Svými výkony si 7. příčku zasloužíme, říká pardubický stoper Čihák. Jak je na tom po hrozivém knockoutu od Boháče?

Ta první otázka snad nemůže být jiná. Jak se momentálně cítíte? Už je to celkem dobrý. Ale když třeba déle stojím nebo dělám nějakou náročnější aktivitu, v hlavě cítím, že to ještě není ono. Ale to je po otřesu mozku normální. I doktoři mi samozřejmě říkali, ať jsem teď na sebe aspoň trochu opatrný. Ten střet vypadal opravdu hrůzostrašně. Pamatujete si z něj něco? Právě že vůbec, tu srážku si nepamatuji. Když jsem ji viděl v nemocnici na videu, docela mi zatrnulo. Dá se říct, že to ještě dobře dopadlo. Kolik jste krátce potom dostal zpráv od známých a kamarádů? Samozřejmě dost. Pobavilo mě, že mi hodně lidí nejprve popřálo k prvnímu ligovému gólu a pak se hned zeptalo, zda jsem vůbec ještě mezi živými (směje se). O můj zdravotní stav se samozřejmě ihned zajímali i kluci z Pardubic v čele s trenéry. Nervózní z toho byli asi všichni. Já jsem hlavně rád, že moji spoluhráči ten zápas dotáhli do vítězného konce a získali jsme důležité tři body.  Vůbec nejvíc vyděšená asi musela být hlavně vaše rodina… Rodina se na ten zápas naštěstí nedívala živě, takže se o té srážce dozvěděla až trošku později. Od té doby mi ale pořád píší, jak na tom jsem a tak. Takže starost o mě mají samozřejmě velkou. A co gólman Marek Boháč? Neříkal jste mu ve srandě, že si na něj dáte příště pozor? Mára mi volal hned ten večer a ptal se, jak se cítím. Tak jsem se ho zeptal, jestli si se mnou na tom hřišti nevyřizoval nějaký problém (směje se). Říkal, že ne, takže dobrý. Pojďme teď k příjemnějším věcem. A to k dosavadním výsledkům Pardubic, které patří k největším senzacím této sezony. Co říkáte na to, jak skvěle se vám daří mezi elitou? Hrozně moc si to užíváme. Je to super pocit. Zvlášť když naší prioritou byla samozřejmě záchrana. Že se nám zatím daří tahle skvělá jízda, jsme ani my sami asi nečekali. Mám z toho fakt radost, navíc když je to má vůbec první ligová sezona. Zajímavé přitom je, že jako jediný klub v lize vlastně nehrajete doma, nýbrž v azylu ve vršovickém Ďolíčku. A přesto jste v „domácích“ zápasech spolu s Plzní třetí nejlepší tým soutěže... Musím říct, že nám Ďolíček fakt sedl. Myslím, že to je poznat i dle bodů (21), které jsme v něm zatím získali. Soupeři tam zkrátka nejezdí rádi. A to ať už tam hraje Bohemka nebo teď my. Jak moc vás mrzí fakt, že jste postoupili do ligy zrovna v situaci, kdy na stadion nesmí chodit diváci? Tohle mrzí strašně. Fotbal se hraje pro fanoušky a je hrozná škoda, že nás nemohou podporovat z tribuny. Ale mrzí mě i to, že jsem si jako soupeř zatím nemohl vychutnat tu atmosféru, která panuje třeba na Baníku či Slavii. Zažít to by bylo super. Tak snad se co nejdříve dočkáme. Na pohárové příčky momentálně ztrácíte jen pět bodů. Bavíte se v kabině o tom, že Evropa je celkem blízko? Náš trenér v tomhle směru občas něco prohodí. Ale bereme to s pokorou a jdeme zápas od zápasu. Zvlášť když je to naše první ligová sezona a nikdo neví, jak nakonec dopadne. Majitel klubu Vladimír Pitter mluvil v létě o tom, že postup do Evropy je cílem pro příštích deset let. Vypadá to, že to chcete dost výrazně urychlit... Je určitě pravda, že naše výsledky asi zaskočily většinu republiky. Svými výkony si však aktuální sedmou příčku rozhodně zasloužíme. A když by to skončilo dokonce až evropskými poháry, byla by to fantazie. Zároveň jsme ale realisté a zůstáváme nohama pevně na zemi. V tabulce jste jen o skóre za vaším mateřským klubem z Plzně, jemuž jste ještě do února patřil. Je pro vás osobně velkou motivací skončit ročník právě před Viktorií? Tak tohle je samo o sobě motivací pro celý mančaft. Bylo by skvělé, kdyby se to povedlo. Byť tedy hlavně na základě toho, že Plzeň neprožívá tak dobrou sezonu jako v posledních letech.