Syn legendy? Má to dvě mince, říká Martin Bejbl. Hrával ve Slavii, teď chce být trenér

Nelze se na úvod nezeptat. Jaké je mít tátu fotbalovou legendu?

"Já jsem to dřív nevnímal jako nic výjimečného, byla to tátova práce. Chodil do práce jako každý jiný. Ve chvíli, kdy jsem to začal vnímat víc, tak bych řekl, že se to pro mě stalo velkou výhodou. Mohl jsem mít výbornou zpětnou vazbu hned doma. Nicméně má to i druhou stranu mince. Lidi na mě mají velká očekávání. Ta jsou opravdu velmi vysoká. Ve chvíli, kdy je nenaplním, tak se tato skutečnost pro mě stává velkou nevýhodou."

Byl od malička vašim osudovým sportem fotbal?

"Řekl bych, že ano. Moje rodina je napříč generacemi úzce spojená právě s fotbalem. Od malička byl fotbal kolem mě. Když v tom člověk vyrůstá, velmi rychle si k tomu najde cestu. Ale jsem si jistý, že kdybych si vybral cokoliv jiného, tak by mě rodina podporovala úplně stejně."

V mládežnických kategoriích jste prošel Žižkovem i Slavií. Máte nějaký klub, ke kterému se hrdě hlásíte jako oddaný fanoušek?

"V těch mládežnických kategoriích fandíš tomu klubu, kde zrovna hraješ. Ale samozřejmě jsme jako rodina spjata se Slavií, k ní mě to táhne. Jsem věrný slávista."

Jak jsem říkal, mládežnické výběry jste měl poněkud rozházené. Angažmá na Žižkově bylo primárně kvůli tátovi?

"Na Žižkov jsem přišel někdy v sedmi letech. Byl to klub, který trénoval kousek od místa, kde jsem bydlel. Během mé první sezony se v trenérské roli zapojil i táta, bylo to skvělé období."

Ve Slavii to vypadalo poměrně nadějně, hrál jste v dorostu a několikrát i Juniorskou ligu. Jak blízko bylo áčko? Trénoval jste s ním někdy?

"Do Slavie jsem přišel jako dorostenec, dvě sezony jsem tam hrál dorostenecké ligy. Někdy jsem naskočil i do juniorky. Jako dorostenci jsme pak byli posunutí do zmiňované Juniorské ligy. Tam mě trápila zranění snad celou sezonu. Odehrál jsem pár utkání. V devatenáctce jsem byl i jeden týden v tréninku s áčkem, to byla paráda. Hltal jsem každý trénink. Byl to velký skok, ale snažil jsem se hráčům vyrovnat."

Následně přišlo působení v Mladé Boleslavi, kde jste působil v béčku, ve třetí lize. Jak se tenhle přesun rodil?

"Konkrétně ve Slavii je každý rok na konci procesu akademie, tedy devatenáctky a béčka, velký přetlak hráčů. Posouvá se plno mladých kluků. Po roce v juniorce pro mě byla priorita hrát pravidelně a hodně. Volba padla na Mladou Boleslav."

A jak velký skok byl mezi juniory a třetiligovým fotbalem?

"Ne úplně velký, jako když se jde třeba z devatenáctky do třetí ligy. Ale pořád to bylo do chlapů, ta soutěž byla silovější, taktičtější. Hráči byli zkušenější."

V Boleslavi jste loni v létě skončil a zamířil na Nový Zéland. Kde se tahle myšlenka zrodila?

"Bylo to fotbalově, na poslední chvíli, z ničeho nic. Dostal jsem kontakt od člověka, který vyučuje u nás na fakultě, na trenéra na Zélandu, který měl zájem. A jestli bych na rok nechtěl odjet. Zalíbilo se mi to a rozhodl jsem se odcestovat."

Usadil jste se v Aucklandu a působil ve dvou klubech. Můžete popsat, v jakém rámci tyhle kluby fungují? Jaká byla vaše role na hřišti, případně co vlastně jste  na Zélandu dělal?

"Oba kluby byly na poloprofesionální úrovni. Někteří hráči to tam mají jako profíci, jiní to dělají k práci. Asi to bylo podobné jako tady ve třetí lize. Já jsem na hřišti měl vyztužit obranu. Většina týmů na Zélandu hraje s mladými týmy. Mně je třiadvacet, ale patřil jsem tam mezi starší. Mladším hráčům jsem pomáhal, snažit se radit. V zápasech pak řídit obranu. K tomu jsem i trénoval tým do čtrnácti let."

Plánujete tam pokračovat?

"Bohužel v nejbližší době ne. Byl jsem tam domluvený na jednu sezonu. To proběhlo, teď jsem se vrátil do Česka. V nejbližší době tam pokračovat nebudu, chci dostudovat školu, kterou jsem kvůli Zélandu přerušil."

Kromě toho studujete vysokou školu. Jak to jde?

"Studuji na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Studium mě moc baví, je mi to šité na míru, studuju obor trenér se zaměřením na fotbal. Tam jsem jako ryba ve vodě. Musím říct, že každý semestr si užívám. Nádech školy je trochu uvolněnější, všichni jsme sportovci, včetně učitelů. Jde to dobře, musím se učit, trénovat. Někdy je to jednodušší, někdy těžší. Třeba u plavání. Školu si ale užívám, zvlášť tu širokou paletu sportů."

Můžete  prozradit nějaké plány do budoucna? Životní i fotbalové?

"Hlavně chci dokončit školu, je to otázka posledního ročníku. Mělo by se to podařit. Určitě chci hrát dál fotbal na nejvyšší úrovni, co to půjde. Momentálně se připravuji převážně sám, angažmá si hledám."