje, ne? Jasně. Třeba ve Vršovicích je to pokřik velmi oblíbený. U Klokanů i sešívek. Ale na Spartě? A když už by chtěli akcentovat nějakou tu tradici, neslušelo by se spíše oprášit old school tradicionál "Sparta TEMPO"?

Smích? Jasně. Jsme přeci v racionálním světě. Čísla. Datová analýza. Moneyball... Jasný. A tenhle znáte? Jak se dělník na stavbě nového stadionu New York Yankees snažil do konstrukce zazdít dres Boston Red Sox? Úhlavního nepřítele? Ve sportu hot dogů a pálkařských průměrů? Kde největším vzrušení těchto poklidných "šachů v pohybu" jest šprtání statistických údajů?

Bez ohledu na čepici sedí všichni vedle sebe, není nic jako sektory "vlajkonoši hosté"? Chybí ultras. Chorály. A vůbec vše, co si našinec představí pod pojmem "klubová řevnivost"?

Pokus o zazdění dresu v NY byl včas odhalen. Nevzbudil pobavení. Vzbudil pobouření. Posvátný hněv. Minimálně všichni v ikonické kšiltce NY to brali velmi vážně. A našlo by se nemálo těch, co by viníka nejraději vzali SMRTELNĚ vážně. Vždyť šlo o znesvěcení!

Takže jak je to s tím prokletím? V prostředí plném dětinské pověrčivosti a rituálů. Kde se mění spíše trenér, než fusekle z úspěšného zápasu. A Sparta ještě ve jménu návratu ke kořenům a spaťanskému srdcařství vítá s otevřenou náručí podobné Trojské koně? A nevšimne si toho? Roky? Třeba by to rozplétání letenské medůzy mohlo začít na úplném začátku a uvidí se, co to udělá. Třeba by symbol zlomení klatby mohl být zajímavým impulsem. Ostudou už je totiž dost dlouho.