Slzy polidšťují, ale přestaňte už bulet, Neymare, Ronaldo a spol. Je to jen fotbal, ne masové hroby na Ukrajině

Přímo z Kataru Sobiška ve své glose s názvem „Slzy polidšťují“ podpořil i redaktor deníku Sport Jiří Fejgl, když svůj „Pohled“ zakončil větami: „Cristiano odkráčel v slzách. Pravda, zmizel hned po zápase, odmítal uklidňující slova od soupeřů. Neudělal to však nějak arogantně, bylo prostě na první dobrou znát, že se mu zbořil životní sen. Rozbrečel se, slzy přišly v tunelu – a byly sympatické. Lidské.“

Jak komu to bylo sympatické. V televizním studiu na Nově se Ronalda zastal trenér David Holoubek, zatímco Roman Bednář, ostřílený to ranař z Britských ostrovů byl proti: „Kdyby nebyl Ronaldo kapitán, tak prosím. Ale on je kapitán, má na rukou kapitánskou pásku, proto má být v těchhle chvílích na hřišti se svými spoluhráči a povzbuzovat je - a ne s pláčem utíkat do tunelu.“ 

Sdílím Bednářův názor, takže jsem Sobiškovi na Twitteru, ve shodě se spoustou dalších fotbalových fanoušků, kteří se ohradili, že mají city a že mají rádi fotbal, ale plačící Ronaldo je nedojímá, vzkázal:

„Přiznávám, že je to video hezky udělané. Ale ronit slzy nad tím, že se jednomu přeplácenému miliardáři za zenitem nepovedlo stát se mistrem světa? To, Davide, fakt ne. Zvlášť ne dneska. Slzy mám v očích, když vidím hromadné hroby na Ukrajině či nevinné zabité děti.“ 

Už mi těch slz z Kataru přišlo až  moc. Stačí citovat:

„Když jsem se zranil, prožil jsem opravdu náročnou noc- Myslel jsem na milion věcí, hodně jsem brečel. Bál jsem se, že si na MS už možná nezahraju,“ svěřil se brazilský útočník Neymar, poté, co si v úvodním utkání se Srbskem poranil vazy v kotníku a zbylé dva zápasy ve skupině vynechal.

„Teď jsem psychicky zničený, žádná porážka mě nebolela víc. Brečel jsem a nemohl jsem přestat,“ plakal pak zase Neymar jako želva po čtvrtfinálové penaltové prohře s Chorvatskem.

„Nesnesu to. Je to těžší, než jsem si myslel. Pořád tomu nemůžu věřit. Pokaždé, když si na to vzpomenu, chce se mi brečet,“ přiznal i zkušený brazilský veterán Thiago Silva po vyřazení z MS v Kataru. 

Neymare, Ronaldo, Thiago a spol. Jste chlapi, přestaňte už brečet jak malé děti nad rozbitou hračkou. Je to jen fotbal, ne masové hroby na Ukrajině, ve světě se dějí mnohem horší věci. I v Kataru, kde při stavbě těch stadionů, na kterých jste hráli, podle některých zdrojů zemřely tisíce zahraničních dělníků. 

Pokud tedy ve mně něco vzbuzuje emoce, ovšem vzteku, tak jsou to údaje z  komentáře Miloše Balabána s názvem „Bruselská patálie“ v pondělním Právu:

„Belgická policie provedla v Bruselu rozsáhlý zátah v souvislosti s podezřením z korupce či zločinného spolčení. Byla zadržena místopředsedkyně Evropského parlamentu Eva Kailiová z Řecka, prohledány byly kanceláře dvou europoslanců a zatčen byl i bývalý vlivný italský europoslanec Pier Antonio Panzeri. Zatykač je vydán i na jeho manželku a dceru. Italskou stopu ještě doplňuje šéf Mezinárodní konfederace odborových svazů Luca Visentini. Podle vyšetřovatelů se zadržení snažili působit na vlivné členy Evropského parlamentu tím, že jim nabízeli drahé dárky a peníze. Jednali v zájmu ‚nejmenované země Perského zálivu‘, jíž je podle médií Katar. Je to problém hlavně pro socialistickou frakci. Podle jednoho nejmenovaného francouzského europoslance, kterého cituje list Le Monde, členové frakce výrazně zmírnili text, v němž parlament kritizoval Katar za porušování  práv zahraničních zaměstnanců, kteří pracovali na výstavbě infrastruktury pro fotbalové mistrovství světa, přičemž socialisté také hlasovali proti nejtvrdším pozměňovacím návrhům.“  

Za vším tedy hledej nejen ženu – ale i fotbal. Jenže, jak píše Balabán v závěru svého komentáře, Katar podle všeho nemusí mít z vyšetřování v europarlamentu těžkou hlavu, když ve frontě na jeho plyn čeká řada evropských zemí.

Tohle mě „dojímá“ víc než uplakaní fotbaloví miliardáři, kteří právě vypadli z MS.