Sparta získá titul, zaslouží si ho. Sama ale ví, že nejlepší v lize ještě není

Když fotbalisté Plzně hráli na jaře na Slavii a Spartě, trenér Michal Bílek se rozhodl zaparkovat vzadu autobus. V obou případech se jeho tým dostal do vedení, pokaždé z toho byla porážka 1:2. Reakce fanoušků i některých novinářů? Fotbal z pravěku, bázlivost. Zkrátka styl, jenž do dnešní doby snad ani nepatří.

V sobotu hrála Sparta se Slavií. Šlo o vrchol celé sezony, o klíčový zápas o vše. A světe div se, supermoderní trenér Brian Priske zaparkoval autobus taky. Vlastně spíš dva. Všechno vsadil na defenzivu, míč přenechal soupeři. Výsledek? Vítězství 3:2, prakticky jistý zisk titulu a chvála ze všech stran.

Že je tady něco špatně? Ne nutně. Klasický styl Sparty tohle určitě nebyl, většinou se snaží být dominantní. Držet balón, přehrávat soupeře. Na jaře si to dvakrát zkusila i proti Slavii, pokaždé však narazila. Nejprve se štěstím uhrála remízu 3:3, pak padla 0:2. Zkrátka poznala, že rozdat si to na férovku nebyl v tomhle případě ten nejlepší nápad. Jednoduše proto, že slávisté jsou herně pořád dál. To není kritika, jen konstatování faktu. Proto to Spartě vyšlo až na třetí pokus, kdy submisivní pozici zaujala ráda a od začátku.

“Obětovali jsme sami sebe a naší filozofii. Tenhle klub je bez titulu devět let, což je dlouhá doba. Chceme ho vyhrát, tomu jsme museli podřídit vše kolem. Klíčové byly tři body, nic jiného,“ prohlásil Priske hned po utkání.

Měl svatou pravdu. Kritizovat ho za to, že si Sparta stáhla gatě, je vzhledem k významu zápasu nesmysl. Stejně jako bylo nesmyslné kritizovat Bílka, že se proti silnějším soupeřům v Champions League stáhl do ulity jako šnek. Copak si vážně někdo myslí, že kdyby na Barceloně nebo Bayernu hrál odvážněji, dopadlo by to lépe? Samozřejmě že ne.

Vůbec neříkám, že Sparta byla v sobotu ve stejné pozici. Zároveň si ale přiznala, že soupeř je prostě lepší. A že bránit bude tentokrát smysluplnější než útočit, což jí muselo vnitřně hodně bolet.

Až bude ale přebírat titul pro mistra ligy, nikdo si na to ani nevzpomene. A o to jde.